Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.3.: Vodní svět v táborské zoo se rozrostl o pět čírek sibiřských, jinde než v Táboře je neuvidíte

29.3.: Jarní blokové čištění ulic v Jihlavě začne v úterý 2. dubna

28.3.: Žena za volant nesmí, přesto stále řídí, opakovaně odmítá test na drogy. Jen v březnu ji policisté zastavili čtyřikrát

28.3.: Zámek ve Velkém Meziříčí se o Velikonocích zahalí do květinového hávu

28.3.: Zastřelit chráněného medvěda je neospravedlnitelné. Slováci nyní navíc chystají ústavní zákon umožňující hromadné vraždění těchto ohrožených zvířat

28.3.: Z policejního deníku: nález granátu a nábojů; zloděj si odnesl kolo za dvacet tisíc

28.3.: Josef Patočka z Jihlavy oslavil sté narozeniny

27.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku

27.3.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách

27.3.: Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje

27.3.: Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

27.3.: Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy

26.3.: Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky

26.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

26.3.: Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Lubomír Kressa st.vystavuje v minigalerii Trifoil v Jihlavě obrazy
Sdílet článek
Výstava obrazů Lubomíra Kressa st. v minigalerii Trifoil v Husově ulici v Jihlavě potrvá až do 1. března.
image-1
Všestranný výtvarník Lubomír Kressa (6. 12. 1941 Třebíč – 20. 7. 1981 Třebíč) bývá řazen mezi solitéy v rámci třebíčské výtvarné Skupiny 4. Byl starší než všichni její členové, ale také výrazně mladší než guru této skupiny, Ladislav Novák. Od dětství se také znal s Josefem Kremláčkem, se kterým ho spojoval zájem o imaginativní tendence současného umění. V souvislosti s Kressovým životním příběhem hraje důležitost jeho choroba. Po ukončení osmiletky a přijetí na tehdejší SVVŠ se totiž při hodině tělesné výchovy projevilo jeho vážné srdeční onemocnění, paroxynální tachykardie. Učiteli i žáky posmívaný mladík odešel dobrovolně ze školy, v letech 1958 – 1962 se učil na číšníka a pracoval jako dělník v tehdejším Elitexu.
Tato komplikovaná životní situace ale paradoxně prohloubila jeho kulturní zájmy, v roce 1960 začal hrát ochotnické divadlo pod vedením režiséra Gerži, v němž se setkal například i s Ladislavem Novákem nebo Jiřím Pechou. Začal více kreslit a malovat. V roce 1962 byl přijat na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, obor umělecké kovářství a zámečnictví. Ve stejném roce učinil díky své manželce, zdravotní sestře pracující v Semilech, důležitý výtvarný objev. Při vytváření neopakovatelných tisků technikou monotypu si v roce 1962 uvědomil překvapivou významovou a výrazovou možnost gázové tkaniny, její schopnost evokovat organické struktury či podobu zvířecích a lidských postav. Z nevýtvarného zdravotnického materiálu, tak vytvořil překvapivý prostředek podněcující fantazii. A také neobvyklou tiskovou matrici umožňující tisknout nenapodobitelné výtvarné kreace. Do konce 60. let vytvořil Kressa soubor „gázových monotypů,“ který je i v trámci vývoje českého umění té doby hodnocen jako významný přínos našemu imaginativnímu umění. Pomocí neživé tkaniny vdechnul život dílům připomínajícím živou tkáň či panoptikální figurální kompozice. To byl Kressův osobitý přínos a první vrchol jeho výtvarné tvorby.
Po maturitě se Kressa vrátil do Třebíče, kde v roce 1966 - 1981 působil jako vedoucí estetického oddělení v tehdejším Okresním domě pionýrů a mládeže. Přestože formálním vzděláním kovář, začal po roce 1975 soustavně tvořit a prověřovat asociativní možnosti různých druhů a technik výtvarného umění.
Pěstoval třeba i spontánní kresbu. Další linií jeho široce založených výtvarných zájmů byly objekty svařované z kovového odpadu využívající charakteristických nepravidelných a lidskému doteku nebezpečných propalovaných okrajů kovových segmentů. Zřejmě nejvýznamnější Kressova socha ze svařovaných kruhových elementů stávala na nádvoří Malovaného domu. Železnou svařovanou plastiku vytvořil v roce 1975 i pro Výzkumný ústav šlechtitelský ve Slavicích.
Svoji výtvarnou zkušenost rozvíjel také malbou olejových obrazů inspirovaných kozákovskými polodrahokamy, s nimiž se seznámil během studia v Turnově. Zaměřil se i na kombinované techniky či keramiku určenou pro výzdobu interiérů i exteriérů třebíčských základních a mateřských škol. Je autorem keramických reliéfů Záznam přírody (1977), Svět poznání dítěte (1978) a šesti keramických plastik (1978). Vytvořil ale také světelné plastiky Portrét mého dědečka nebo Račte se podívat, jestli nemáte takového brouka v hlavě (1970).
V polovině 80. let minulého století se Kressa vrátil ke své původní inspiraci monotypy z gázy. Tentokrát se však soustředil na kresbu a začal na větší formáty kreslit černou tuší na bílý podklad organické struktury opět evokující hlavy nebo celé lidské postavy. Výtvarná kritika ještě více oceňuje bělobou kreslené struktury na černém papíru, tu a tam doplněné barevným akcentem. Leccos o jejich podobě naznačují názvy: Černá a bílá, Radioaktivní madona, Kruhy života, Postava.
Výstava právě těchto prací byla velkým překvapením pro výtvarnou veřejnost i kritiku na Kressově posmrtné retrospektivní výstavě v třebíčském Malovaném domě v roce 1991. To už však byl Luboš Kressa deset let po smrti. V roce 1981, po zranění břicha a následujícím záchvatu srdeční choroby, ve svých nedožitých čtyřiceti letech zemřel. Kressovo významné místo v linii surrealisticky orientovaného umění potvrdily i jeho retrospektivy v roce 1995 v Galerii mladých u Dobrého pastýře v Brně a v třebíčské Galerii Malovaný dům v roce 2001.
Za svého života měl Luboš Kressa jen tři společné výstavy, v roce 1965 v Závodním klubu ZGK spolu s Boženou Dvořákovou a Josefem Kremláčkem, v roce 1966 spolu s Josefem Kremláčkem v Malé galerii A. Trýba lékařské fakulty univerzity v Brně a v roce 1979 v Galerii Mladých s Milanem Nestrojilem. Obě tyto brněnské výstavní síně měly ve své době podíl na objevování a prezentaci špičkových autorů naší současné výtvarné scény. Ze skupinových výstav je třeba jmenovat expozici Nové výtvarné postupy, která se konala v roce 1967 v jedné z nejprestižnějších tuzemských výstavních síní, v brněnském Domě umění. S časovým odstupem je třeba ocenit i Kressovo zastoupení na Bienále Výzkumu grafiky v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě 1968, na berlínské výstavě československých surrealistů ve Spolkové republice Německo v roce 1968 a dvakrát v Belgii v roce 1969. Kressa vystavoval i v prestižní Špálově galerii na Národní třídě v Praze v roce 1969, na XIV. Premi International de Dibuix Juan Miró v Barceloně v roce 1975, ale třeba i na mezinárodní keramickém sympoziu v polském Pultusku v roce 1978. Zastoupen byl samozřejmě v průběhu desetiletí i na několika společných výstavách Skupiny 4.
Arnošt PACOLA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je pátek 29. březen
(16. březen kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 29. 3.:
Pondělí Svatého týdne
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 16. 3. (29. 3.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: