Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

17.10.: O víkendu bude uzavřená silnice do Ptáčova

17.10.: Dárek dětskému oddělení havlíčkobrodské nemocnice s "příběhem" od zaměstnanců Pleasu a.s.

17.10.: Dechová hudba Božejáci vystoupí v Třebíči ve Fóru

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 27.10.2009
Návrat rytíře Rolanda do Stonařova
Ve středu 28. října tohoto roku bude ve Stonařově odhalena socha Rolanda. Rytíře a jakéhosi dávného symbolu tržního práva v severoněmeckých hanzovních městech. Vlastní osud sochy, která dodnes nepříliš vábně vyhlíží ze zdi hostince ve Štokách, je ponořen do tmy. Či snad do šera dávných časů. Skoro jsem přesvědčen, že do nepříliš vzdálené minulosti. Některé články uvádějí, že socha se poprvé objevila v Německé Vyskytné, dnes Vyskytné nad Jihlavou. Prý na počátku 16.století. Prý...
Nevím, nevím. A mám pádný důvod o tom pochybovat. Může za to sám vyskytenský kronikář August Siegl. V pečlivě vedené obecní kronice se o Rolandovi nikde ani slůvkem nezmínil. A že si dal na všem možném i nemožném, a zvláště ryze německém, pěkně záležet. V kronice, kterou pečlivě vedl až do roku 1942 se rytíř nezjevil.
A tak jsem zalistoval ve statích Antona Altrichtera, jihlavského německého historika. Ten posbíral a vydal několik stovek drobných pověstí z tzv. jihlavského jazykového ostrůvku. A hle. Našel jsem. Pověst či spíše povídání o osudech sochy Rolanda a její putování mezi Stonařovem a Štokami. Kniha vyšla poprvé v roce 1920 a její rozšířené vydání v roce 1931 pod názvem Aus dem Schatzberg. To je ta pověstmi opředená hora pokladů zvaná dnes Rudný. A protože Altrichter byl dobrým historikem, uvádí pověst bez jediného data a dokonce i bez toho, že by socha měla stát původně někde před radnicí v Německé Vyskytné která, mimochodem, pořádnou budovu radnice ani v dávných dobách neměla. Zmínku o Vyskytné nalezne jen pozorný čtenář až na konci knihy, kde je v poznámkách uvedeno, že tato pověst byla patrně vůbec poprvé publikována v roce 1893 v Iglauer Volkskalenderu. A co je na celé věci vůbec to nejzajímavější? Nikde není uváděno jméno sběratele či autora pověsti.
A o čem vlastně pověst vypráví? Tak čtěte:
Někdy před rokem 1500 získala obec Německá Vyskytná sošku kamenného mužíka zvaného tržní panák, neboli Rathausmänd či Rolandsäule. Soška představovala německého rytíře Rolanda von Bremen. Její držení umožňovalo té obci, která ji právě měla v držení, konat každoročně jeden trh navíc, což bylo pro obyvatele velmi výhodné. Soška z Německé Vyskytné, která si na ni činila nároky i později, byla časem získána obcí Stonařov. Německé prameny hovoří o tom, že Roland stál původně na sloupu na náměstí, odkud byl stonařovskými muži uloupen a pokaždé,
když byly pořádány trhy, vystavovali ji stonařovští na rynku poblíž místa, kde byli stavěni na pranýř zlí lidé a zloději.
Štoky získaly tržní právo až v roce 1562. Trhu měly zpočátku málo, a protože Stonařov mohl konat ročně až 4 trhy, usoudili štočtí občané, že to není spravedlivé a panáčka si půjčovali. Přitom často docházelo k různým sporům, až se jedné neděle štočtí výrostci vypravili do Stonařova, v tamním hostinci si popili a nakonec panáčka ukradli a odvezli. Stonařovští je pronásledovali, ale bezvýsledně.
Ve Štokách byl panáček pro jistotu zazděn do zdi hostince čp. 25 ze strany od dvora. Místo bylo vybráno tak, aby bylo pod dozorem - soška byla umístěna mezi sklepem kam chodili narážet sudy a záchody. Tento stav se dlouho neměnil, a pak v průběhu let zanikla i potřeba panáčka vůbec vlastnit.
V říjnu 1929 se však konala v hostinci "Na radnici" volební schůze zemědělců pro Štoky a okolí. Přijeli i ze Stonařova, po schůzi se začalo v hostinci popíjet a v nočních hodinách si Stonařovští, osvěženi alkoholem, vzpoměli na dávnou křivdu a začali sošku ze zdi vybourávat. Byli však přistiženi, začala rvačka a tak se snažili sošku rychle ze zdi vylomit a odnést, ale povedlo se jim vylomit pouze hlavu, kterou také s sebou odvezli. Celá věc prý měla i soudní dohru a nakonec zůstal panáček tak, jak jej stonařovští nechali ve zdi bez hlavy. Ta byla později doplněna aplikací z náhražkového materiálu.
Co dodat? Nic. Jakákoliv argumentace je zbytečná. Jedna socha Rolanda bude ve Štokách a druhá socha ve Stonařově. A to bude konec pohádky. A nebo nebude? Asi nebude. Stůj co stůj budu usilovat o třetí sochu Rolanda. Třeba jen docela malou, je krise, a peněz je málo. A tu sochu zazdíme ve Vyskytné do zdi krásně opravené a opravdové radnice. Třeba nám Roland přinese další úspěch v podnikání. Už máme ve Vyskytné živnostníka roku 2009. A možná budou další. Vesnice plná živnostníků roku 2010!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)