Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Z policejního deníku: krádež kabelů; řidič se dopustil trestného činu, jeho spolujedoucí byl v celostátním pátrání; opilá žena nadýchala přes čtyři promile

20.4.: Stoletá lípa na Libušíně ve Žďáře nad Sázavou půjde k zemi

20.4.: Město Jihlava opraví Návesní rybník v Kosově

20.4.: Medvědi hnědí v táborské zoo zimní spánek neznají, přesto odpočívají rádi

19.4.: Z policejního deníku: u rybníka ležel dělostřelecký granát; pokus o vloupání do budovy; za volant usedl bez řidičáku

19.4.: U Lukavce na Pelhřimovsku našli archeologové technickou keramiku se zbytky dehtu nebo torzo středověké pece

19.4.: U Jaderné elektrárny Dukovany roste nová ovocná alej

19.4.: Sbírka potravin pro lidi v nouzi se bude konat v sobotu 24. dubna

19.4.: Prohlášení Václava Klause ke kauze Vrbětice

19.4.: Na silnici I/19 na Havlíčkobrodsku, Žďársku a Pelhřimovsku probíhají opravy

19.4.: Na VŠPJ vzniká nový podcast Polytechnicast; dozvíte se třeba, jak vás může zlomená ruka přivést ke studiu vysoké školy.

18.4.: Z policejního deníku: rvačka na ulici; herní konzole se muž nedočkal; krádež kola z garáže

17.4.: Třebíč má suvenýrovou euro bankovku

17.4.: Staňte se průzkumníkem městské divočiny

16.4.: Z policejního deníku: poškození pracovního stroje a krádež jeho vybavení; nález hlavic německých ručních granátů ve studni; distributor drog dopaden

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.5.2008
Nikdy není ničeho dost
A věřte nevěřte, není. Stále je třeba o něco se starat, o něco pečovat. Na něco je třeba mít techniku velkou, na něco malou a na něco stačí jen chuť do práce. Hrabat lupení. Odnosit na hromadu po zimě polámané větve. Posekat trávu. Upravit cestičku k hřbitovu. Těžko budete hádat. Napovím vám. Cestičku k židovskému hřbitovu ve Větrném Jeníkově.
Zájemců k návštěvě této nemovité kulturní památky evid. čís. 5388 nebude patrně mnoho. Je stranou hlavních cest. Je přístupná po polní cestě. Je krásně zasazená do louky za Dolním mlýnem. Spolu s nemnoha přáteli ji navštěvujeme pravidelně už několik let. Teď se k nám přidal ještě host nežádoucí. Zloděj. Prašivec. Barbar. Úspěšně pokradl už téměř všechny kamenné krycí desky ze hřbitovní zdi. Nebude trvat dlouho a zdivo potrhá mráz a kameny se rozkutálí po louce ...
Tři stovky let tady zeď stála spolu s malou márnicí. Pamětníci pamatují ještě pár let po válce. A protože Židé nepřicházeli a nebyl kdo by něco málo poopravil, odhodlal se přijít první zlodějíček. Prvních pár kamenných desek si odnesl na svoje zápraží k chaloupce. Má je tam doposud. Před pár lety přišel další. Tomu se zalíbila kamenná část jednoho zdejšího náhrobníku. Použil ji jistě k něčemu ušlechtilému. Jak také jinak. Byla to pěkně tvarovaná žula. Krásný to podstavec pod něco stejně krásného... A nakonec náš nedávný host. Ten nepřišel. Ten přijel s nákladním autem louka nelouka. Bylo to nepochybně několik párů zdatných chlapských rukou, co rvalo desku po desce. Chvátat nebylo třeba. Daleko široko živáček. A úcta k hřbitovu. K židovskému. K dávno mrtvým, a navíc bez žijících potomků a příbuzných. Když někdo krade na židovském hřbitově, kdekoliv, na kterém koliv, určitě nemyslí na něco posvátného. Co je doma, to se počítá.
Také letos jsme se s přáteli sešli na zdejším tichém a kouzelném místečku. Bylo nás pět. Pan Poláček měl jistě radost. Určitě se spolu s Lewitem a Wassermannem dívali, jak nám to tentokrát šlo pěkně od ruky. Jenom jednu chvilku nás liják zahnal pod střechu. Ale potom zase vysvitlo slunko a tráva voněla a ptáci zpívali a potůček bublal v trávě a celý Větrný Jeníkov si užíval do sytosti volných sobotních chvil. My jsme totiž, ke vší té smůle, pracovali o sobotě 3. května L. P. 2008. A kdo pracoval? Není to chlubení, není to nic vyjímečného, všichni to děláme se stále neutuchající chutí. Tak tedy, nejdříve žena, paní Žáčková, a potom my ostatní, pánové Vlach, Jelínek, Dvořák a Vilímek. Celá jména by vyzněla neskromně. Snad až příště. Po podzimní úklidové návštěvě. To nás bude nejmíň - ale počkejme si až na ten podzim. Uvidíme. Zájemcům ještě na závěr sdělujeme, že jsme na hřbitově instalovali ceduličku s krátkou historii zdejších Židů sepsanou v jazyce českém a anglickém. A teď už doopravdy všem čtenářům krásný den a zlodějům, nechť si všeho nakradeného na židovském hřbitově ve Větrném Jeníkově až do smrti krásně užijí.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)