Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.1.: Z policejního deníku: kriminalisté dopadli distributorku drog, vandal polil auto barvou, opilec nadýchal 3,35 promile

15.1.: U Štoků na silnici I/38 se střetl náklaďák a pět osobních aut, nikdo se nezranil

15.1.: Sdružení Krajina po úpravě pastvisek nabízí přebytečné dřevo

15.1.: Prvním letošním přírůstkem v táborské zoo je jehně ovce kamerunské

15.1.: Policisté pátrají po šestnáctileté Veronice, která se nevrátila z vycházky do zařízení pro mládež v Janštejně

15.1.: Pachatele krádeže policisté v Kamenici nad Lipou dopadli na místě činu

15.1.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě má málo personálu, od pondělí pomohou hasiči

15.1.: Na silnici I/38 u Štoků se srazila tři auta, řidička osobního auta utrpěla lehké zranění

14.1.: Z policejního deníku: krádež peněženky, vloupání do hospody a také do bývalé líhně

14.1.: Vedle atletického stadionu na louce na Heulose v Jihlavě se již lyžuje

14.1.: V Jihlavě se loni narodilo 1371 dětí; vedla jména Terezka a Honzík

14.1.: U Jihlávky se převrátil náklaďák se dřevem

14.1.: U Havlíčkova Brodu se převrátil kamion a srazil chodce, silnice I/38 v místě nehody bude po celou noc průjezdná pouze jedním jízdním pruhem

14.1.: U Havlíčkova Brodu na silnici I/38 se převrátil kamion, který srazil chodce; silnice je v místě neprůjezdná

14.1.: Silnice I/38 v Dlouhé Brtnici na Jihlavsku je neprůjezdná

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.2.2008
Flašinetář
Jednou šel z Proseče do Kaliště flašinetář. Když přišel ke hřbitovu, pomyslil si: „Chudáci, leží tu a nikdo jich neobveseluje“.
Postavil flašinet ke dveřím hřbitova a hrál. Brzy ze hřbitova počal po něm někdo házeti kamením. Kamení dopadalo hustěji a hustěji. Flašinetář nejdříve se schoval pod flašinet. Ani tam však nebylo bezpečno. Proto utekl do Kaliště, kde přespal.
Ráno si šel pro flašinet ke hřbitovu. Flašinet byl však rozbitý a na silnici bylo tolik kamení, že prý nemohli lidé tudy ani jezditi.
Ladislav VILÍMEK


Vydáno 24.2.2008
Ohnivé sudy
Jednou se pan farář z Větrného Jeníkova vracel ze Smrčné. Jda mimo Černý rybník, uviděl prapodivný zjev.
Po cestě naproti němu valilo se asi deset ohnivých sudů, volajících úpěnlivě: „Málo sladu! Málo sladu!“. Před samým farářem pak rázem zmizely.
V neděli večer přišel do hostince také sládek jeníkovského pivovaru a pan farář mu hned sdělil, co viděl. Sládek se začervenal a polekal se, že mu ani vlastní pivo nechutnalo. Avšak pomohlo to! Od té doby vařil lepší pivo a ohnivých sudů již nikdo neviděl.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)