Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Kraj Vysočina vydává nástěnný kalendář s motivem vzrostlých stromů

20.10.: Filmový klub v Jihlavě uvede snímek Kytice na motivy balad K.J. Erbena

20.10.: Dvořákova hudba rozezní New York

19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.10.2007
Zaječí skok
Romantická zákoutí nám na své pouti nabízé řeka Jihlava. Na obou březích najdeme tichá místa pod starými olšemi, vodní tůně v nichž se ještě nedánvo promádila vydra a její stopy v blátě na břehu jen pomalu smýval déšť. Snad právě tady postává čas delší chvíli než kdekoliv jinde. Prostými slovy řečeno, je tady krásně.
Dnes se vydáme z Rantířova po pravém břehu po turistické značce na Zaječí skok. Půjdeme stále lesní cestou a čas od času dohlédneme až na hladinu řeky, která se líně vine travnatými údolími pod námi, aby nás potom po několika kilometrech opustila a zůstala dole, zatím co my vystoupíme na strmá rulová skaliska a budeme stát třicet metrů nad její hladinou. Budeme obklopeni tichem rozeklaných skal a v korunách pokřivených borovic občas zaslechneme pískání vlaku či kání lesních. O víkendových dnech nás překvapí čadící komíny chat a mimoděk nám připomenou, že tady v dávných dobách se čmoudilo daleko víc z velkého počtu milířů a že jednou z výše položených údolí dostalo podle toho pojmenování Pekelské.
Ještě na začátku 20. století zde bývalo oblíbené výletní středisko Jihlavanů a vůbec milovníků přírody a dobrého moku, který nabízela restaurace pod břízami kousek od skalní vyhlídky. Zde se dokonce prodávaly pohlednice, které jsou dodnes ozdobou sběratelů. Ale vše pominulo, přišla válka, po válce opět jiné starosti a z výletní restaurace najdeme jen rozbořený a zarostlý sklípek.
Zaječí skok. Němci nazývaný Hasensprung. Málo kdo ví, že to je nejstarší přírodní reservace v jihlavském okrese a že byla vyhlášena už v roce 1924 samotným majitelem těchto pozemků, statkářem Leopoldem Kosovským z nedalekého Horního Kosova, jako reservace soukromá. Však byl také důvod proč toto území chránit a proč je chráněno doposud. Z pouhé opatrnosti však nebudeme uvádět žádné další podrobnosti. Dodejme jen, že v roce 1933 se celá plocha o rozloze 2,2 hektaru stala přírodní reservací.
Rozhodneme-li se pokračovat na zpáteční cestě dál podél řeky, narazíme za skalním masivem na bývalé louky, dnes zalesněné, kterým se říkalo Picalka. Ve zdejším okolí pobývaly od 16. století rodiny Pitzalů či Pizalů, jak byly zapisovány do gruntovních knih. Na loukách se pásly ovce a nedaleko byl brod přes řeku, kudy se jezdilo a přecházelo do tehdejší Německé Vyskytné. A právě tady někde došlo k veliké tragedii, při níž v řece utonuly tři děti městského pastýře. Dodnes nám onu smutnou událost připomíná kamenná deska s nápisem a letopočtem 1698. Kámen prý byl původně umístěn na druhém břehu, ale pak se ztratil a někdy ve třicátých letech byl při těžbě písku vyloven a umístěn na opačné straně. Snad aby měly dušičky blíže domů, k Jihlavě...
My se však vrátíme ještě na chvilku zpátky na plošinu nejvyšší skály, kde je mimo celé řady různých vyrytých monogramů, srdíček a tak, vyryt otisk koňského kopyta. O vysvětlení se nám opět postará jedna z mnoha pověstí tohoto kraje, kterou z německého originálu přeložil JUDr. Karel Polák a upravil autor článku.
Na nedalekých Plandrech žil kdysi zlý rytíř, který honil sedláky jako dravou zvěř, neboť právě divoké štvanice a hony byly jeho největší zábavou. Při nahánění nešetřil nikoho, pomáhat museli mladí i staří. A tak není divu, že ode všech lidí v kraji byl nenáviděn a proklínán.
Bylo prý to kdysi za pochmurného podzimního nde, když tytíř, sedě v hodovní síni, zaháněl pitím svoji špatnou náladu. Tu ho znenadání posedla šílená touha vyjet na lov. Dal tedy zatroubit na lesní rohy, svolal čeleď a na koni vyrazil ze zámku. Na konci vsi dostihli starce, který opíraje se o hůl, ulehčoval svým bolavým starým údům. Rytíř však, vida jej, zahnal nebohého starce do houfu naháněčů a ještě mu přidal pár ran bičem. Stařec, přemáhaje bolest, pravil k čeledi: „Bůh tomu chce, že dnes ulovíme to strašné zvíře!“ Štvanice začala. Lesy se naplnily mocným hlukem a křikem. Stařec s vypětím posledních sil snažil se držet krok s ostatními honci. Marně. Tu se objevil rytíř a v bezmezném vzteku nebožáka srazil koněm na zem a ten umíraje, vypustil duši k nebi. V tom okamžiku, kde se vzal tu se vzal, vyrazil z houští zajíc. Rytíř hned zarazil koni ostruhy do slabin a jal se zajíce pronásledovat. Ten doběhnuv ke skalnímu srázu, zarazil se a přikrčil k zemi. Rytíř slepě ovládán pronásledováním nemohl již v poslední chvíli koně zadržet a zřítil se s ním do hlubin údolí, kde na břehu řeky oba na místě zahynuli. Skála se od té doby nazývá Zaječí skok a ve skalisku dodnes lze spatřit otisk podkovy rytířova koně.
Končí vyprávění, končí se cesta k domovu. Planderský rytíř se už nikdy nevrátí, neměl by kam, jeho zámek je zbořen. Rozbořen a v troskách je dodnes patrný i Zadní Dvůr, statek, kde byl ustájen dobytek a ovce a který na počátku 19. století patřil rodině Hellerů. Stál v místech, kde končila kaskáda středověkých hornických rybníčků, z nichž se některé nově upravují na sádky. Jak vidno, není místečka v tomto kraji, kde by se historie alespoň na chvíli nezastavila.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)