Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.4.: Z policejního deníku: rvačka na ulici; herní konzole se muž nedočkal; krádež kola z garáže

17.4.: Třebíč má suvenýrovou euro bankovku

17.4.: Staňte se průzkumníkem městské divočiny

16.4.: Z policejního deníku: poškození pracovního stroje a krádež jeho vybavení; nález hlavic německých ručních granátů ve studni; distributor drog dopaden

16.4.: U Hamerského rybníka u Mrákotína budou kvůli opravě silnice mobilní semafory

16.4.: Policisté se zaměřili na železniční přejezdy; řidiči často porušují pravidla

16.4.: Husova ulice v Havlíčkově Brodě se dočká opravy, bude mít nový povrch i dopravní značení

15.4.: Za okny muzea v Třebíči jsou k vidění poslední majitelé panství z rodu Valdštejnů

15.4.: Z policejního deníku: posprejovaný vlak; opilý muž se válel na zemi, nadýchal 3,59 promile; alkohol a drogy za volantem

15.4.: Parčík u Žižkovy mohyly na Přibyslavsku prochází revitalizací

15.4.: Díky nové metodě pomůžou gynekologové v jihlavské nemocnici desítkám žen

14.4.: Z policejního deníku: vloupání do chalupy; muž zaplatil zálohu za auto, které nikdy neviděl; žena skončila na záchytce

14.4.: Ve Starči u Třebíče vysázeli dobrovolníci u cyklostezky další jabloně a slivoně

14.4.: V jihlavské zoologické zahradě se zabydluje levhart perský z Polska

14.4.: Rozhodněte o letošní Absurditě roku - káva z pytlíku, pomlázky neprodávat či chutná koronaviru víc v malých nebo velkých obchodech

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 10.4.2008
Nad stránkami jedné obyčejné staré knížky
Koncentrační tábor Kaufering. Tak zvané hlíněné baráky byly velmi primitivní, dřevěná střecha nad zákopem v hlíně. Střecha byla pokryta hlínou. Bylo to jediné místo, kde mohla růst tráva. Tráva určená k jídlu. Uvnitř 50 lidí. Židů. Od rána do večera těžká práce v nedalekých továrnách Moll a Holzmann. Jinak hlad, bití, kopance. A smrt. Ještě koncem dubna 1945 tady zemřelo 3000 lidí na tyfus. Přitom 25. dubna už bylo slyšet děla spojeneckých armád...
Koncentrační tábor Dachau. Při odchodu pracovního oddílu na plantáže bušil blockführer Wilhelm Görlich do jednoho starého vězně, kněze, až se mu řinula z nosu a úst krev. Kněz ztratil vědomí a zhroutil se. Görlich přistoupil pak k jinému vězni a o jeho kabát si utřel svou skrvavenou pěst...
Dachau. Vězňům bylo přísně zakázáno mít u sebe více než nejposlednější dopis z domova. Proto jeden polský chlapec tyto dopisy od maminky úzkostlivě schovával kdesi ve skladišti. Přišlo se na ně. Následovalo několik ran na místě a trestní oznámení, v jehož důsledku polský chlapec visel dvě hodiny na stromě...
Dachau. Koufering.
Americký generál Lenz vynesl v Dachau rozsudek nad celou řadou zdejších obžalovaných nacistických věznitelů, ve kterém se doslovně praví:
Obžalobě a jejím svědkům se podařilo nepochybně a jasně dokázat, že koncentrační tábor Dachau byl místem, kde byla lidská důstojnost statisíců civilních příslušníků národů, které byly ve válce s Německem, hluboce ponížena, kde byli týráni, ubíjeni a popravováni. Totéž stalo se v Dachau i s tisíci válečnými zajatci těchto národů proti všem mezinárodním ustanovením a řádům. Za toto jednání jsou rukou společnou a nerozdílnou odpovědni bez rozdílu všichni, kteří k tomu jakýmkoliv způsobem přispívali, ať už jako vedoucí a velitelé nebo vykonavatelé nebo administrativní správci nebo se zbraní v ruce zabraňvali vězňům, aby svému osudu unikli. Z tohoto důvodu byli všichni uznáni vinnými podle obžaloby.
Individuální rozsudky byly vyneseny dva dny poté: 36 rozsudků smrti, jeden doživotní u obžalovaného, jemuž nebyl dokázán ani jediný individuální trestní čin a třem, kteří nebyli SS a byli pouze rezervními posty při transportu, po deseti letech žaláře.
Konec. Jednoho procesu. Před ním byl jenom belsenský. A následovaly další - flossenbürgský, druhý dachauský s 85 obžalovanými, mauthausenský, buchenwaldský a konečně norimberský...
Poslední zažloutlé stránky patří fotosnímkům amerických válečných zpravodajů. Soudní dvůr v Dachau. Pohled do tváří vrahů a mučitelů. Zdrcující pohled do pověstného vlaku mrtvých. Do umrlčí komory a krematoria. Pohled na Němce odklízející ohořelé mrtvoly vězňů v Kauferingu. A dlouhý seznam těch československých vězňů, kteří přežili. Ještě mnohem delší seznam by patřil zavražděným...
Kniha vzpomínek vězněných v koncentračních táborech Dachau a Kaufering končí slovy Abraham Lincolna při nastoupení jeho druhého prezidentství po válce Severu proti Jihu:
Nepřátelství vůči nikomu, lásku ke všem lidem dobré vůle, úctu ke svobodě, stálost v právu a spravedlnosti - s tím se snažme dokončiti naše započaté dílo. Snažme se zahojiti rány, jež národu zasadila válka - a učiňme vše, aby byl zabezpečen mír náš i mír celého světa.
Nezbývá, než pozvat čtenáře na právě probíhající výstavu na židovském hřbitově v Jihlavě. A třeba položit i kamínek k památníku umučených Židů z Jihlavska.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)