Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
10.12.: Výroba ruchostrojů s Veronikou Svobodovou v jihlavské galerii

10.12.: Stavba dětského pavilonu Nemocnice Nové Město na Moravě jde do finále

9.12.: Jan Vičar obdržel francouzskou cenu Akademie umění za grafiku

9.12.: Adventní a vánoční čas v třebíčském muzeu

8.12.: Zapalme svíčku...

8.12.: Vrátka v Třebíči převzala nový sociální automobil

8.12.: Přednáška Prusko-rakouské války pohledem archeologie v jihlavském muzeu

8.12.: Jihlavský filmový klub uvede švédský film Sedmá pečeť

7.12.: Zoo Jihlava se zapojila do výměny samců babirus

7.12.: Pančava v Jihlavě soutěží o Cenu české krajiny

7.12.: Nezapomeňte si koupit dálniční kupón na rok 2019

6.12.: Změna ve svozu bioodpadů v zimním období v Jihlavě

6.12.: V neděli 9. prosince začíná platit několik novinek ve vlakovém jízdním řádu

6.12.: Uhynul oblíbený samec tuleně obecného Artos

6.12.: Pomáhat je hračka

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.5.2008
Nikdy není ničeho dost
A věřte nevěřte, není. Stále je třeba o něco se starat, o něco pečovat. Na něco je třeba mít techniku velkou, na něco malou a na něco stačí jen chuť do práce. Hrabat lupení. Odnosit na hromadu po zimě polámané větve. Posekat trávu. Upravit cestičku k hřbitovu. Těžko budete hádat. Napovím vám. Cestičku k židovskému hřbitovu ve Větrném Jeníkově.
Zájemců k návštěvě této nemovité kulturní památky evid. čís. 5388 nebude patrně mnoho. Je stranou hlavních cest. Je přístupná po polní cestě. Je krásně zasazená do louky za Dolním mlýnem. Spolu s nemnoha přáteli ji navštěvujeme pravidelně už několik let. Teď se k nám přidal ještě host nežádoucí. Zloděj. Prašivec. Barbar. Úspěšně pokradl už téměř všechny kamenné krycí desky ze hřbitovní zdi. Nebude trvat dlouho a zdivo potrhá mráz a kameny se rozkutálí po louce ...
Tři stovky let tady zeď stála spolu s malou márnicí. Pamětníci pamatují ještě pár let po válce. A protože Židé nepřicházeli a nebyl kdo by něco málo poopravil, odhodlal se přijít první zlodějíček. Prvních pár kamenných desek si odnesl na svoje zápraží k chaloupce. Má je tam doposud. Před pár lety přišel další. Tomu se zalíbila kamenná část jednoho zdejšího náhrobníku. Použil ji jistě k něčemu ušlechtilému. Jak také jinak. Byla to pěkně tvarovaná žula. Krásný to podstavec pod něco stejně krásného... A nakonec náš nedávný host. Ten nepřišel. Ten přijel s nákladním autem louka nelouka. Bylo to nepochybně několik párů zdatných chlapských rukou, co rvalo desku po desce. Chvátat nebylo třeba. Daleko široko živáček. A úcta k hřbitovu. K židovskému. K dávno mrtvým, a navíc bez žijících potomků a příbuzných. Když někdo krade na židovském hřbitově, kdekoliv, na kterém koliv, určitě nemyslí na něco posvátného. Co je doma, to se počítá.
Také letos jsme se s přáteli sešli na zdejším tichém a kouzelném místečku. Bylo nás pět. Pan Poláček měl jistě radost. Určitě se spolu s Lewitem a Wassermannem dívali, jak nám to tentokrát šlo pěkně od ruky. Jenom jednu chvilku nás liják zahnal pod střechu. Ale potom zase vysvitlo slunko a tráva voněla a ptáci zpívali a potůček bublal v trávě a celý Větrný Jeníkov si užíval do sytosti volných sobotních chvil. My jsme totiž, ke vší té smůle, pracovali o sobotě 3. května L. P. 2008. A kdo pracoval? Není to chlubení, není to nic vyjímečného, všichni to děláme se stále neutuchající chutí. Tak tedy, nejdříve žena, paní Žáčková, a potom my ostatní, pánové Vlach, Jelínek, Dvořák a Vilímek. Celá jména by vyzněla neskromně. Snad až příště. Po podzimní úklidové návštěvě. To nás bude nejmíň - ale počkejme si až na ten podzim. Uvidíme. Zájemcům ještě na závěr sdělujeme, že jsme na hřbitově instalovali ceduličku s krátkou historii zdejších Židů sepsanou v jazyce českém a anglickém. A teď už doopravdy všem čtenářům krásný den a zlodějům, nechť si všeho nakradeného na židovském hřbitově ve Větrném Jeníkově až do smrti krásně užijí.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)