Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.10.: V jihlavské nemocnici se setkají lidé, kteří nezištně pomáhají

16.10.: V Třebíči vystoupí Aleš Petržela s kapelou

16.10.: Přednáška Relikviář sv. Maura na radnici v Telči

16.10.: O hříšném opatu Ignácovi aneb příběh přeukrutný o uříznutém nose

16.10.: Kraj požádá o evropské dotace na další tři rekonstrukce silnic

16.10.: Citypark Jihlava oslaví kulaté narozeniny velkou party pro zákazníky

15.10.: Výročí 100 let založení společného státu si připomíná i Zakarpatí

15.10.: Přírodovědcem v muzeu aneb Zeptejte se Johany

15.10.: Přednáška na téma Palau - ztracený ráj v Tichomoří v Třebíči

15.10.: Parkinsonova nemoc známá i neznámá

15.10.: Dar Jihlavě připomíná slovinského básníka; zpěváci mužského oktetu z Kobaridu předali městu plaketu

14.10.: Výstava Tradiční lidová kultura na Vysočině ve Velké Bíteši

14.10.: Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...

14.10.: Mistrovství ČR volných modelů – mládež a junioři letečtí modeláři 2018

13.10.: Přednáška Radioastronomie: objevování neviditelného vesmíru v muzeu v Jihlavě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.2.2009
Vraní kopec
Asi deset minut cesty od Hlávkova směrem jihozápadním vystupuje neveliké, lesem porostlé návrší. Vůkolní lid od pradávna nazývá ono návrší Krahýbl, po našem Vraní kopec. O místě onom vypráví lid tuto pověst:
Tam, kde dnes smrčiny a mladé jedloví, tajemně se k sobě tulící, ukrývají ve vlhkém stínu svém kamenné balvany podivuhodných tvarů, zeleným mechem a netřeskem obrostlé, stával prý v dávných a dávných dobách hrad, pokrytý jako dnes to vůkolní kamení vrstvami mechu, že ani nebylo možno ho ve hvozdě jej ukrývajícím rozeznati.
V hradě tom bydlil starý kníže, cizinec, se svými dvanácti svobodnými dcerami. Byly to dívky velice pyšné, které by se byly rády provdaly, ale právě pro jejich pýchu a také proto, že hrad byl v místě tak zapadlém, kam celé časy nevkročila návštěvníkova noha, nebyla naděje, že by se přihlásil ženich, který některou z nich by dovedl sobě za manželku...
Tou dobou bydlil v lese Čepance za protějším vrchem svatého Antonína starý, po pás vousy zarostlý čaroděj, jenž mnoho zlého lidu způsobil v celém dalekém okolí.
Tento zlý a ohavný mužík zalíbil si nejmladší a nejhezčí z dvanácti dcer knížecích. Zalíbil si ji a také starého knížete jednou požádal, aby dal mu ji za ženu.
Hrdý kníže zle se jeho smělostí pohněval a nechal jej čeledí a psy vyštvati ze bran starého hradu, začež čaroděj všem strašlivě se pomstil.
Na Květnou neděli, právě když lidé byli v kostele se svazky jívových kočiček, které prý chrání, jsouce posvěceny, od kouzel a zlých mocí, a když do zvuků varhan zazníval smutný hlas pašijí, vykonal čaroděj dílo své pomsty.
Vystoupil na nejvyšší místo kopce, právě tam, kde stojí dnes kaple svatého Antonína a hlasem strašlivým, který otřásl zemí, pronesl svoji kletbu nad hradem, dcerami a knížetem...
A tu ještě než kletbu dokončil, zahřmělo v hlubinách země, zahučelo, vzduchem otřásla hromová rána a starý hrad i s jeho obyvateli se propadl. Z místa toho vystoupil jen sloup dýmu a prachu a z něho vzlétlo dvanáct jako uhel černých vran, které s příšerným krákoráním rozlétly se po lese...
Od té doby mívaly prý v lese tom všecky vrány z celého kraje svá hnízda a některé dny bývalo jich tam tolik, že celý les se od nich jen černal.
Za takových dnů a hlavné nocí, hrozilo osamělému poutníku, místa těmi se ubírajícímu, velké nebezpečí. Najednou se stalo, že vrány se na něho slétly, vyklovaly mu oči, nebo ho i usmrtily.
Lid říká, že to byly duše dívek, které zemřely jako staré panny jen pro svoji přílišnou pýchu.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)