Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.8.: Zrestaurovaná socha Tomáše Garrigua Masaryka v Humpolci bude slavnostně odhalena 28. října

15.8.: Hasiči čerpali vodu ze sklepů, uklízeli stromy, na Žďársku evakuovali dětský tábor

14.8.: U Škrdlovic na Žďársku zemřel po srážce s osobním autem cyklista

14.8.: Na Vysočině nejvíce lidí láká kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou

14.8.: Na Vysočině bourali opilí řidiči osobních aut i opilý jezdec na elektrické koloběžce

14.8.: Na 167. km na dálnici D1 se srazila ve směru na Prahu tři auta, tvoří se kolony

14.8.: Historická huť v Tasicích nabídne o víkendu ukázkovou živou výrobu skla

14.8.: Filmový klub v Jihlavě uvede francouzský film Lola

14.8.: Bazén E. Rošického v Jihlavě bude od soboty 15. srpna otevřen pro veřejnost

13.8.: Vysočinští cestující do Řecka budou mít k dispozici víkendové odběrové testovací místo u jihlavské nemocnice

13.8.: V místech dávné železniční tragedie u Tišnova ve čtvrtek opět vykolejil rychlík!

13.8.: Sladění práce a rodiny a Otevřená zahrada v třebíčském Centru podpory rodin Ruth

13.8.: Petra Škývarová s Matějem Kodešem se svým megaslizounem zapsali do České knihy rekordů

13.8.: Ošetřovatelé v ZOO Tábor zachraňují i mobily spadlé do výběhů zvířat

13.8.: Náklad dřeva byl vyšší, delší i těžší než je povoleno; pokuta pro řidiče a sankce ve správním řízení čeká také dopravce

