Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.6.: Výstava Ladislav Novák 1925-1999 v zámeckých konírnách v Třebíči

26.6.: Vysvědčení na Vysočině je připraveno pro téměř 65 tisíc žáků a studentů

26.6.: V Jihlavě v Brtnické ulici zemřel ráno po nehodě motorkář

26.6.: S létem u Sázavy ožily vážky

26.6.: Konec karenční doby: Firmy výrazně rozšíří možnost placeného volna v době nemoci

26.6.: Jihlavský dopravní podnik má nového ředitele

26.6.: Do jihlavského Cityparku přicházejí světové prémiové značky

26.6.: Adapťácký jarmark aneb staré dobré časy na téma pro VI. Květinový den

25.6.: Václav Klaus k aféře „doprava zdarma“ na pražskou Letnou

25.6.: Svatoprokopská pouť v Třebíči

25.6.: Putovní pohár ze soutěže ve vyprošťování si odvezli ždárští profesionální hasiči

25.6.: Pro prezidenta ČR originální sonety, pro první dámu sklo

25.6.: Policisté se chystají s příchodem prázdnin na dopravně-bezpečnostní akce

25.6.: Pelhřimovská kaple Kalvárie je součástí výstavy Má vlast cestami proměn ve Vlašimi

25.6.: Otevřený dopis společnosti Kronospan

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.4.2008
Malý Beranov - z historie kostela Božského Srdce páně
Láska vítězí Kdo navštíví tovární osadu Malý Beranov v romantickém údolí řeky Jihlavy je překvapen překrásným Božím stánkem - kostelíkem Božského Srdce Páně, který tam byl r. 1939 dobudován a slavnostně posvěcen. Jak tento kostel vznikl je vlastně podivuhodná historie, která svědčí, že nad vší nepřízní doby - vítězí láska. Původ kapličky takřka legendární
Ve světové válce byl v dubnu 1915 zajat na ruské frontě moloberanovský občan, vyučený kupec, Josef Kodet a ocitl se po mnoha dobrodružstvích v Novo Selcovu u Tambova ve statku Michala Petroviče, kde pracoval se dvěma přáteli z domoviny. Tam jej stihl ruský státní převrat, po němž onemocněl tyfem.
Po skončení války se jeho dva přátelé vrátili do Čech do svých domovů, ale Kodet, zdržen svojí nemocí, zůstal v Rusku. Psal sice domů a z domova psali zas jemu, ale listy nedošly svého určení. Bratr zajatého Jan zahájil po zmizelém pátrání, ale bezvýsledně.
Přišel již rok 1923, všichni zajatci z Ruska se navrátili, ale po Josefu Kodetovi nebylo ani zmínky. Zdálo se, že zapadl kdesi mezi miliony ruského obyvatelstva. Úřední zpráva o něm pravila, že zemřel, nicméně bratr Jan jí nevěřil a podnikal všechny možné kroky, aby Josefa dostal do vlasti. Obracel se bez ustání na úřady, které se zabývaly repatriací českých příslušníků, žádal politické osobnosti o intervence, ale marně. Záležitost nabyla pak již veřejného zájmu a o zmizení Josefa Kodeta se ocitlo několik článků v denním tisku. Ani zvláštní kurýr, který byl pověřen pátráním po zmizelých českých příslušnících v Rusku, nepřivezl nic potěšujícího.
Bratr zmizelého, Jan, učinil ve své beznaději příslib, že podaří - li se mu najíti pohřešovaného - postaví v Malém Beranově na některém pozemku Svatý kříž.
Pak došla konečně radostná zpráva, že Josef Kodet byl nalezen. Beranovský bratr Jan byl povolán do Prahy a musel se zavázat, že zaplatí za bratra výlohy cestovní, že při návratu nevzniknou vládě žádné obtíže a že mu obstará obživu.
Jan Kodet všechno vyplnil, zaplatil veškeré náklady a v srpnu r. 1923 po několikatýdenní cestě přijel Josef Kodet vysílen a zubožen do svého domova.
Splnění příslibu
V radosti nad návraten bratra po osmiletém zajetí snažil se Jan Kodet splnit svůj zbožný slib. Neměl sám pozemku, kde by kříž postavil a proto prosil sousedy, aby mu několik metrů půdy v okolí obce k naznačenému účelu prodali. Po četných nesnázích se Janu Kodetovi však podařilo zakoupit v Malém Beranově domek, v němž by s Boží pomocí navrácený bratr mohl provozovat kupectví a při něm, na vlastním nyní pozemku splnil, co Bohu slíbil.
R. 1928 postavil v tarasu zahrádky nákladem 10.000 K ve zděném výklenku kapličku, jež 19. srpna t. r. byla zasvěcena Božskému Srdci Páně. Slavnosti zúčasnil se veliký zástup občanstva.
Světící obřad provedl biskupský rada a městský farář v Jihlavě P.
Christian Honsig s nově jmenovaným kaplanem dr. Bohuslavem Jarolímkem, opatem - koadjutorem kláštera strahovského.
V zápětí se počaly ozývat po osadě hlasy, že i ostatní občané byli by rádi ke stavbě přispěli a že místo pouhého výklenku mohla být postavena hned prostranná kaplička, jíž osada dosud vůbec neměla.
Obětavost bratří Kodetů došla mezi spoluobčany příznivého ohlasu. Ustaly výstupy z círve katolické a u kapličky každoročně konala se uvedeného dne pouť, které se zúčastňovaly tisícové zástupy. I večerní letní pobožnosti se zde ujaly.
Leč častá nepohoda kazila nábožnosti a volání po vlastním stánku Božím nabývalo stále více ohlasu.
Myšlenka nové svatyně
Na členské schůzi maloberanovského Svazu katolických žen a dívek vyšel těmto hlasům z lidu roku 1933 vstříc katecheta P. dr. Boh. Jarolímek a navrhl občanstvu tam shromážděnému, aby si vytklo do budoucna cíl : Postavit v osadě buď mateřskou školu, nebo kapli.
Poněvadž mateřská škola byla pro děti občanstva v nedalekém Heleníně, nabyl většiny návrh druhý a ustavena " Kostelní jednota Božského Srdce Páně v Malém Beranově ", v níž byl Nejdůst. P. dr. Jarolímek zvolen předsedou a místopředsedou p. Hynek Kořínek.
- pokračování v pátek 2. května
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)