Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 27.4.2008
Malý Beranov - z historie kostela Božského Srdce páně
Historie tohoto kostela není stará. Začala se psát v dubnu roku 1933 a byla ukončena dnem vysvěcení chrámu 8. října 1939. Ještě, než přenecháme další řádky drobné publikaci uspořádané Vladimírem Urbánkem v roce 1940 a nazvané Chrám Božského Srdce Páně v Malém Beranově, podívejme se do málo známé a spletité historie této obce.
První zmínku přináší Gregor Wolny v VI. dílu Die Markgrafschaft Mähren z roku 1842. Klein Beranau či Beranow maly se prý podle Schwoye nazýval Beranauer Brücke (Beranovský Most nebo U Beranovského Mostu). A nejen podle Schwoye, ale i na vojenské mapě z roku 1764 byl použit stejný název. A není se čemu divit, neboť na jednom školním protokolu z roku 1788 bylo pro několik zdejších chalup u mlýnu užito názvu Brucken, což by se dalo přeložit jako Předmostí. Vše pak uvedli L. Hosák a R. Šrámek v publikaci Místní jména na Moravě a ve Slezsku.
Podíváme-li se na mapu stabilního katastru Velkého Beranova, jinak nadepsanou Gross Beranau samt Colonie Klein Beranau und Neuhäuseln z roku 1835 a vytištěnou a vydanou v roce 1837, budeme překvapeni celou řadou českých pomístních názvů. Jeden z nich, U Mostu, byl zapsán poblíž Colonie Klein Beranau. Z toho je patrné, že jde o starý pomístní název, charakterizující ono určité místo a nikoliv první název zdejší kolonie či sídliště. Zakreslených 14 objektů se tehdy rozkládalo mezi mlýnem a mostem, při levém břehu řeky Jihlavy. Tady později vznikla postupně velká továrna na sukna a koberce a v její bezprostřední blízkosti i domovní zástavba.
Název Malý Beranov či Klein Beranau byl uveden do života dříve, než se doposud psalo v odborné literatuře. Ta uvádí rok 1846. Jeden z učitelů beranovské školy však obě obce, Malý i Velký Beranov, uvedl pod těmito názvy už ve školních písemnostech v roce 1825 a dále pak v roce 1833. Rovněž tak geometr, který prováděl měření zdejšího katastru v roce 1835 užil rovněž obou pojmenování, což poznamenal do shora uvedené mapy.
Někteří historikové se domnívají, že impulsem pro vznik Malého Beranova bylo obnovení důlní činnosti ve zdejším okolí v roce 1712. Jiní soudí, že se tak dělo v důsledku parcelace beranovského dvora v roce 1760. Podle G. Wolnyho tady bylo v roce 1842 celkem 9 domů a 121 obyvatel. Podle mapy z roku 1837 čítala kolonie Malý Beranov 14 objektů různého určení. Středem všeho dění byl rekonstruovaný středověký mlýn, jehož součástí byla v 18. století olejna a pila a později přádelna na vlnu, kterou tady v roce 1774 zřídil hrabě Palm a kterou můžeme zařadit mezi nejstarší manufaktury na Jihlavsku. Zakrátko ji pan hrabě pronajal známé jihlavské rodině Frühaufů a ta uvedený podnik provozovala až do třicátých let 19. století. Pak se majiteli stali Jakub a Vincenc Hamplovi a ti ji přestavěli. Následovalo období rychlého střídání různých majitelů. V roce 1842 byla oceněna na 11.000 zlatých. V roce 1845 ji získala švýcarská firma Hoffmann - Gönner a spol. a od té ji zakoupila v roce 1870 významná brněnská firma Adolf Löw a Bedřich Schmal, aby ji nakonec spojila s nedalekou továrnou v Heleníně. Zakrátko potom došlo mezi oběma muži k neshodám, zaviněným zřejmě vstupem Löwova syna Karla do podniku. Ještě před Schmalovým odchodem v roce 1875 byla vybudována od Kamenného mlýnu až do továrny dlouhá stoka opatřená rourami, která měla usnadnit výrobu elektřiny v nově budované podnikové elektrárně.
Snad stojí za zmínku, že první žena Karla Löwa byla Franciska rozená Schmalová, dcera továrníka Schmala, který se nakonec usadil natrvalo v Jihlavě, kde si zakoupil dům na náměstí ( bývala v něm donedávna populární kavárna Passage ). Schmal zemřel v roce 1892 během léčení v lázních Svaté Kateřiny u Počátek. Neměli bychom zapomenout ani na druhou ženou Karla Löwa, Almu roz. Bürgerovou z Vídně, která se po jeho smrti v r. 1930 odstěhovala do svého domu "Na staré poště" na jihlavském náměstí, kde žila až do roku 1945.