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.5.2008
O chrámu Božského Srdce páně v Malém Beranově
Před lety měl jsem skryté a vytoužené přání : moci projektovat kostel. Léta jsem se na to připravoval pečlivými studiemi a hlavně prohloubením svého duchovního života, k čemuž se mi ve Třetím řádu sv. Františka dostalo mnohé příležitosti a dobrého vedení. Učinil jsem slib, že svůj prvý projekt kostela vypracuji za každou cenu úplně zdarma. Nebylo to lehké ! Právě tato stavba - nehledě k její vzdálenosti - byla spojena s tolika obtížemi, vyžadovala nesčetně obětí osobních i finančních, ale přinesla mi mnoho požehnání.
Malý Beranov! Když jsem se poprvé seznámil na svátek Božího Těla r. 1937 s beranovskými, cítil jsem hned, že jsem si tuto naši českou a katolickou obec na prvý pohled zamiloval, viděl jsem, že jsem mezi svými a od prvého okamžiku jsem patřil celý jim a oni se zdáli býti mými.
Stál jsem před úlohou, jak pro ně vybudovat Boží chrám, aby jim byl tím nejlepším a nejschůdnějším mostem na jejich cestě k Pánu Bohu, aby je k němu co nejvíce povznášel. Po pečlivém prostudování celého okolí a rozřešení vnější architektury co nejjednodušší, avšak včleňující se do této malé a roztroušené osady, vrátil jsem se k interiéru a od té doby měl jsem jej hlavně stále před očima a snažil se docíliti prostředky co nejlevnějšími účinu nejvyššího. Pečlivě jsem eliminoval vše, co by mohlo rušiti při nesčetných úvahách s ohledy náboženskými, liturgickými a psychologickými piloval jsem celé dílo pilníky stále jemnějšími, abych přivedl celý prostor chrámový v jeho řešení architektonickém, barevném i ve volbě použitých materiálů v jedinou a spontánní harmonickou oslavu a chválu Tvůrce.
Veliké kruhové kované a barevně zasklené okno nad hlavním vchodem jasně říká: " Pakliže na vlnách dnešního nejistého života se upevníš v těchto třech (t. j. víře, naději a lásce), pak na tebe bude zářit Boží slunko, Boží milost. " Stále více a více jest patrna lidská bezmocnost a malost, ale tím také větší a větší moc Pána našeho. Vidím jedinou možnost naší záchrany a spásy v Eucharistii a v prosbách k Jeho mastickému Tělu, aby ochránilo své. Proto řešil jsem prostor chrámový jednolodní a tak přehledný, aby jednak bylo ode všech vchodů ihned vidět přímo na svatostánek, a pak aby prostor tento umožnil svou přehledností spontánní společné adorace.
Presbytář od lodi jest oddělen - povýšen nad ni - nejen svou větší výškou a zlaceným stropem, nýbrž i žlutě zbarvenými katedrálními skly v oknech (ve dne) , při večerním osvětlení pak zlato - žlutými filtry na osvětlujících reflektorech.
Podlaha kůru jest v přízemí podepřena dvěma sloupy, jež jakoby vyrůstaly ze svěcené vody kolem nich řešených kropenek a k nebesům povznášely a s andělskými zpěvy spojovaly náš zpěv. Ozdobný kovaný pás zábradlí na kůru znázorňuje pevnou spojitost a závaznost obou zákonů, Starého i Nového, vzájemně se prostupujícím kruhem ( Bůh - Všehomír ) a křížem ( Kristus ).
Nad vítězným obloukem po jeho obou stranách se vznášejí dva andělé
( návrh prof. Josefa Lieslera ) nesoucí stuhu s nápisem : " Pojďte, klaňme se Jemu ". Andělé volají nás, abychom my společně s nimi uctívali Boha.
Kovová mříž komunia, řešená ve formě plamenů, má znázorňovati naši horoucí lásku ke svátostnému Spasiteli, a přední zlacené plochy této mříže pak čistotu naší lásky k jeho Božskému Srdci.
Po levé straně chrámové lodi jest vytvořena menší zapuštěná kaple s oltářem P. Marie, a po pravé straně vítězného oblouku ve výšce nika pro sochu sv. Josefa.
Nad hlavním oltářem, jehož mírně a decentně zlacené kanelury jakoby nás - jejich vodorovné části - sbíraly a řídily naši mysl - jejich svislé části - k Ježíši Kristu, k Jeho božskému Srdci. Sochu Božského Srdce Páně, božského Rozsévače lásky, jenž svou levou rukou ukazuje na své Nejsvětější Srdce a pravou rukou a celým svým náklonem je nám rozdává, rozsévá to nejdražší a nejcennější co má, - vytvořil mladý umělec, rodák ze Zhoře u Jihlavy, akad. sochař Josef Vítek. Nelze bez pohnutí stanouti před touto sochou, nelze necítit mocný nápor lásky Srdce Kristova. Socha řezána jest z lipového dřeva.
Socha Kristova, oltář Panny Marie, po instalaci dosud také chybějící sochy sv. Josefa, budou nám představovat celou Božskou rodinu.
Vyřešení přístupu na kazatelnu nepostrádá symbolického významu. Vystupuje se přímo od evangelijní strany oltáře a nelze jinak, než projíti těsně kolem svatostánku a v místech nejposvátnějších prositi za dar Ducha Svatého. Kazatelna má silně přečnívající baldachýnovou desku, parabolicky vydutou, aby hlas kazatele byl jí zachycen a veden přímo k lidu.
Oba oltáře i kazatelnu dle plánů zhotovila kutnohorská řezbářská firma Bohumil Bek.
Kasetový strop kombinovaného modřínu a smrku zdá se býti jakoby nadzdvižen 43 žárovkami, umístěnými ve středech kaset, jež jako hvězdy nebeské sesílají dolů své klidné, mírné a vyrovnané světlo. Málokdo postřehne, že šedá barva postranních stěn lodi jest u stropu skoro úplně bílá, u podlahy pak tmavě šedá, neboť na výšku osmi metrů se tento přechod takřka ani nepozná, avšak i toto vytónování značně přispívá k dojmu, že loď jest vyšší, než vskutku jest. Oba tyto optické účiny ( stropní žárovky a do ztracena přecházející vytónování stěn ) zabraňují věřit, že chrámová loď je tak vysoká, jako široká, t. j. osm metrů.
Není mi možno v rámci této kratičké stati zmínit se o všech detailech a podrobnostech, které s tak pečlivou a velkou láskou byly tvořeny k jedinému cíli: Nerušeně a s největší vroucností odevzdat své srdce Srdci Ježíšovu.
Ještě mnoho schází: socha Panny Marie, sv. Josefa, sv. Antonína a sv. Jana Nepomuckého, obrazy našich svatých zemských patronů, jež jsou proponovány přímo malované na zdech mezi jednotlivými okny, schází Křížová cesta, ozdobné zlacené kování na svatostánek, lavice, zpovědnice, klekátka, zvony, varhany, bohoslužebná roucha a oltářní plátna. Není dosud provedeno oplocení kostela a dokončena úprava jeho okolí.
A což fara?
Mnoho a mnoho ještě třeba vykonat. Nicméně hodně již jest za námi. Největší práce vykonána: Malý Beranov má živý dům Boží. A má jej proto, že si jej plně zasloužil, poněvadž se přičinil. Nikdy bychom neměli zapomínat tak vážných a tolik poučných slov: "Člověče přičiň se a Bůh ti pomůže!"
Ing. arch. Jar. Čermák
- pokračování ve středu 7. května -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)