Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: V Telči se zastaví Legiovlak

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.9.2007
Adresát: Můj přítel Jiří
Ne, to nemůže být náhoda. Usedám, abych ti napsal pár řádků a ony pojednou zmizí. Řádky na rozloučenou mě neposlouchají. Nechtějí mě poslouchat. Nechtějí se nechat napsat. A sám pojednou nevím, co vlastně chci, co jsem chtěl, co budu chtít ?
Zůstavá jenom tvoje jméno. Jiří. Další písmenka jakoby nebyla k mání. Prostě, nejsou. Civí na mě z černé klávesnice bílé na černém. Všechno vypadá tak podivně smutně. Tak daleko ve tmě. V černotě sametu a pak kdesi hluboko pod ním. Děsivě hluboko. K nevíře daleko. Jen tvoje jméno je blízko. Na dosah. Má tvůj úsměv. Má tvoji roztržitost. Tvoje gesta. Něco tuším, něco se podobá něčemu, ale něco důležitého schází. Čas. Jen kdyby na chviličku postál, prevít. Neposkakoval. Nepospíchal. Kdykoliv vyslovím tiše tvé jméno, někam se schová. Přestane tikat. Přestane odbíjet. Mizí kyvadlo a zůstavá holý ciferník.
Už pod modrým nebem a vedle černých nosítek pokrytých černým přehozem se stříbrnou Davidovou hvězdou mě nenapadalo nic jiného, než tvoje jméno. Jiří, Jiří. A co dál. Co dál... Slunce zatraceně krásně svítilo a rabín zpíval žalmy a otáčel listy modlitební knížky od konce. Kolem hučelo popolední město a jedna včela mi málem vlétla do ucha. A ještě kousek dál voněla nepříčetně čerstvě vykopaná hlína a z ní trčela dřevěná násada lopaty. Všechno to kolem dokola vypadalo nevypadalo a bylo nebylo.
A pak jsem tě uviděl. Přes slzavé údolí kráčels pomaloučku ke mně. Neříkej, že ne. Poznal jsem tě. Podle polámaných stébel trávy jsem poznal tvoje šlépěje. Listí ve stromech se chvělo tvým dechem. Na dlani ti zacinkal svazek klíčů. Zrovinka takový jsem dostal od tebe před pár lety. Vidím, že dnes budeme otevírat všechny dveře kolem nás. Všechny vedou k tobě i ke mně. Otevírají dveře bez dveří a zámky bez klik.
Jdeme ty i já, každý po jednom břehu téže řeky. A půjdeme stále. A budeme si povídat. A budeme malovat. A lepit obrázky. A smát se. A občas nadávat. A psát dopisy prstem do větru a číst zprávy k dálek nejvzdálenějších. Ty a já.
Jiří je jméno co ti navždy zůstane. Až budu přecházet brodem za tebou, zavolám tvé jméno. Stačí, že si na něj jenom vzpomenu.
Jiří.
J I Ř Í .
Věčnost nás jednou oba oblékne a budeme mít navlas stejný šat. Do té doby musím ještě nalepit pár obrázků, něco namalovat, něco napsat a na druhý břeh ti poslat pát slov, pár úsměvů a slziček.
Budeme jednou ty i já...
Tvůj Ladislav
Hospodine, jenž činíš mír na výsostech Svých, uděl mír nám a všemu lidstvu.
Kadiš - žalm 4
Dne 11. září 2007 zemřel pan Jiří Kohn z Jihlavy a v pondělí 17. září 2007 byl ve 13 hodin uložen do hrobu na židovském hřbitově v Jihlavě.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)