Tak byl dán základ nejen budoucí Západomoravské továrně na sukna a přikrývky a. s., ale především základ budoucí samostatné obci, neboť současně s továrnou pokračovala v její blízkosti další výstavba dělnických domků pro zdejší zaměstnance a nejen pro ně. Konečně, jak dokládá zápis z kroniky, při požáru vzniklém v továrně v noci na 20. 4. 1893 podporovaném mimo jiné velkým suchem, bylo zničeno během necelých dvou hodin 21 stavení.
Za nahlédnutí stojí i rukopisný plán sousední vsi Gossau, Kosova, kreslený v roce 1779 a zachycující celý katastr rozkládající se na pravém břehu řeky Jihlavy. Zcela zřetelně tady můžeme vidět i prostor na opačné straně řeky patřící dnešnímu Malému Beranovu, kde poblíž dřevěného mostu stály pouze tři objekty s poznámkou "brandwein haus" a celé místo bylo označeno jako PORANAUER TERRAIN a BERANAUER TERRITORIUM. Tedy vinopalna či lihovar stojící na beranovském teritoriu. O kousek výše proti proudu řeky stál v tehdy ještě další mlýn o dvou složeních se samostatným jezem a náhonem, skládající se ze dvou objektů.
Na pravém břehu řeky Jihlavy blíže vsi Kosova, kde bylo počátkem 18. století obnoveno dolování, zakreslil autor plánu kutiště s celou řadou šachet a odvalů a s pomístními názvy Bey Böhmen Staig a Der Amaisberg - U České Stezky a Mravenčí vrch. Přitom Berg by mohl být ve zmíněném pomístním názvu užit ve významu " důl ". Staré hornické dílo plné šachet a štol a pohybujících se lidiček mohlo mnohým připomínat mraveniště a proto uvedený pomístní název je nejen zajímavý, ale pro velké kutiště velmi výstižný. V roce 1779 stály v těchto místech už jenom dva objekty opatřené poznámkou "holtzheeyer haus" čili dřevařské boudy.
Prakticky stejnou situaci můžeme shlédnout na dalším katastrálním plánu vsí Waldhausser und Hahnldörffer Dorffs z roku 1778, který mapuje bývalé městské vsi Pančavu a Handlovy Dvory, dnes spojené s Jihlavou. Také tady je zakreslen prostor budoucího Malého Beranova a již zmíněný "brandwein haus" s mlýnem o dvou složeních a opatřený názvem Beranauer Mühl. U zakresleného dřevěného mostu vedle mlýnu je připsán pomístní název Beranauer Brücke. Obě poznámky, jak je z mapy zřejmé, týkají se výhradně mlýnu a mostu, neboť celé území je opět označeno jako BORANAUER čili Beranovsko.
V téže lokalitě se nacházel ještě druhý mlýn, zakreslený výše proti proudu při levém břehu, na beranovské straně, stojící na důležité trase z Jihlavy do Brna, s odbočkou do nedaleké vsi Henčova. Objekt mlýnu tady stojí doposud, stejně jako malý rozpadající se kamenný můstek přes bezejmenný potůček, kudy vedla cesta do Henčova. V roce 1778 se mlýn skládal ze tří objektů, měl tři složení a při prvním číslování domů v Beranově obdržel orientační čís.10. Geometr při něm poznamenal Holi Mühl, majitelem byl mlynář Holý. Počátkem 19. století se tady objevuje nový pomístní název U Michalka. Kousek odtud se nacházely u silnice k dnešnímu Velkému Beranovu další dva objekty tvořící tzv. Schank Haus čili krčmu. Ta byla později známým a hojně navštěvovaným hostincem zvaným Hůlová. Oficiální záznam v aktech Okresního úřadu Jihlava z konce 19. století uvádí, že šlo o "Hostinec Holův v místě U Hamrů v Malém Beranově". Živnost hostinská se tady provozovala až do roku 1909, což opět potvrzuje zpráva Okresního úřadu v Jihlavě č. j. 6662. Také v těchto místech zajišťoval přechod přes řeku Jihlavu most a v nejstarších dobách bezpochyby pečlivě udržovaný brod. Most byl důležitou součástí pozdější hlavní komunikace k Brnu a proto není divu, že byl v letech 1558 - 1559 přestavěn na kamenný. V jihlavském archivu se dochovala listina s datem 16. října 1655, v níž je město žádáno, aby provedlo urychleně "opravu beranovského mostu". Můžeme se právem domnívat, že byl po třicetileté válce a takřka po stoletém zanedbávání oprav ve velmi špatném stavu a vážně ohrožoval bezpečnost provozu.
