Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.3.: Vodní svět v táborské zoo se rozrostl o pět čírek sibiřských, jinde než v Táboře je neuvidíte

29.3.: Jarní blokové čištění ulic v Jihlavě začne v úterý 2. dubna

28.3.: Žena za volant nesmí, přesto stále řídí, opakovaně odmítá test na drogy. Jen v březnu ji policisté zastavili čtyřikrát

28.3.: Zámek ve Velkém Meziříčí se o Velikonocích zahalí do květinového hávu

28.3.: Zastřelit chráněného medvěda je neospravedlnitelné. Slováci nyní navíc chystají ústavní zákon umožňující hromadné vraždění těchto ohrožených zvířat

28.3.: Z policejního deníku: nález granátu a nábojů; zloděj si odnesl kolo za dvacet tisíc

28.3.: Josef Patočka z Jihlavy oslavil sté narozeniny

27.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku

27.3.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách

27.3.: Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje

27.3.: Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

27.3.: Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy

26.3.: Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky

26.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

26.3.: Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
O přepadení města Jihlavy

Slavná vítězná bitva se odehrála v roce 1402 na jihlavských hradbách poblíž minoritského kláštera . Neméně slavné je i vyobrazení této bitvy na pravé straně presbytáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě. Dnes můžeme tuto velkolepou fresku z počátku 15. století opět vidět v plné kráse. Ještě do roku 1933 však byla zakryta omítkou, neboť podle nařízení biskupské konsistoře z roku 1785 musela být odstraněna, aby nerušila věřící při bohoslužbách. Nebylo náhodou, že před tímto aktem zachytil obraz roku 1790 jihlavský mědirytec a historik Johann Heinrich Marzy a jeho kresba je dodnes uchována v Museu Vysočiny. Při porovnání obou vyobrazení vidíme celou řadu Marzyho nepřesností, ale i tak si všimneme, že nejen na levé horní straně náměstí byl vedle nádrže na vodu umístěn pranýř, kterému dal autor podobu zavřeného deštníku, ale i na pravé dolní části náměstí, kde se konaly všechny výroční trhy, byla umístěna klec pro ty řemeslníky, kteří šidili a okrádali spolubližní a nebo zde byly, podobně jako v Pardubicích, zavírány povětrné ženy.

Přepadení Jihlavy v roce 1402 - kresba J. H. Marzyho podle fresky v minoritském kostele Nanebevzetí Panny Marie ...
A nyní k bitvě, která se odehrála před svítáním dne 19. února 1402. Jihlavští tehdy uvěznili v městské věži rytíře Heřmana z Bukové, poněvadž se dopustil ve městě nějakých zpupností a propustili jej až po pěti týdnech. Odvetou za tento potupný čin mělo být město potrestáno a tak došlo k jeho přepadení, kterého se mimo jiné zúčastnili také další Zikmundovi příbuzní a přátelé, Zikmund z Rokštýna, Jan, Arnošt a Mikuláš z Leskovce, Jan Dvořecký, Jan Sokol z Lamberka, Smil z Dírné a další čtyři rytíři z okolí. U minoritského kláštera pak v největší tichosti přistavěli k hradbám žebříky a počali vnikat do kláštera. Tehdy je ale zpozorovala jakási žena hledající venku zatoulanou krávu a hned spustila křik. Hluk pak uslyšel mnich jdoucí budit své spolubratry k časné ranní modlitbě a ani ten nemeškal, vyskočil oknem do ulice a začal volat o pomoc. Prozrazení útočníci se dali na ústup před ozbrojenou městskou stráží a měšťany. V tuhém boji padlo sedm útočníků a dalších dvanáct bylo zajato. Jihlavští ztratili jen čtyři muže. Na výroční den šťastného zachránění města se pak konal slavnostní průvod. Po něm byli jeho účastníci pohoštěni a každý prý dostal sedm grošů a kapra. Tak vznikla oslava "kapřího dne", která až po roce 1526 zcela zanikla. Událost měla navždy připomínat nejen malba, ale i nápis na desce. V překladu zní: "Po narození Kristově tisícčtyřistadvěléta na neděli reminiscere o půl noci přišli nepřátelé sem do města velmi lstivě s velkou mocí a zmocnili se obou zdí a také tohoto kláštera. Tu pomohl nám Bůh a naše milá Matka Boží, že jsme nepřátele přemohli, že padali přes zdi, lámali si vaz a mnoho jich bylo zabito a zajato. Z našich čtyři padli: Hirt Hamermeister, Ulman Rudel, Chunz Wagner a Walk Pinter, Bůh buď jim milostiv a nám s nimi. Amen".
Válkám a bitvám však nebyl konec, jejich obrazy by se do všech jihlavských kostelů jistě nevešly, ale ty už zůstaly jen v kronikách. Třeba v Hájkově, Pešinově, Vavřince z Březové a v kronice Leupoldově. Tak třeba jeho zápis, že roku 1423 přitáhl Žižka k Jihlavě, aby si ji podrobil. Jihlavští mu však náhlým výpadem způsobili nemalou škodu a tak nakonec došlo k úmluvě, že jeden druhému škodit nebude a Žižka půjde dále na Moravu. Podobně se nedařilo ani dalším husitským hejtmanům, kteří se pokoušeli dobýt jihlavské hradby, jako příkladně Zikmund Korybut nebo Jan Roháč z Dubé. Pohroma však přicházela nejen v podobě válek, ale i zhoubných požárů a morových ran. Největší zkázu však přinesla třicetiletá válka a švédská okupace Jihlavy v letech 1645 - 1647. Ale to už bude další vyprávění.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)