Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Kraj Vysočina vydává nástěnný kalendář s motivem vzrostlých stromů

20.10.: Filmový klub v Jihlavě uvede snímek Kytice na motivy balad K.J. Erbena

20.10.: Dvořákova hudba rozezní New York

19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 17.6.2008
Jak se opravoval kostel u minoritů aneb Hledání minulosti pod nánosy prachu
V roce 1736 došlo ke svatbě Marie Terezie, dcery Karla VI., s Františkem Lotrinským. Na oslavu této události se konaly ve všech kostelech zvláštní pobožnosti. Není vyloučeno, že právě k tomuto výročí byl na vrcholek minoritské věže umístěn dvouramenný lotrinský kříž, stejně jako na některé venkovské kapličky. V dalších letech pak byly v důsledku nových válek konány již méně populární a oslavné sběry almužen pro válečné invalidy, střídané s nejedním kajícím procesím za povinné účasti veškerého kléru světského i řeholního. V roce 1752 tady patrně hrál na varhany bývalý dominikánský kazatel Medard Písařík, který v uvedeném roce krátce v Jihlavě působil coby vynikající varhaník.
Nejen neděle byly vykázány ke zbožnému rozjímání, ale celá řada svátků, které se v průběhu staletí nahromadily a kterých bylo počátkem 18. století několik desítek. Reforma nastala i v této oblasti. Císařský dvůr omezil pod různými záminkami nejedno procesí, pouť nebo slavnostní uctívání městských patronů. Roku 1753, kdy tady byl kvardiánem P. Cornelius Kaiser, se pro úpravu svátků rozhodl i sám papež. Jejich celkový počet zredukoval na konečných či lépe řečeno, na pouhých 23. Netrvalo dlouho a z rozhodnutí kardinála Troyera došlo i na reorganizaci celé diecézí, když roku 1755 vzniklo nově děkanství jihlavské a naopak telčské bylo zrušeno. Nové jihlavské děkanství obdrželo farnosti Jihlava, Batelov, Pavlov, Brtnice, Rančířov, Stonařov, Třešť a Vílanec. Prvním děkanem byl jmenován jihlavský farář P. Kazimír Burián. Krátce na to vypukl spor o patronátní právo v Jihlavě. Císařovnou jmenovaný soud rozhodl až po čtyřech letech. V roce 1760 byla Jihlava přisouzena znovu strahovským premonstrátům, namísto olomouckému biskupství.
Jedním z rysů tereziánské doby byla mimo jiné i vzmáhající se antipatie k řeholníkům a to přesto, jak uvádí kronikář, že právě oni stáli v dobách pro církev nejtěžších v prvních řadách. Podařilo se jim proto mnohé zachránit a také si pro sebe mnohá práva vydobýt. Patrně to prý bylo pro řadu biskupů a světský klérus počátkem oné nevraživosti a nesnášenlivosti. Ač se to zdá být neskutečné, minoritů se to prozatím netýkalo. Ty postihlo, stejně jako ostatní žebravé řády, až nařízení numerus clausus z roku 1766, které nesměli řeholní představení překročit. Počínaje rokem 1767 jim bylo zakázáno sbírání almužny. Ale ani potom nebylo všem novotám konec.
Roku 1772 musel jihlavský děkan P. Xaver Kuschel zjistit některé podrobnosti týkající se zdejších klášterů, minoritského nevyjímaje. Bylo nutné během velmi krátké doby sdělit vídeňskému dvoru kolik má klášter obyvatel, kolik členů podle vládního usnesení má nanejvýš mít a do jaké míry jsou tito řeholníci potřební pro pomoc v duchovní správě. Obsah odpovědi neznáme, ale do budoucna, jak známo, zůstali v Jihlavě pouze minorité.
Církevní život byl až do nejmenších podrobností ovlivňován císařovnou, která byla nazývána "Paní země". Absolutismus svázal ruce i samotnému papeži Klementu XIV. Ten roku 1771 upravil na požadavek panovnice slavení zasvěcených svátků, kdy již nebylo povinností jít na mši svatou a den předtím se postit. Další úpravy se týkaly výuky náboženství na školách a tak by bylo možné pokračovat.
Došlo i na zřizování nových farností a lokálií. V Jihlavě tak byla po mnoha staletích narušena premonstrátská tradice fary u sv. Jakuba. Nová měla být zřízena při minoritském kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde tou dobou čítal konvent 18 řeholníků. Jihlavští premonstráti však počítali s tím, že by minorité dali kaplany a oni faráře. V tomto smyslu prý psal děkan P. Michael Los od sv. Jakuba na Strahov. Odpověď ovšem nebyla uspokojivá. Klášter si nestál dobře a kaplan by přišel ročně na 300 a farář dokonce na 400 zlatých, na což nebyly peníze. Rozhodnutí tak zůstalo na biskupovi.
- pokračování ve čtvrtek 19. června -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)