Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 25.2.2008
Některé pozoruhodné stromy v Jihlavě a okolí
Pod tímto názvem uveřejnil Josef Veselý svůj článek ve Vlastivědném sborníku Vysočiny, oddíl věd přírodních, v roce 1958. Jak v úvodu poznamenal, chtěl zachytit jejich stav přibližně v polovině 20. století a seznámit s nimi užší zájmové kruhy i širší veřejnost.
Čas od času očima přelétnu těch několik stránek a zavzpomínám. Kdeže je mohutná velkolistá lípa stojící při jihozápadním rohu kostelíka svatého Ducha ve Smetanových sadech. Postával jsem tady mnohokrát s kočárkem a psal texty k písničkám pro divadlo Skoba. Řada velikánů a jiných pozoruhodných dřevin odtud zmizela.
A což teprve Plandry. Jak pan Veselý uvádí, na poměrně malém území se tou dobou nacházel větší počet statných lip. Především lípa před školou mající čtyři metry po obvodě, podobná v zámeckém parku a potom krásné lipové stromořadí vedoucí k areálu kostelíka sv. Jana Nepomuckého. Největší autorův obdiv však patřil zámeckému parku. Jedna z lip měla obvod pět metrů, jedna ze statných olší 3,2 metru a jeho pozornosti neušla ani zámecká budova porostlá starým břečťanem, který si měl zasloužit nejen pozornost, ale také ochranu. Žel, ani jedno, ani druhé se nenaplnilo. Zámecký objekt byl ponechán na pospas osudu stejně jako celý přilehlý areál. Koncem 20. století se po zámku slehla zem a parková úprava zeleně se rozplynula do ztracena. Zůstala jenom procházka lipovou alejí ke opravenému kostelíku svatého Jana, kde se opět obnovily pouťové bohoslužby.
A kam se podíváme dál? V blízkém Hlávkově stával jeden z nejstatnějších jilmů horských. Nestojí. Uschl a byl pokácen. Pořídil jsem alespoň několik snímků z posledních let jeho života. Stejný osud potkal jednu krásnou lípu a borovici vejmutovku v zámeckém parku v Rantířově. Oba stromy byly udolány olejovými odpady z garáže bývalého Státního statku. A jejich obrázky? Ještě je mám schovaný ...
Lépe se vedlo lípám před Rounkem. Té nejmohutnější ze čtveřice lip kolem dřevěného kříže před vsí naměřil pan Veselý 4,4 metru. V minulosti velmi utrpěla při zimních kalamitách. Ulámané větve, zatékání do kmene, houbová onemocnění. To všechno jí nepřidalo, ale doposud se stále drží. Dostalo se jí nedávno odborného ošetření. Uvedené místečko je nejen malebné, ale i zajímavé. Podle staré katastrální mapy z roku 1780 stávala v těchto místech Boží muka. Když ale počátkem 20. století došlo k dalšímu rozvoji domovní výstavby v Rounku a k vybudování vodovodu, bylo rozhodnuto, přesunout Boží muka do nově vznikajícího středu vsi a na uvolněné místo postavit onen velký dřevěný kříž s plechovým korpusem, který tady stojí dodnes.
A na závěr smutné ohlédnutí a připomínka zámku s parkem v Mirošově. Po kdysi největším venkovském panském sídle na Jihlavsku tady nalezneme jen prázdnotu. Zámek byl pečlivě srovnán se zemí a zůstalo pouze torso kdysi honosného parku s altány a jeskyní a spoustou dalších zajímavostí. Pan Veselý tady obdivoval především stromořadí lip, byť násilně zdeformovaných, které lemovaly dvě strany parku a několik starých nádherných jedinců dřínu. Středem jeho zájmu byl mohutný topol bílý, linda. Měl úctyhodný obvod přes 6 m a každá z obou hlavních větví čítala tři metry. Byl největším na Jihlavsku. V roce 1958 však počal chřadnout. Zda se dožil těchto dnů mi není známo.
Ruinu zámku v Mirošově jsem navštívil před demolicí několikrát. Mám řadu obrázků ze zcela zničeného interiáru a o nic lépe nedopadlo ani moje fotografování v parku. Smutné a žalující fotografie polámaných a vyvrácených stromů jsou důkazem lidské lhostejnosti a neúcty k dědictví našich předků. Před léty se mi doneslo, že park bude zachráněn. Kdo ví. Snad alespoň kousek zeleně znovu prokoukne. Byl by to vedle opravovaného kostelíka svatého Josefa jeden z posledních svědků zašlé slávy zdejšího mirošovského panství.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)