Podle zápisu v kronice obce Handlovy Dvory byl tady ještě druhý kamenný most se třemi oblouky, jehož vzhled připomínal podobný most stávající kdysi na Pančavě. Ten stával blíže továrny. V padesátých letech 19. století byl částečně ubourán a ve střední části opatřen dřevěnou konstrukcí, později zcela zbourán a nahrazen dřevěnou lávkou určenou především pro zaměstnance továrny. Lávka byla z jedné poloviny majetkem obce Velký Beranov a druhá připadla obci Helenín. Jeho takřka původní vzhled byl zachycen na fotografii, kterou prý měla v hostinci umístěnu majitelka p. Majerová a na které byly patrné dva původní kamenné oblouky a střední dřevěná část. V roce 1930 se obě obce rozhodly vystavět zcela novou železnou lávku. Realizace se ujala pražská firma Novák & Jahn. Délka mostku byla 32 m, šířka 1,8 m a váha 13,9 tun. K dokončení došlo "za okolností značně kritických v roce 1931", jak záhadně a bez dalšího komentáře uvádí sám kronikář. Z uvedených skutečností vyplývá, že přes řeku Jihlavu stály v těchto místech od nepaměti hned dva kamenné mosty. Stav trvá dodnes, byť hlavní železobetonový most postavený po druhé světové válce napřímil starou a klikatou cestu do Brna, zatímco druhý most slouží především textilní továrně a obyvatelům Malého Beranova.
A ještě jedna zajímavost by nám neměla uniknout. Jde o mírné návrší po obou stranách silnice k Helenínu. Autor plánu tady v roce 1778 zaznamenal překvapivě pomístní název Das Wein - Gebürg, Viniční pohoří nebo Viniční stráň. Proto se nedivme, že nedaleko odtud, byť na druhé straně řeky, stála stará vinopalna. Kdy se tady rozkládaly vinice se nepodařilo zjistit, patrně v závěru 14. nebo v průbehu 15. století. Zato chmelnic byla kolem Jihlavy celá řada a kvalita chmelu, stejně jako piva, byla prý výtečná.
Historikové nám mnoho povídání o Malém Beranovu nezanechali. Vyjímkou není ani Alois Josef Pátek ve Vlastivědě Moravské - Jihlavský okres z roku 1901. V krátké stati se omezil pouze na konstatování, že na počátku 20. století měla obec 22 domů s 339 německými obyvateli. V roce 1819 byla přifařena k Jihlavě ke kostelu sv. Jakuba. Také poštou příslušela k Jihlavě, školou k Helenínu, politickou obcí k Velkému Beranovu. Byla tady železniční zastávka a velká továrna na sukna a koberce zaměstnávající 600 dělníků z okolních dědin. Ve zdejších dolech, zasypaných během husitských válek, počalo se v roce 1712 přičiněním Kharnera z Löwenfeldu opět nevalně dolovat. Jiný zdroj uvádí, že tady ještě následujícího roku podnikal Johann Bernhard Wohnsiedler.
Pokud jde o dolování v této lokalitě zabýval se jím podrobněji Dr. Jaromír Koutek se Sborníku ústředního ústavu geologického čís.19 z roku 1952 ve stati O rudních žilách a starém dolování u Jihlavy. Pokud jde o Malý Beranov, řadí jej spolu s Kosovem do jihlavského rudního okrsku a počátky zdejšího dolování dává do prvního, tedy nejstaršího období, a mělo probíhat v místech pozdější dědičné štoly sv. Jiří. V roce 1714 byla podle relace C. Mayera odkryta na Beranovské štole žíla leštěnce až půl loktu mocná a ve starém šachetním odvalu na náhorní rovině nad touto štolou ( vše katastr Kosova - pozn. autora ) byla zjištěna žíla 3 stopy mocná. Hloubka těchto dolů byla kolem 80 m. Pozdější šachta sv. Prospera, vedoucí na úroveň Beranovské štoly, dosáhla kolmé hloubky 36 láter, což je 73 metrů. Šachta Vůle Boží měla hloubku asi 57 m. Začátkem 17. a 18. století sem bylo kladeno nejvíce nadějí na další vzestup jihlavského dolování. Na pravé straně řeky Jihlavy byla vybudována největší dědičná štola na Jihlavsku, štola sv. Jiří, zvaná podle mapy z roku 1761 štolou Tříkrálovou. V této souvislosti dr. Koutek uvádí, že kolem roku 1760 tady vznikl Malý Beranov. S ohledem na výše uvedený rozbor map kreslených o 20 let později soudím, že takový závěr není zcela přesný. Stál tady pouze mlýn. Teprve přebudování mlýnu na soukenickou manufakturu dalo podnet ke vzniku Malého Beranova.
