Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.10.: Čtyřiadvacetiletý muž na oslavě v Jihlavě skončil s pouty na rukou

1.10.: Z policejního deníku: krádež fotopasti a lešení; mladý distributor drog v Jihlavě dopaden, vulgární opilec skončil na záchytce

1.10.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude opravena

1.10.: Malpy si v táborské zoo užívají teplé zázemí

1.10.: Krajská hygienická stanice v Jihlavě nařídila uzavřít od pondělí 5. října všechny střední a vyšší odborné školy na Vysočině

1.10.: K novému migračnímu plánu Evropské komise

30.9.: Z policejního deníku: distributorka drog z Telečska byla dopadena či vandal počmáral fasádu

30.9.: Věž kostela svatého Prokopa ve Žďáře nad Sázavou bude otevřená až do 31. října

30.9.: V Jihlavě začíná stavba sjezdu z dálničního přivaděče do ulice Romana Havelky

30.9.: Taška kaštanů umožní dětem bezplatný vstup do táborské zoo

30.9.: Na jihlavském magistrátu vrcholí přípravy krajských voleb, které proběhnou již tento pátek a sobotu, tedy 2. a 3. října

30.9.: Na Vysočině odvolilo na parkovištích 239 lidí, kteří jsou v karanténě

30.9.: Mezi obcí Štěměchy a Třebíčí probíhá oprava silnice I/23, doprava je řízena kyvadlově

30.9.: Infocentrum přečerpávací vodní elektrárny v Dalešicích nabízí k vidění výstavu Voda a civilizace

30.9.: Hrad Roštejn bude v říjnu otevřen o víkendech a státním svátku 28. října

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.6.2008
Jak se opravoval kostel u minoritů aneb Hledání minulosti pod nánosy prachu
Po okupaci českých zemí v roce 1939 byl klášter zabrán německou pracovní službou a mimo jiné se i zdejší důchodce P. Cyril Janota musel na příkaz oberlandrátu vystěhovat z Jihlavy. Tehdy si zvolil Polnou, odkud se navrátil až po osvobození v květnu roku 1945. Dne 8. 10. 1939 se P. Vavrečka zúčastnil svěcení nového kostela Božského Srdce Páně v Malém Beranově, které proběhlo za účasti opata dr. Bohuslava Jarolímka ze Strahova, papežského preláta Otto Gaubeho a faráře Christiana Honsiga od sv. Jakuba v Jihlavě.
V letech 1939-1945 probíhala různá protektorátní omezení. Počínaje výukou náboženství na školách a konče svátečními pobožnostmi a zakázanými procesími mimo kostel. V roce 1942 došlo k dalšímu rekvírování zvonů. O rok později přijel do Jihlavy litoměřický biskup Dr. Antonín Weber a ve zdejším kostele biřmoval. V roce 1944 je zde zaznamenán P. Norbert Škrdlík. Zajímavé je svědectví jednoho z tehdejších ministrantů, Rudolfa Roubala, že všechny zdejší bohoslužby byly konány v období protektorátu v české řeči.
Jedna významná událost se přece jenom za okupace stala. Zprávu o tom přinesly Jihlavské listy 15. 12. 1939. Usnesením generálního definitoria minoritského řádu v Římě byl zvolen provinciálem a generálním komisařem české provincie sv. Cyrila a Metoděje P. M. ThDr. Theodor Kaláb, zdejší vikář. Narodil se 13. 11. 1888 ve Tvarožné u Brna. V Jihlavě působil krátce po návratu ze studií v Římě v roce 1915 a od roku 1937 tady trvale nastoupil jako vikář. Byl oblíbeným katechetou a předsedou Katolického spolku v Jihlavě. Svůj nový úřad nastoupil v klášteře u minoritů v Brně.
V roce 1945 měl u minoritů triduum, duchovní obnovu, katolický spisovatel P. Sylvestr Braito. V roce 1946 je zde zaznamenán P. Emerich Krchňák. Dne 25. října 1946 byla v chrámu po celý den vystavena Nejsvětější Svátost. U příležitosti svatovojtěšských oslav v Jihlavě v kostele u sv. Ignáce byla konána celá řada bohoslužeb. Dne 6. června 1947 se jich od minoritů zúčastnil katecheta P. Jaroslav Veselý a minorita P. Alfons Lhotský, představený kláštera a na dlouhou dobu poslední zdejší kvardián. Oslavy probíhaly i následujícího dne a potom se ostatky sv. Vojtěcha slavnostně odebraly na cestu do Třebíče.
Tou dobou tady ministroval i autor těchto řádků. Velmi dobře si vzpomínám na zkoušky z latiny, na ranní mše o 6 a 7 hod., stejně jako odpolední požehnání v 18 hodin. O chod kostela se tehdy velmi pečlivě staral kostelník pan Alois Středa, který rovněž organizoval celou řadu pěších poutí do Plander, do Hybrálce či na Křemešník. Byl posledním, kdo se staral o kapli Nejsvětější Sv. Trojice ve Starých Horách, která byla neznámým vandalem zbořena. Písemně tehdy požádal památkáře o povolení k obílení kaple vápnem. Pokud si pamatuji ministrovali tady tou dobou sourozenci Hukovi, Fialovi a Voldán. Na obecné škole ve Fibichově ulici mě náboženství vyučoval D. P. Lhotský a Korchňák, později P. Veselý a P. Volf. Pamatuji se na stařičkého P. Cyrila Janotu a P. Řezníčka od kapucínů, který dojížděl na poutě ke kapli sv. Antonína nad Rounkem. Při jedné z těchto cest ho na městském nádraží v Jihlavě náhle a neočekávaně přepadla srdeční slabost a po převozu do blízké nemocnice zemřel.
Zúčastnil jsem se celé řady procesí Božího Těla, které tehdy procházelo ulicemi města ke čtyřem oltářům : bočním vchodem se vstupovalo do ulice Minoritské, dále se šlo Židovskou, Mrštíkovou, Palackého, Benešovou, krátce Žižkovou a potom ulicí Matky Boží zpět hlavním vchodem do kostela. Na přání pozůstalých byly konány smuteční průvody z domu smutku až na hlavní hřbitov. Pamatuji i několik pohřbů na hřbitově na Kalvárii. Pohřební vůz byl tažen párem černých koní, průvod doprovázela hudba, za rakví kráčel kněz nebo i kněží s ministranty, na čele průvodu šel ministrant s černým límcem a komží a s křížkem. Provoz se vždy zastavil, stejně tak lidé na chodnících, muži smekali klobouky a stáli s obnaženou hlavou dokud celý průvod nepřešel.
Návštěva kostala bývala samozřejmostí. Při nedělním kázání stávali učitelé se svými žáky pod kazatelnou. Lavice bývaly zaplněné i ve všední dny, doslova nabito bývalo o nedělích a svátcích. Na závěr těchto mší se hrával a zpíval svatováclavský chorál, později byl zpěv zakázán coby provokace.
- pokračování ve čtvrtek 26. června -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)