Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.2.: Výstava obrazů Ivany Měkotové v Humpolci bude zahájena vernisáží ve stylu jam session

23.2.: Vagon diakonie Broumov opět zastaví na městském nádraží v Jihlavě 13. dubna

23.2.: V Praze začala Matějská pouť, potrvá do 22. dubna

23.2.: Společnosti REMA podporují sběrné dvory i v malých obcích; svoz elektroodpadu zajišťují již od 150 kilogramů

23.2.: Jak se legálně zbavit autovraku

22.2.: Řidiči – vandalové ničí novou komunikaci vybudovanou jako propojení lokality Na Kopcích a Rafaelovy ulice v Třebíči

22.2.: Zástupci pelhřimovské radnice popřáli k devadesátinám paní Marii Rysové

22.2.: Víska na Havlíčkobrodsku odchovala býka šampiona

22.2.: Vlak bez strojvedoucího ujel šest kilometrů z Martinic až do Velkého Meziříčí

22.2.: V třebíčské a novoměstské nemocnici již jsou povoleny návštěvy

22.2.: Představení Obsluhoval jsem anglického krále v Třebíči

22.2.: Přednáška Národní muzeum v Praze a jeho obnova... v podání Pavla Jerie na radnici v Telči

22.2.: Náledí zkomplikovalo na Vysočině provoz na dálnici D1

22.2.: Kriminalisté dopadli v Hrotovicích distributora pervitinu, muž byl obviněn ze spáchání dvou trestných činů

22.2.: Jihlavský magistrát v návaznosti na nedávné zjištění o úniku peněz zpřísnil vnitřní procesy

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.2.2008
Vraní kopec
Asi deset minut cesty od Hlávkova na Jihlavsku směrem jihozápadním vystupuje neveliké, lesem porostlé návrší. Vůkolní lid od pradávna nazývá ono návrší Kráhýbl, Vraní kopec. O místě onom vypráví lid tuto pověst:
Tam, kde dnes smrčiny a mladé jedloví, tajemně se k sobě tulící, ukrývají ve vlhkém stínu svém kamenné balvany podivných tvarů, zeleným mechem a netřeskem obrostlé, stával prý v dávných a dávných dobách hrad, pokrytý jako dnes vrstvami mechu, že ani nebylo možno jej ve hvozdě ukrytém rozeznati.
V hradě tom bydlil starý kníže se svými dvanácti svobodnými dcerami. Byly to dívky velice pyšné, které by se byly rády provdaly, ale právě pro jejich pýchu a také proto, že hrad byl v místě tak zapadlém, kam celé časy nevkročila návštěvníkova noha, nebyla naděje, že by se příhlásil ženich, který některou z nich by odvedl sobě za manželku.
Tou dobou bydlil v lese Čepance za protějším vrchem svatého Antonína starý, po pás vousy zarostlý čaroděj, jenž mnoho zlého lidu způsobil v celém dalekém okolí.
Tento zlý a ohavný mužík zalíbil si nejmladší a nejhezčí z dvanácti dcer knížecích. Zalíbil si ji a také starého knížete jednou požádal, aby dal mu ji za ženu.
Hrdý kníže zle se jeho smělosti pohněval a nechal ho čeledí a psy vyštvati ze bran starého hradu, za což čaroděj všem strašlivě se pomstil.
Na Květnou neděli, právě kdy lidé byli v kostele se svazky jívových kočiček, které prý chrání, jsouce posvěceny, od kouzel a zlých mocí, a když do zvuků varhan zazníval smutný hlas pašijí, vykonal čaroděj dílo své pomsty.
Vystoupil na nejvyšší místo kopce, právě tam, kde stojí dnes kaple svatého Antonína a hlasem strašlivým, který otřásl zemí, pronesl svoji kletbu nad hradem, dcerami i knížetem.
A tu ještě než kletbu dokončil, zahřmělo v hlubinách země, zahučelo, vzduchem otřásla hromová rána a starý hrad i s jeho obyvateli se propadl. Z místa toho vystoupil jen sloup dýmu a prachu a z něho vzlétlo dvanáct jako uhel černých vran, které s příšerným krákoráním rozlétly se po lese.
Od té doby mívaly prý v lese tom všecky vrány z celého kraje svá hnízda a některé dny bývalo jich tam tolik, že celý les se od nich jen černal.
Za takových dnů a hlavně nocí, hrozilo osamělému poutníku, místy těmi se ubírajícímu, velké nebezpečí. Nejednou se stalo, že vrány se na něho slétly, vyklovaly mu oči, nebo ho i usmrtily.
Lid říká, že to byly duše dívek, které zemřely jako staré panny jen pro svoji přílišnou pýchu.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)