Hned v úvodu doslova "pěje chválu" na Campanulu jihlavský pan starosta Výborný a zdůrazňuje její důstojnou representaci města doma i v zahraničí. Další slovo hudebního skladatele Petra Ebena se věnuje více sborovému zpěvu a jihlavskou Campanulu hodnotí jako těleso vynikajících kvalit a sbormistra Pavla Jiráka chválí za jeho provedení celé řady skladeb. Předseda Pěveckého sdružení Campanula Petr Bambula pak čtenářům nabízí stránky této knížečky jako dokumentární soubor vzpomínek na aktivní uměleckou tvorbu souboru a děkuje v závěru sponsorům a zvláště Městu Jihlavě za finanční podporu, bez níž by práce sedmdesátičlenného tělesa nebyla v této době jednoduchá.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že součástí Sdružení je rovněž komorní sbor Campanula minor zkoušící odděleně od velkého sboru, který postupně rozšiřuje svůj vlastní repertoár a dále dětský pěvecký sbor Zvoneček, který tvoří šedesát zpěváků ve věku od 11 do 16 let a jehož sbormistrem je Mgr. Jana Jiráková.
A právě v tomto okamžiku by měl následovat celý dlouhý výčet všech koncertů a veřejných vystoupení doma a v cizině a ještě mnohem větší soubor všech pravidelných i mimořádných zkoušek. Ale o tom nechť vás informuje už vlastní publikace. Mně dovolte na závěr jen docela drobnou poznámku ke stati, kde jsou uváděna místa koncertů souborů Campanula v České republice - ROUNEK 1997.
Představte si docela malou barokní kapličku zasvěcenou sv. Antonínovi stojící uprostřed lesů, necelý kilometr od vesničky Rounek. Tady se pořádá každoročně v polovině měsíce června pouťová bohoslužba. Tehdy vyhověl pan sbormistr PhDr. Pavel Jirák mé žádosti o podporu nově se rodící tradici bývalých zdejších slavných poutí a přijal pozvání k vystoupení při mši. Zpěv tehdy, umocněn prostředím lesa a atmosférou červnového odpoledne, uchvátil všechny přítomné posluchače a překvapil i samotné zpěváky. Ještě dodnes vzpomínají účastníci, věřící i nevěřící zvědavci, kterých se sešlo na tři stovky, na krásný zážitek z nevšední události. Vzpomínám si živě i já na komplikovaný přívod elektřiny k hudebním nástrojům až od čtvrtkilometru vzdálené hájenky i na příjezd jednoho ze zpěváků na kole až z Třeště.
Většina zpěváků tehdy přijela vlakem a došla na místo konání urousána, ale včas. Bylo to nádherné sváteční odpoledne. Všem za to dík!
O rok později se při stejné příležitosti představil dětský pěvecký sbor Zvoneček pod vedením svého sbormistra Mgr. Jany Jirákové. Také toto vystoupení se setkalo s nevšedním zájmem všech přítomných. Dětský zpěv doprovázelo šumění lesa a slzičky v očích dospělých posluchačů. Inu, radost a dojetí mívá stejnou podobu... Nakonec všechny doprovodil ptačí zpěv a kapky deště. byl červen roku 1998.
Ani letos manželé Jirákovi nevynechali svoji účast a pouťovou bohoslužbu podpořili svým zpěvem, byť přijeli tentokrát sami a na kolech, jen tak, pro radost ze svátečního dne a ze zpívání. Tisíckrát pozdravujeme tebe, znělo mocným sborem dvoustovek účastníků. Všem se pouť líbila. A všichni se už těší na shledání za rok.
Je dopsáno. Teď už můžeme odložit i půvabnou publikaci na které se graficky podílela Eva Bystrianská a kterou tiskla Astera G v Jihlavě. Malé dílko tak čeká na své čtenáře.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky