Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.3.: Řidič v Jihlavě nadýchal přes dvě promile

25.3.: Výstava Lidová malírna v Telči od pátku 29. března

25.3.: Rybáři v Novém Městě na Moravě slaví sto let od svého založení

25.3.: Nedostatek parkovacích míst v Třebíči mohou řešit parkovací domy

25.3.: Jihlavští památkáři sídlí v nových prostorách

25.3.: Jarní bazárek pomůže tříletému Sebastiánkovi z Havlíčkova Brodu

25.3.: Bohumila a Alois oslavili na jihlavské radnici diamantovou svatbu

25.3.: Anna Dvořáková obdržela cenu za přínos jihlavskému sportu; v roce 1978 založila oddíl sportovní gymnastiky v TJ Sokol Bedřichov

24.3.: V Třebíči v Libušině údolí lidé vysadí duby, buky a javory

24.3.: Opravy na mostě omezí od 1. dubna průjezd cyklostezkou u Českého mlýna v Jihlavě

24.3.: Magdalena Křenkové vystaví své obrazy v galerii Hasičský dům v Telči

23.3.: Vyjádření k diskutované situaci v Jihlavě: ve městě nepůsobí organizované gangy mladých výtržníků

23.3.: U Moravských Budějovic zemřel po střetu dvou aut řidič jednoho z nich

23.3.: Přednáška Studium lidského chování pomocí ekonomického experimentu v jihlavském muzeu

23.3.: Jihlavský filmový klub uvede italsko-francouzský snímek Šíleně šťastná

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.10.2008
Listopad
Stromy se ukládají ke spánku a opadávající listí provoní listopadové cestičky ke hřbitovům. Mohutné větvoví se černě protáhne k nebesům a drobné větvičky tiše ulehnou do deštivých polštářů. Mlčenlivé pomníky ozáří plamínky tisíců svíček a naše oči budou číst jména těch, co kráčeli životem kousek před námi. Někdy jenom kousíček. Jindy několik staletí před námi.
Stojím před černou mramorovou deskou. Písmena. Tolik písmen... Tady odpočívá dědeček Josef. Míval v zimě kapičku u nosu a utíral si ji do rukávu košile a moje maminka mu láskyplně domlouvala. Slyším, jak říká : Ale ale, dědo. A děda se dědečkovsky zastydí a zašeptá: Seš na mě moc přísná, Liduško ...
Nejsem, jen se na sebe podívejte, co tomu řeknou lidi... I co, lidi, vono se to vypere. A tak to šlo celý podzim, celou zimu. S dědečky to nikdy nebylo lehké. Promiňte... Na chvíli jsem přestal psát. Znáte to, kapka u nosu. Ještě že se nikdo nekouká. Dědečkové a babičky, maminky a tatínkové. Každý má svoje písmenka vyrytá do kamene. Každý z nich mi vyryl spousty písmenek do paměti.
Ani letos nemohu vynechat návštěvu na židovském hřbitově v Jihlavě. Ta letošní však bude trochu jiná. Před časem mě zavolala jedna paní z Prahy. Nikdo neví, kam osudové události kolem nacistického záboru Sudet zavály kroky jistého pana Siegfrieda Lederera. Snad do Jihlavy. Prosím, najděte ho. A tak jsem zalistoval v počítači. Počítač je chytrý přístroj. Našel pana Lederera. Jeho hrob je nevelký kousek trávníku. Nikde nic, než tráva. Žádná deska. Žádná tabulka. Tehdy nebyl čas na jakoukoliv okázalost. Byl protektorát Čechy a Morava - Böhmen und Mähren. A Židům už žádný čas nepatřil. Byl květen roku 1939. Vypálená obřadní síň na židovském hřbitově ještě čpěla spáleništěm. Květy zasypané popelem nevoněly. Pan Siegfried Lederer zemřel ve Dvořákově ulici č.3. V prvním poschodí. V náručí své ženy Františky, obklopen rodinou provdané dcery Erny Taussigové. Nikdo už tehdy neměl čas. Jen na hřbitov a zpátky. A potom všichni hned do Prahy. A do Terezína. A do Osvětimi...
Nikdo se nevrátil. Nikdo nestavěl pomníky. Nikdo nevěděl kde je postavit. Takových míst je na židovském hřbitově více. A přece. Pan Siegfried Lederer dostane letos malou tabulku. Tabulku na malý kousek trávníku. Písmenka jeho jména vystoupí do deštivého podzimního dne. Až půjdete kolem, vzpomeňte. Tady už navždy bude odpočívat Siegfried Lederer.
V listopadu se brzo stmívá. Ještě ale stačíme dojít k památníku padlých Židů z Jihlavska v I. světové válce. A zase písmenka. Zase jména. Tentokrát se ještě vešla na jedinou desku. Příště už přijde ta druhá válka. Tam nebudou stačit ani písmenka, ani jména, ani kamenné desky. Miliony umučených Židů nenajdou svoje hřbitovy. A tak, než projdeme bránou do rušné ulice, položme malý kamínek k památníku obětí holocaustu. A snažme se nezapomenout!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)