Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.4.: Z policejního deníku: rvačka na ulici; herní konzole se muž nedočkal; krádež kola z garáže

17.4.: Třebíč má suvenýrovou euro bankovku

17.4.: Staňte se průzkumníkem městské divočiny

16.4.: Z policejního deníku: poškození pracovního stroje a krádež jeho vybavení; nález hlavic německých ručních granátů ve studni; distributor drog dopaden

16.4.: U Hamerského rybníka u Mrákotína budou kvůli opravě silnice mobilní semafory

16.4.: Policisté se zaměřili na železniční přejezdy; řidiči často porušují pravidla

16.4.: Husova ulice v Havlíčkově Brodě se dočká opravy, bude mít nový povrch i dopravní značení

15.4.: Za okny muzea v Třebíči jsou k vidění poslední majitelé panství z rodu Valdštejnů

15.4.: Z policejního deníku: posprejovaný vlak; opilý muž se válel na zemi, nadýchal 3,59 promile; alkohol a drogy za volantem

15.4.: Parčík u Žižkovy mohyly na Přibyslavsku prochází revitalizací

15.4.: Díky nové metodě pomůžou gynekologové v jihlavské nemocnici desítkám žen

14.4.: Z policejního deníku: vloupání do chalupy; muž zaplatil zálohu za auto, které nikdy neviděl; žena skončila na záchytce

14.4.: Ve Starči u Třebíče vysázeli dobrovolníci u cyklostezky další jabloně a slivoně

14.4.: V jihlavské zoologické zahradě se zabydluje levhart perský z Polska

14.4.: Rozhodněte o letošní Absurditě roku - káva z pytlíku, pomlázky neprodávat či chutná koronaviru víc v malých nebo velkých obchodech

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 30.7.2007
Kdo nehledá, najde
Na první pohled docela obyčejná stará chalupa, starý selský grunt kdesi na jihu Čech. Staré zdi slepené z lomového kamene a maznice a místy dozdívané cihlou. Přejedeš dlaní po omítce a ona se zdá být hladká, hedvábná.
A teprve, když před malováním začneš se škrábáním, užasneš. Desítky starých vápenných nátěrů padají na podlahu. Jedno, dvě, snad tři staletí ti leží u nohou. Zeď zhrubne, zvráští, jako staré dlaně, co pamatují hodnědávno... Očima těkáš ode zdi ke zdi a pojednou tě napadne poklepat na jedno místo kladívkem. Zeď duní. Jeden z kamínků se uvolňuje. Z otvoru vydechne tajemno. Rychle odstraňuješ další kámen. Komu by to nedalo, podívat se do dávnověku. Má tvar docela malé schránky. A na jejím dně cosi odpočívá. Malý balíček zažloutlých a někde už hodně zahnědlých papírů. Tři útlé knížečky. Svazečky papíru sešité konopnými špagátky.
Nejstarší knížečka je nadepsána už málo čitelným nápisem: Stoletý Kalendář, to gest: Dumění Hwězdářské. Stránku pak vyplňuje obrázek sedícího muže v turbanu, kterému do otevřené knihy svítí paprsek z nebe. Škoda, přeškoda, že na druhé straně je nečitelný rukopisný vzkaz neznámého M. M. A na dalším listu text podrobněji dodává:
Stoletý Kalendář to gest: Duměnj Hwězdářské na léta Páně, genž gsou po milostiwém narození Pána a spasytele nasseho, Gežisse Krysta, od roku 1800. až do roku 1900, se wynacházý sedm nebeských planet, a poznamená i oročnjch řjditelných, o čtyrech častkách ročnjch, o aurodě každého roku, y také o zdrawj a nemocech. Jtem: Také gedneho každého měsýce powětrnost wsse dlé hwězdářského a neomilného počtu spořádané gest. Se wssemi gsem patřícýma Tabulemi a Figurami wopodobněno.
A pak už následuje stránka za stránkou - Tabule na Massopust na 100 lét, Tabule na které k spatřenj gest, která Planeta kterého roku panuge, a vše končí upozorněním, že - Neywětssi panowanj má w těchto zamjch, Jtalyi, Sycylyi a w Čechách. Ještě štěstí, že na nás v tehdejší Evropě planety nezapomněly. Už můj pradědeček, dej mu Pánbu lehké odpočívání, říkal, že za císaře pána bylo nejlíp. A to, prosím, pronášel v době, kdy kolem nás probíhalo budovatelské nadšení, kdy nebylo pánů ani žebráků a Matuška zpíval, že lidi se maj...
A protože máme právě červenec, začtěme se pozorně do stoleté předpovědi:
Cžerwenec. Přinássj slunečnost s wětrem pak nečas s désstěm, a čyli na parnou oblačnost, teplé powětří a welké horko.
Srpen. Ukazuje na slunečnost s wětrem, pak na bauřku a déšt.
Inu, máme se na co těšit. Zatím se všechno vyplňuje, jak stoletý kalendář předpovídal.
Ale z útrob malého výklenku byly vyjmuty ještě další dvě knížečky, tentokrát zachovalejší. Ta nejméně časem a vlhkem postižená má v ozdobném rámečku předtištěno Knjžka Daně Gruntownj, Krag Prachinský, Držitel gruntu, Wesnice, Domu Nro., Rychta, W Pisku u Jozefa Vetterl urozeného z Wildenbrunn 1820. Její majitel Wazlaw H. z vesnice P. čís. 25 ji pečlivě vyplňoval v letech 1820-1838. Nikdy neměl žádné dluhy a všechno splácel včas. Inu, dobrý to hospodář na svém gruntu.
Nakonec zalistujeme v útlé knížečce Knižka gruntownj daně pro Kontrybuenta Waczlawa H., Krag Prachinskeg, z okrssku Sussicze, w obcy P., w přiděleném obydli P., k panstwj K. patřicy. Začne od militárnjho roku 1790. Cena prodage: swázaná po 6 kr. kus. W Praze, k dostánj w jezuitské ulicy Nro. 492, u Jána Ferdynanda z Schönfeldu. A zase rok co rok pečlivě psané zápisy, až do roku 1800.
Jednoho dne roku 1838 či o pár let později se hospodář Václav Hranička rozhodl těch pár už nepotřebných knížeček uložit do výklenku ve zdi a tam je ponechat osudu.
A ten se naplnil před pár lety, kdy současný majitel prováděl generální opravu starého gruntu. Pár starých písemností spatřilo světlo tohoto světa. A vidíte, mnoho se od těch dob nezměnilo. Daně se platí stále. A nejen gruntovní. Jenže, tentokrát by se do malého výklenku ty naše soudobé daňové formuláře nevešly. A vůbec, kdo ví, zda by ten dnešní papír těch 200 let vydržel. V archivech se pomalu rozpadají noviny z minulého století. Ještě štěstí, že za nedlouhý čas budou daně přeskakovat po internetu. A co budeme dávat do schránek ve zdi? Kdo vi. Třeba to, co tam nedávno objevil jeden můj známý. Ve velkém výklenku s poličkou nebylo vůbec nic. A tak vyplnil výklenek zbytky siporexových tvárnic a hotovo. Zeď je přece od toho, aby byla.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)