Zdejším dolováním se v roce 1985 zaobíral RNDr. Jiří Vosáhlo. Také on dal vznik Malého Beranova do souvislosti s dolováním. Základem měla být stará hornická osada. Jinak byly podle jeho popisu zdejší doly poměrně rozsáhlé, ale do dnešních dnů se po nich mnoho nedochovalo. Nejvýznamnějším pozůstatkem je již zmiňovaná štola sv. Jiří, jejíž ústí se nachází na pravém břehu řeky Jihlavy, asi 60 m pod jezem. Podle dochované horní knihy ze 17. století byla v únoru 1603 ražena štola dlouhá 40 m. Za dalších 18 let už měřila 736 metrů a na 728 metrech se rozdvojovala. Jedna z větví směřovala k žíle sv. Prospera a končila ve vzdálenosti 864 m. Druhá byla dlouhá 1024 m a v jednom jejím místě se údajně měla nacházet tzv. Bílá síň, což měl být veliký vyrubaný prostor v bílém žilném křemeni. V současnosti RNDr. Vosáhlo uvažuje spíše na existenci velkého bílého neboli křemenného odvalu, něm. Halde . Při zápisu pomístního názvu mohlo snadno dojít k přepsání na Halle a tím ke změně významu. Jinak zdejší dědičná štola sv. Jiří, později zvaná Beranovská, byla navržena už kutnohorským hofmistrem Carlem v roce 1571 a v roce 1596 Guntherem. V roce 1712 se o těžbu na této štole pokusili saští havíři Spross a Arnold, ale jejich pokus nebyl úspěšný. Ani těžba podporovaná státem v letech 1740 - 1742 nepřinesla pozitivní výsledek. V roce 1756 tady neuspěl ani hrabě Prosper Berchtold a po něm už další práce nebyly obnoveny. Nad štolou sv. Jiří se nám dochovaly názvy šachet sv. Prospera, sv. Mauricia a Liščí šachta, ale jejich jámy byly časem zcela aplanovány.
Dokonalý pohled na velikost celého zdejšího kutiště nám předkládají už jenom dochované důlní mapy z roku 1761 a 1772 a nesmíme zapomenout ani na katastrální mapu Kosova z roku 1779. A navíc, po nějaké hornické osadě není v těchto místech na žádné straně řeky Jihlavy ani nejmenší památky. Horníci patrně přebývali v provizorních dřevěných příbytcích v samém sousedství dolů a nebo v blízkém Kosově, kde byla pro ně dokonce v roce 1731 zbudována kaple se zasvěcením jejich patronce sv. Barboře a kde olomoucký biskup povolil sloužit bohoslužby. Po ukončení veškeré důlní činnosti zůstaly na maloberanovské straně jen dva mlýnské objekty. Z pomístního názvu Nad Hamrem, který je zapsán na stabilním katastru z roku 1837 v prostoru mezi oběma mlýny lze soudit, že mohly být v minulosti využívány i k drcení rudy během dolování v 17. století.
Při popisu tzv. beranovského důlního revíru nelze pominout jednu závažnou okolnost, že se totiž celý rozkládal výhradně na pravém břehu řeky Jihlavy a to v katastru historické vsi Kosov - Kossowe, která se poprvé připomíná na listině z roku 1233, kdy byla povinna desátkem kostelu sv. Jana Křtitele ve staré Jihlavě. Pokud tady probíhaly první pokusy s těžbou v raném období t. j. ve druhé polovině 13. století, pak se to dělo na katastru Kosova.
Další svědectví nám podávají pomístní názvy v místech kutiště, které zachytil katastrální plán Kosova ještě v závěru 18. století a o kterých už byla zmínka. Z doby dřívější jsou známy pomístní názvy z druhé poloviny 16. století - Zech Weisse Hall a Auf den weissen Hallen, kdy se díky geometrům křemenné haldy změnily na bílou síň. A pak už následovaly jen pověsti...
- pokračování v úterý 28. dubna -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)