Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.1.: Veřejná sbírka na Mašínův statek, spolek oslovil jihlavské zastupitelstvo i veřejnost

24.1.: U Lovčovic na Třebíčsku utrpěli při nehodě zranění tři lidé, z toho dvě děti

24.1.: Recidivista dostal hlad, ukradl uzenou krkovici

24.1.: Jihlavští archeologové objevili středověkou jímku s historickými artefakty

24.1.: František Hoffmann 1920–2015; muž, který propadl kouzlu Jihlavy a její minulosti

24.1.: Divoká Oslava se stala národní přírodní rezervací

24.1.: Aplikace Záchranka opět překračuje hranice České republiky

23.1.: Řidiči bez dokladů a pod vlivem alkoholu stále usedají za volant

23.1.: V třebíčském útulku skončilo 15 zubožených psů z Čechočovic

23.1.: V jihlavské nemocnici začala oprava stravovacího provozu a přišly změny pro pacienty

23.1.: U Studence na Třebíčsku zemřel po nárazu do stromu řidič osobního auta

23.1.: Nestůjte fronty! Využijte aktualizované online objednávky nově na ekonomickém odboru a živnostenském úřadě

23.1.: Na Českém mlýně v Jihlavě se bude sáňkovat a běžkovat, vyjde-li počasí, bude se zasněžovat již o víkendu

23.1.: Město Jihlava vyjadřuje solidaritu s obyvateli čínského města Wuhan zasaženého koronavirem

23.1.: Mladí lidé v Telči vyjádřili svůj pohled na svět ve fotografiích

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 12.10.2008
Staletí kolem nás i pod námi
Stačí se projít kteroukoliv rušnou ulicí, parkem, tichým zákoutím. Všude kolem nás mlčky promlouvá dávná historie toho města. Nad námi se tyčí k obloze věže gotických chrámů, přítmí domů nás vítá renesančními klenbami a kdesi hluboko pod námi se průvan prohání labyrintem středověkých sklepení. Skoro se chce vyběhnout na rozdrbaný trávníkový koberec někde v parku a zadívat se do modrého nebe bez mráčku. Někam hodně vysoko a hodně daleko. A nebo naopak, kousek pod sebe. Pod zdánlivě obyčejný trávník, pod zdánlivě obyčejnou hrbolatou dlažbu, pod udusanou zem přerušovanou místy rozviklaným chodníkem...
Projděme se nejdříve prostranstvím kolem kostelíka sv. Jana Křtitele na Jánském kopečku. Obvodová zeď z lomového kamene už dávno zmizela a kdo ví, kam se poděl velký dřevěný kříž stojící u vstupní brány na východě. Obojí bylo k vidění ještě v závěru 18. století a to včetně posledních dřevěných křížků na hrobech zdejších nebožtíků. Stojíte-li dnes na docela obyčejném trávníku, stojíte na hrobech těch, kteří většinu svého života prožili ve městě a nebo v jeho nejbližším okolí. A nebyla nouze ani o velmi smutné okamžiky. To když popravčí meč zasvištěl vzduchem a krev odsouzence skanula do obyčejné trávy na zdejší kopečku.
A pojďme na další podupaný trávník poházený nedopalky cigaret, papíry, plechovka a láhvemi ve Smetanových sadech. Kdysi pískem vysypané cestičky jsou dnes vyasfaltovány a jeden záhon krásnější druhého byl tady naposledy k vidění někdy před začátkem první světové války. To se tady producírovaly dámy v dlouhých šatech, služebné s kočárky na vysokých kolech, holčičky hopsaly v růžových šatičkách a kluci dřevěnou hůlkou honili dřevěné obruče. A nebožtíci, stovky nebožtíků, tiše naslouchali šlápotám na cestičkách a šumění větví v korunách roztodivných stromů. Vládl tady pořádek a jakési tichoučké veselí, které neubíralo onomu místu na jeho dávné vážnosti. Konečně, zdejší hřbitov nebyl zrušen až tak dávno. Mei kamennými deskami, sochami či jen kovovými a dřevěnými křížky se tady pozůstalí procházeli ještě v polovině 19. století.
Po zrušení hřbitova byla celá plocha parkově upravena. Autorem návrhu vykresleném pečlivě na nevelké kousku papíru byl městský zahradník Alois Neuwirth. Psal se únor roku 1887. A pan Neuwirth tu krásu nejen namaloval, on ji také realisoval. Jen se podívejte na květinové záhony kolem kostelíka sv. Ducha. Připomínají spíše koberce. Hřích by bylo pohazovat tady sebemenší papíreček...
A pojďme dále. Ke kostelu sv. Jakuba Většího. Kolem dokola býval od nepaměti, nebo spíše od poloviny 13. století, hřbitov. Byl ohraničen zdí, v jihovýchodní části stála márnice a v roce 1694 byla postavena při severovýchodním okraji první kaple Božího hrobu, kterou v roce 1912 nahradila pseudogotická stavba Getsemanské zahrady, dnes poničená vandaly. V roce 1789, navzdory protestům Jihlavanů, došlo k postupné likvidaci hřbitova. Díky náhodě či prozíravosti děkana Michala Lose můžeme dodnes obdivovat většinu těch nejkrásnějších náhrobních kamenů nejen na rytinách mistra Johanna Marzyho, ale postupně si je prohlížet při archeologickém průzkumu chrámového prostoru kostela sv. Jakuba, kde před dvěma staletími sloužily v podlaze coby kamenné dlaždice. Také tady se na konečné úpravě celého prostoru bývalého hřbitova podílel městský zahradník pan Neuwirth. Jeho plánek s klikatými cestičkami mezi stromy a květinovými záhony je datován v září roku 1882. Inu, krásný vzhled byl na ten Boží svět...
A málem bychom zapomněli. Malý parčík na místě bývalého hřbitova při východní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie u minoritů. Kdo jiný, než pan Neuwirth, vysadil tady na počátku roku 1886 dvě stále ještě rostoucí lípy a další dřeviny, ale ty už si odnesl čas. A dlužno dodat, že nevelký prostor může dnes jen velmi těžko připomínat návštěvníkovi parčík.
Po všech těch krátce zmíněných místech v současnosti chodíme a jezdíme auty. Po místech kdysi velmi vážených a uctívaných. Po hřbitovech. Těch pár řádků vám je chce jenom připomenout. Nic víc, nic méně.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)