Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.9.: Velký kříž v Okříškách opět zdobí Strážku

23.9.: V jihlavské nemocnici mění magnetickou rezonanci

23.9.: V Domovince v Třebíči bylo dvojnásob veselo

23.9.: SŽDC představila aktuální stav přípravy vysokorychlostní trati

23.9.: Senior zabloudil v lese u Sklenného nad Oslavou, policisté ho vypátrali během třiceti minut

23.9.: S Grétou na cestě do otroctví

23.9.: Paliativní tým novoměstské nemocnice pořádá kurs na téma pokojná smrt

23.9.: Ovčí den na Caloupkách ve znamení vlny

23.9.: Opilci se to všude jen hemží

23.9.: Obyvatelé Jaroměřic nad Rokytnou mají novou venkovní posilovnu

23.9.: Jihlavští policisté stále pátrají po totožnosti dvou mužů na fotografii, žádají veřejnost o spolupráci

23.9.: Houbařská sezona vrcholí; přijměte pozvání na podzimní výstavy hub i s houbařskou poradnou

23.9.: Den pro starou Brtnici v sobotu o svátku svatého Václava

23.9.: Areál pelhřimovské nemocnice je bez závor, lidé by měli být ohleduplní při parkování

22.9.: Příští rok nabídne díky svátkům šest prodloužených víkendů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Glosy Iglau.cz:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Až se zima zeptá, co jsme dělali v létě...
Sdílet článek
Co mají společného neschválení injekce z veřejných peněz na záchranu amerických finančních institucí - kterou zamítli v pondělí v kongresu Bushovi republikáni - nedělní nebývale vysoké volební zisky populistů v Rakousku a truchlivá nálada ve Světlé nad Sázavou po oznámení propuštění dvanácti stovek místních sklářů? Zdánlivě nic. Jenže svět se nám opět mění před očima a tak zde vše nějak souvisí se vším! Všechny tři události totiž mají společné jedno - moderní člověk zpohodlněl a ztratil pud sebezáchovy. Domnívá se, že naseká-li dluhy, někdo je za něj vždy zaplatí. Je přesvědčen, že jeho vlastní bezpečí zajistí namísto osobní aktivní akce kýmsi zařízené odklizení nepohodlných spoluobyvatel kamsi daleko a současně míní, že výše a pravidelnost jeho výdělků je jeho svatým nedotknutelným právem, které proň musí vždy a za všech okolností na okolí vynutit všemohoucí stát, obec či kraj...
Nicméně současná nastupující krise je pouze logickým a ostatně už léta očekávaným zlomem, který podle všech zákonů ekonomiky musel jednou nastat. Již antické národy dobře věděly, že po tučných letech vždy přicházejí léta hubená a zase naopak. Proto rozumný hospodář v letech blahobytu svoje přebytky ukládal na setbu a horší časy namísto toho, aby okázale hodoval - či se nedej Bože dokonce ještě i zadlužoval.
Ovšem přesně naopak se chovali Evropané v posledních desetiletích. I u nás vesele rostou státní výdaje, lidé "hodují" a zadlužují se a namísto investic do sebe a svého osobního růstu ze svých pravidelně stoupajících výdělků jen po celá léta o něco více tloustnou...
A tak nyní náhle přichází zima, která se leckoho z nás zeptá, co jsme dělali v létě. "Opalovali jsme se a po litrech pili Martini," odpoví rozpačitě většina tuzemců s lítostivým pohledem na prázdné uhláky u studených kamen. Protože namísto drobných, leč trvalých investic v blahých časech hospodářského růstu do svéprávnosti lidí, do jejich vzdělání, tvůrčích řemesel či samostatných živností jsme utápěli miliardy od daňových poplatníků do pozemků, infrastruktury a daňových úlev pro zahraniční montovny v průmyslovém sektoru, jemuž odborníci předvídali útlum již před deseti lety.
A tak se stalo, že živnostník na vlastních nohou je dvacet let po pádu komunismu v této zemi lovnou zvěří pro byrokraty všeho druhu, s vyhlídkou minimálního důchodu či trapné korunové almužny v případě těžší nemoci, zatímco manuální zaměstnanec kterékoli zahraniční montážní linky na cokoli je váženým občanem, který dokonce ani nemusí osobně platit daně a sociální či zdravotní pojištění. To vše totiž zcela bez jeho přičinění a vědomí automaticky dělá mzdový účetní, placený ovšem nikoli jím, ale jeho zaměstnavatelem! Přičemž ještě další a další výdobytky mají ti, kteří nic neumí, nic se učit nechtějí a hlavně se o nic nestarají...
A tak v naší zemi ani za dlouhých dvacet let nevznikl silný střední stav samostatných svobodných lidí nejrozmanitějších profesí a schopností, kteří by byli schopni se o sebe postarat v každém počasí a době. Člověk tvůrčích schopností, přijme-li svobodný životní styl, se tu stává podivínem, od něhož je třeba se držet raději dál. Nedostane dotaci ani daňovou úlevu, vše si musí platit sám - dopředu a bez jistoty jakéhokoli budoucího výdělku - a ještě jej za to stát svazuje byrokratickou kazajkou, minimální daní, zvyšujícím se pojištěním či nerovnoprávným méněcenným postavením v řadě oblastí.
Kolik lidí žehrajících nad třicetikorunovými poplatky u lékaře tak například ví, že žádný privátní lékař v této zemi nemá v případě, že sám onemocní, pražádný nárok na jakékoliv nemocenské dávky? Kolik zaměstnanců, lamentujících dnes a denně nad zvyšujícím se důchodovým věkem vůbec tuší, že malíř, herec, spisovatel či novinář na volné noze nedostane starobní - a už vůbec ne invalidní - pensi až do své smrti (pokud si ovšem dobrovolně a zcela sám neplatí měsíc co měsíc aktivně nemalé nepovinné sociální pojištění)?
A asi i proto tu nějak stále nevidět zástupy Billů Gatesů, Milošů Formanů či Josefů Sudků a neslyšet ruch rodinných dílniček či zvonky na dveřích neasijských, v pátek i svátek stále otevřených novosecesních krámků. To bychom se totiž té krise ani zdaleka tolik bát nemuseli...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je pondělí 23. září
(10. září kalendáře iuliánského)
• 2019 rok křesťanského letopočtu
• 7508 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 23. 9.:
Neděle osmnáctá po Svatém Duchu Sv. Lina, papeže a mučedníka
Pondělí po neděli patnácté po Svatém Duchu Sv. Lina, papeže a mučedníka
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 10. 9. (23. 9.):

  Další glosy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: