Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 27.10.2009
Návrat rytíře Rolanda do Stonařova
Ve středu 28. října tohoto roku bude ve Stonařově odhalena socha Rolanda. Rytíře a jakéhosi dávného symbolu tržního práva v severoněmeckých hanzovních městech. Vlastní osud sochy, která dodnes nepříliš vábně vyhlíží ze zdi hostince ve Štokách, je ponořen do tmy. Či snad do šera dávných časů. Skoro jsem přesvědčen, že do nepříliš vzdálené minulosti. Některé články uvádějí, že socha se poprvé objevila v Německé Vyskytné, dnes Vyskytné nad Jihlavou. Prý na počátku 16.století. Prý...
Nevím, nevím. A mám pádný důvod o tom pochybovat. Může za to sám vyskytenský kronikář August Siegl. V pečlivě vedené obecní kronice se o Rolandovi nikde ani slůvkem nezmínil. A že si dal na všem možném i nemožném, a zvláště ryze německém, pěkně záležet. V kronice, kterou pečlivě vedl až do roku 1942 se rytíř nezjevil.
A tak jsem zalistoval ve statích Antona Altrichtera, jihlavského německého historika. Ten posbíral a vydal několik stovek drobných pověstí z tzv. jihlavského jazykového ostrůvku. A hle. Našel jsem. Pověst či spíše povídání o osudech sochy Rolanda a její putování mezi Stonařovem a Štokami. Kniha vyšla poprvé v roce 1920 a její rozšířené vydání v roce 1931 pod názvem Aus dem Schatzberg. To je ta pověstmi opředená hora pokladů zvaná dnes Rudný. A protože Altrichter byl dobrým historikem, uvádí pověst bez jediného data a dokonce i bez toho, že by socha měla stát původně někde před radnicí v Německé Vyskytné která, mimochodem, pořádnou budovu radnice ani v dávných dobách neměla. Zmínku o Vyskytné nalezne jen pozorný čtenář až na konci knihy, kde je v poznámkách uvedeno, že tato pověst byla patrně vůbec poprvé publikována v roce 1893 v Iglauer Volkskalenderu. A co je na celé věci vůbec to nejzajímavější? Nikde není uváděno jméno sběratele či autora pověsti.
A o čem vlastně pověst vypráví? Tak čtěte:
Někdy před rokem 1500 získala obec Německá Vyskytná sošku kamenného mužíka zvaného tržní panák, neboli Rathausmänd či Rolandsäule. Soška představovala německého rytíře Rolanda von Bremen. Její držení umožňovalo té obci, která ji právě měla v držení, konat každoročně jeden trh navíc, což bylo pro obyvatele velmi výhodné. Soška z Německé Vyskytné, která si na ni činila nároky i později, byla časem získána obcí Stonařov. Německé prameny hovoří o tom, že Roland stál původně na sloupu na náměstí, odkud byl stonařovskými muži uloupen a pokaždé,
když byly pořádány trhy, vystavovali ji stonařovští na rynku poblíž místa, kde byli stavěni na pranýř zlí lidé a zloději.
Štoky získaly tržní právo až v roce 1562. Trhu měly zpočátku málo, a protože Stonařov mohl konat ročně až 4 trhy, usoudili štočtí občané, že to není spravedlivé a panáčka si půjčovali. Přitom často docházelo k různým sporům, až se jedné neděle štočtí výrostci vypravili do Stonařova, v tamním hostinci si popili a nakonec panáčka ukradli a odvezli. Stonařovští je pronásledovali, ale bezvýsledně.
Ve Štokách byl panáček pro jistotu zazděn do zdi hostince čp. 25 ze strany od dvora. Místo bylo vybráno tak, aby bylo pod dozorem - soška byla umístěna mezi sklepem kam chodili narážet sudy a záchody. Tento stav se dlouho neměnil, a pak v průběhu let zanikla i potřeba panáčka vůbec vlastnit.
V říjnu 1929 se však konala v hostinci "Na radnici" volební schůze zemědělců pro Štoky a okolí. Přijeli i ze Stonařova, po schůzi se začalo v hostinci popíjet a v nočních hodinách si Stonařovští, osvěženi alkoholem, vzpoměli na dávnou křivdu a začali sošku ze zdi vybourávat. Byli však přistiženi, začala rvačka a tak se snažili sošku rychle ze zdi vylomit a odnést, ale povedlo se jim vylomit pouze hlavu, kterou také s sebou odvezli. Celá věc prý měla i soudní dohru a nakonec zůstal panáček tak, jak jej stonařovští nechali ve zdi bez hlavy. Ta byla později doplněna aplikací z náhražkového materiálu.
Co dodat? Nic. Jakákoliv argumentace je zbytečná. Jedna socha Rolanda bude ve Štokách a druhá socha ve Stonařově. A to bude konec pohádky. A nebo nebude? Asi nebude. Stůj co stůj budu usilovat o třetí sochu Rolanda. Třeba jen docela malou, je krise, a peněz je málo. A tu sochu zazdíme ve Vyskytné do zdi krásně opravené a opravdové radnice. Třeba nám Roland přinese další úspěch v podnikání. Už máme ve Vyskytné živnostníka roku 2009. A možná budou další. Vesnice plná živnostníků roku 2010!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)