Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

17.1.: Přírodovědci v Ptačím parku Kosteliska nalezli brouka, kterého už považovali v ČR za vyhynulého

16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

16.1.: Josef Šálek poběží mrazivou Vysočinou bosý a v šortkách přes dvacet kilometrů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 10.4.2008
Nad stránkami jedné obyčejné staré knížky
Koncentrační tábor Kaufering. Tak zvané hlíněné baráky byly velmi primitivní, dřevěná střecha nad zákopem v hlíně. Střecha byla pokryta hlínou. Bylo to jediné místo, kde mohla růst tráva. Tráva určená k jídlu. Uvnitř 50 lidí. Židů. Od rána do večera těžká práce v nedalekých továrnách Moll a Holzmann. Jinak hlad, bití, kopance. A smrt. Ještě koncem dubna 1945 tady zemřelo 3000 lidí na tyfus. Přitom 25. dubna už bylo slyšet děla spojeneckých armád...
Koncentrační tábor Dachau. Při odchodu pracovního oddílu na plantáže bušil blockführer Wilhelm Görlich do jednoho starého vězně, kněze, až se mu řinula z nosu a úst krev. Kněz ztratil vědomí a zhroutil se. Görlich přistoupil pak k jinému vězni a o jeho kabát si utřel svou skrvavenou pěst...
Dachau. Vězňům bylo přísně zakázáno mít u sebe více než nejposlednější dopis z domova. Proto jeden polský chlapec tyto dopisy od maminky úzkostlivě schovával kdesi ve skladišti. Přišlo se na ně. Následovalo několik ran na místě a trestní oznámení, v jehož důsledku polský chlapec visel dvě hodiny na stromě...
Dachau. Koufering.
Americký generál Lenz vynesl v Dachau rozsudek nad celou řadou zdejších obžalovaných nacistických věznitelů, ve kterém se doslovně praví:
Obžalobě a jejím svědkům se podařilo nepochybně a jasně dokázat, že koncentrační tábor Dachau byl místem, kde byla lidská důstojnost statisíců civilních příslušníků národů, které byly ve válce s Německem, hluboce ponížena, kde byli týráni, ubíjeni a popravováni. Totéž stalo se v Dachau i s tisíci válečnými zajatci těchto národů proti všem mezinárodním ustanovením a řádům. Za toto jednání jsou rukou společnou a nerozdílnou odpovědni bez rozdílu všichni, kteří k tomu jakýmkoliv způsobem přispívali, ať už jako vedoucí a velitelé nebo vykonavatelé nebo administrativní správci nebo se zbraní v ruce zabraňvali vězňům, aby svému osudu unikli. Z tohoto důvodu byli všichni uznáni vinnými podle obžaloby.
Individuální rozsudky byly vyneseny dva dny poté: 36 rozsudků smrti, jeden doživotní u obžalovaného, jemuž nebyl dokázán ani jediný individuální trestní čin a třem, kteří nebyli SS a byli pouze rezervními posty při transportu, po deseti letech žaláře.
Konec. Jednoho procesu. Před ním byl jenom belsenský. A následovaly další - flossenbürgský, druhý dachauský s 85 obžalovanými, mauthausenský, buchenwaldský a konečně norimberský...
Poslední zažloutlé stránky patří fotosnímkům amerických válečných zpravodajů. Soudní dvůr v Dachau. Pohled do tváří vrahů a mučitelů. Zdrcující pohled do pověstného vlaku mrtvých. Do umrlčí komory a krematoria. Pohled na Němce odklízející ohořelé mrtvoly vězňů v Kauferingu. A dlouhý seznam těch československých vězňů, kteří přežili. Ještě mnohem delší seznam by patřil zavražděným...
Kniha vzpomínek vězněných v koncentračních táborech Dachau a Kaufering končí slovy Abraham Lincolna při nastoupení jeho druhého prezidentství po válce Severu proti Jihu:
Nepřátelství vůči nikomu, lásku ke všem lidem dobré vůle, úctu ke svobodě, stálost v právu a spravedlnosti - s tím se snažme dokončiti naše započaté dílo. Snažme se zahojiti rány, jež národu zasadila válka - a učiňme vše, aby byl zabezpečen mír náš i mír celého světa.
Nezbývá, než pozvat čtenáře na právě probíhající výstavu na židovském hřbitově v Jihlavě. A třeba položit i kamínek k památníku umučených Židů z Jihlavska.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)