Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: V Telči se zastaví Legiovlak

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 13.2.2008
Československé legie v Rusku
Zalistujme společně v publikaci Havlíčkobrodsko v národním odboji vydané v roce 1946 a začtěme se do legionářské historie v Rusku, kterou nám v krátkosti přiblížil Josef Kohout.
Už na samém počátku první světové války hlásili se do zbraně Češi usedlí v Rusku. Obraceli se na vládu a samotného cara se žádostí, aby mohli utvořit samostatnou vojenskou jednotku, která by bojovala v rámci ruské armády proti společnému nepříteli.
Dne 4.srpna 1914 podali Češi sídlící v Moskvě návrh na utvoření vojenské jednotky a za osm dnů byl jejich návrh během jednání ministrů v Petrohradě přijat. Ihned se začali sjíždět dobrovolci ze všech stran, aby vstoupili do tzv. České Družiny, která se stala základem pozdější naší armády v Rusku. Družina byla ubytována v Kyjevě a Michajlovském klášteře a v tamní reálce. Po výcviku se konala přísaha Družiny před její bojovou zástavou a to v Kyjevě na svátek sv.Václava a již 27. října byla začleněna na frontu, aby se zúčastnila důležitých bojových úkolů. Na tomto místě je třeba zmínit jednoho z prvních účastníků a pozdější nejznámější legionářskou osobnost, hrdinu Josefa Jiřího Švece, kterému bude věnována samostatná kapitola.
Česká Družina byla rozdělena na roty a půlroty k různým armádním částem, kde vykonávala především výzvědnou službu a brzo se tím i proslavila.
V prosinci roku 1914 bylo armádním rozkazem III. ruské armády povoleno
přijímat do Družiny i zajaté a dobrovolně se hlásící Čechy. Dne 31. prosince 1915 se Družina přejmenovala na Česko-Slovácký střelecký pluk. Postupem doby zajatců přibývalo a tak roku 1916 došlo k utvoření 1. Československé střelecké brigády, neboť k 1. pluku Mistra Jana Husa se přidružil 2. pluk Jiřího z Poděbrad. Brigáda tehdy dosáhla stavu skoro 6.000 mužů. Byla vybudována také záložní rota a v říjnu 1916 povoleno utvoření I. Československé divize, do níž se v březnu 1917 zapojil 3. pluk Jana Žižky z Trocnova a posléze 4. pluk Prokopa Holého.
Po slavném vítězství u Zborova dne 2. července 1917 nastal houfný příliv dalších českých zajatců a tak záhy vznikla II. a III. Československá divise z dalších pluků a to z 5. Tomáše Garrigua Masaryka, 6. Hanáckého, 7. Tatranského a 8. Slezského. V roce 1918 byly zformovány další vojenské části - 1. jízdní pluk Jana Jiskry z Brandýsa a brzo potom 2. Sibiřský, a další pěší pluky 9. Karla Havlíčka Borovského, 10. Františka Palackého, 11. Jana Koziny Sladkého a nakonec 12. pluk Milana Rastislava Štefánika.
Legionářské vzpomínky z Ruska publikoval Alois Holzmann v roce 1938 v časopisu Polensko. Dají se pročítat jedním dechem :
Střelba ustala. Ticho po boji je děsivé. Jen tu a tam ozve se rána jako ozvěnou. Co bude dále ? Hlídky hlásí, že je před námi volno. Naše úloha se blíží ku konci. Rozkaz k ústupu. Až ke stanici Česnokovka, kde se zastavujeme a zaujímáme novou pozici. To už naše části, jak se dovídáme, projely téměř všechny Bachmačí. Jsou zachráněni. Ani si neuvědomili, jak byli blízko smrti, hroznému zajetí a potupné smrti. Té, která byla provedena na našich bratřích, kteří se jim dostali do rukou při bojích o vítězství.
A u Česnokovky nové zákopy, znova vyhazovat bláto, při tom hlad a hlad. Nedostali jsme k jídlu po celé dva dni nic, nebylo možno nám něco dodat a ve vsi nebylo co vzít. Proklatí Němci odvezli vše. Teprve večer objevily se kuchyně. Nemohu vám vylíčiti krásu kouřícího komína polní kuchyně. To zná jenom voják, civilista nepochopí nikdy, protože to neprožil. Najedli jsme se a hlídkovali dále. Spát se chtělo, ale nešlo to. Osvědčený prostředek proti spánku na vojně se osvědčil i u nás. Občas si každý vystřeli, aby neusnul, ač to mnohým nepomohlo.
Taková byla situace na nekonečných pláních Sibiře. Současně s jednotlivými divizemi byly utvořeny postupně i pomocné vojenské oddíly dělostřelecké, technické, sanitní a další. Tak stála v Rusku celá armáda, o jejíž důležitosti už bylo mnohé napsáno. Jen je třeba zdůraznit, že ve všech jejích útvarech bojovali rodáci z našeho kraje Vysočina, o nichž se podrobně rozepisují publikce Českoslovenští legionáři 1914-1920 vydávané postupně v roce 2001 jednotlivými okresními archivy, kde o ně zámci mohou stále ještě požádat.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)