Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 8.2.2009
Židé v československém vojsku na západě
Prošel jsem spolu s autorem Erichem Kulkou jeho stejnojmennou knihu. Řádek po řádku, kapitolu po kapitole. Očima jsem přelétl nad stovkami tragických momentů v lidských životech končících mnohdy smrtí kdesi v neznámu.
Za zmínku jistě stojí několik Židů z našeho kraje, které jsem na stránkách této knihy objevil. Prvním byl vojín Otto Fried narozen 19.9. 1908 v Pelhřimově. Padl v boji u Dunkergue 5.11. 1944. Dalším hrdinou byl kapitán letectva Josef Stránský nar. 10.12. 1914 v Borové, který zahynul během operačního letu nad nepřátelským územím 21.6. 1944. Podobný tragický osud potkal rotného Augustina Meiera nar. 9.5. 1914 ve Žďáře nad Sázavou. Stal se nezvěstným během operačního letu dne 21.5. 1944. Na Středním východě pak zahynuli kapitán Robert Weil-Měchura nar. 22.9. 1893 v Kamenici nad Lipou a svobodník Leo Gutfreund nar. 26.8. 1920, kterého smrtelně zasáhla střepina nepřátelské miny 30.10. 1941. Dost možná to byla osudová náhoda nebo výsledek neúnavného slídění gestapa po celém území protektorátu, z Jemnice do Třebíče byla pod registračním číslem 996 666 odvlečena Josefina Gutfreundová nar. 13.4. 1888, aby pak 18.5. 1942 nastoupila do transportu Av jedoucímu do Terezína a za pár dnů, 13.6. 1942, do dalšího transportu Aai, na jehož neznámém konci čekala všech 1000 Židů smrt.
Pátrání v mém soukromém archivu mě dovedlo až k rodině Turnovských. Tato židovská rodina žila v Pohledu u Havlíčkova Brodu, kde pan Max byl nájemcem tamního velkostatku. Jeho žena Emma se starala nejen o chod domácnosti, ale i o výchovu dcery Hany a syna Lea nar. 14.3. 1922. Navzdory všem okupačním zařízením Leo obdržel v březnu roku 1940 studentské visum do USA, kam mimo jiné odvezl od pana Vacíka, předsedy amerického odboru Československé obce sokolské, poselství pro tamního předsedu obce sokolské pana Prchala. Nějaký čas Leo studoval v Kolumbu ve státě Ohio a spolupracoval na organisaci československého studentstva v USA a navíc byl ve stálém kontaktu s Národní radou v Chicagu. Dne 31.3. 1942 se rozhodl vstoupit do armády a odjel do Velké Británie, kde byl přidělen k letectvu a vycvičen na navigátora. Zúčastnil se operačních letů u 311. bombardovací perutě RAF a 31.8. 1945 se vrátil do osvobozené vlasti jako nadporučík vyznamenaný mnoha řády a medailemi, válečným křížem 1939, medailí za chrabrost, medailí za zásluhy, medailí zahraničního odboje a dalšími. Domov ho však nepřivítalk s otevřenou náručí. Celá jeho rodina, otec, matka a sestra Hana byli odvlečeni 13.6. 1942 transportem Aad z Kolína do Terezína a následně 6.9. 1942 odjeli transportem do Osvětimi, kde všichni zahynuli.
Jméno hrdiny Leo Turnovského není v Kulkově publikaci uvedeno. Do jmenného rejstříku v závěru shora uvedené knihy však bezpochyby patří.
31. ledna 2009
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)