Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

17.1.: Přírodovědci v Ptačím parku Kosteliska nalezli brouka, kterého už považovali v ČR za vyhynulého

16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

16.1.: Josef Šálek poběží mrazivou Vysočinou bosý a v šortkách přes dvacet kilometrů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.6.2008
Jak se opravoval kostel u minoritů aneb Hledání minulosti pod nánosy prachu
Po okupaci českých zemí v roce 1939 byl klášter zabrán německou pracovní službou a mimo jiné se i zdejší důchodce P. Cyril Janota musel na příkaz oberlandrátu vystěhovat z Jihlavy. Tehdy si zvolil Polnou, odkud se navrátil až po osvobození v květnu roku 1945. Dne 8. 10. 1939 se P. Vavrečka zúčastnil svěcení nového kostela Božského Srdce Páně v Malém Beranově, které proběhlo za účasti opata dr. Bohuslava Jarolímka ze Strahova, papežského preláta Otto Gaubeho a faráře Christiana Honsiga od sv. Jakuba v Jihlavě.
V letech 1939-1945 probíhala různá protektorátní omezení. Počínaje výukou náboženství na školách a konče svátečními pobožnostmi a zakázanými procesími mimo kostel. V roce 1942 došlo k dalšímu rekvírování zvonů. O rok později přijel do Jihlavy litoměřický biskup Dr. Antonín Weber a ve zdejším kostele biřmoval. V roce 1944 je zde zaznamenán P. Norbert Škrdlík. Zajímavé je svědectví jednoho z tehdejších ministrantů, Rudolfa Roubala, že všechny zdejší bohoslužby byly konány v období protektorátu v české řeči.
Jedna významná událost se přece jenom za okupace stala. Zprávu o tom přinesly Jihlavské listy 15. 12. 1939. Usnesením generálního definitoria minoritského řádu v Římě byl zvolen provinciálem a generálním komisařem české provincie sv. Cyrila a Metoděje P. M. ThDr. Theodor Kaláb, zdejší vikář. Narodil se 13. 11. 1888 ve Tvarožné u Brna. V Jihlavě působil krátce po návratu ze studií v Římě v roce 1915 a od roku 1937 tady trvale nastoupil jako vikář. Byl oblíbeným katechetou a předsedou Katolického spolku v Jihlavě. Svůj nový úřad nastoupil v klášteře u minoritů v Brně.
V roce 1945 měl u minoritů triduum, duchovní obnovu, katolický spisovatel P. Sylvestr Braito. V roce 1946 je zde zaznamenán P. Emerich Krchňák. Dne 25. října 1946 byla v chrámu po celý den vystavena Nejsvětější Svátost. U příležitosti svatovojtěšských oslav v Jihlavě v kostele u sv. Ignáce byla konána celá řada bohoslužeb. Dne 6. června 1947 se jich od minoritů zúčastnil katecheta P. Jaroslav Veselý a minorita P. Alfons Lhotský, představený kláštera a na dlouhou dobu poslední zdejší kvardián. Oslavy probíhaly i následujícího dne a potom se ostatky sv. Vojtěcha slavnostně odebraly na cestu do Třebíče.
Tou dobou tady ministroval i autor těchto řádků. Velmi dobře si vzpomínám na zkoušky z latiny, na ranní mše o 6 a 7 hod., stejně jako odpolední požehnání v 18 hodin. O chod kostela se tehdy velmi pečlivě staral kostelník pan Alois Středa, který rovněž organizoval celou řadu pěších poutí do Plander, do Hybrálce či na Křemešník. Byl posledním, kdo se staral o kapli Nejsvětější Sv. Trojice ve Starých Horách, která byla neznámým vandalem zbořena. Písemně tehdy požádal památkáře o povolení k obílení kaple vápnem. Pokud si pamatuji ministrovali tady tou dobou sourozenci Hukovi, Fialovi a Voldán. Na obecné škole ve Fibichově ulici mě náboženství vyučoval D. P. Lhotský a Korchňák, později P. Veselý a P. Volf. Pamatuji se na stařičkého P. Cyrila Janotu a P. Řezníčka od kapucínů, který dojížděl na poutě ke kapli sv. Antonína nad Rounkem. Při jedné z těchto cest ho na městském nádraží v Jihlavě náhle a neočekávaně přepadla srdeční slabost a po převozu do blízké nemocnice zemřel.
Zúčastnil jsem se celé řady procesí Božího Těla, které tehdy procházelo ulicemi města ke čtyřem oltářům : bočním vchodem se vstupovalo do ulice Minoritské, dále se šlo Židovskou, Mrštíkovou, Palackého, Benešovou, krátce Žižkovou a potom ulicí Matky Boží zpět hlavním vchodem do kostela. Na přání pozůstalých byly konány smuteční průvody z domu smutku až na hlavní hřbitov. Pamatuji i několik pohřbů na hřbitově na Kalvárii. Pohřební vůz byl tažen párem černých koní, průvod doprovázela hudba, za rakví kráčel kněz nebo i kněží s ministranty, na čele průvodu šel ministrant s černým límcem a komží a s křížkem. Provoz se vždy zastavil, stejně tak lidé na chodnících, muži smekali klobouky a stáli s obnaženou hlavou dokud celý průvod nepřešel.
Návštěva kostala bývala samozřejmostí. Při nedělním kázání stávali učitelé se svými žáky pod kazatelnou. Lavice bývaly zaplněné i ve všední dny, doslova nabito bývalo o nedělích a svátcích. Na závěr těchto mší se hrával a zpíval svatováclavský chorál, později byl zpěv zakázán coby provokace.
- pokračování ve čtvrtek 26. června -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)