Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.10.: O hříšném opatu Ignácovi aneb příběh přeukrutný o uříznutém nose

15.10.: Výročí 100 let založení společného státu si připomíná i Zakarpatí

15.10.: Přírodovědcem v muzeu aneb Zeptejte se Johany

15.10.: Přednáška na téma Palau - ztracený ráj v Tichomoří v Třebíči

15.10.: Parkinsonova nemoc známá i neznámá

15.10.: Dar Jihlavě připomíná slovinského básníka; zpěváci mužského oktetu z Kobaridu předali městu plaketu

14.10.: Výstava Tradiční lidová kultura na Vysočině ve Velké Bíteši

14.10.: Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...

14.10.: Mistrovství ČR volných modelů – mládež a junioři letečtí modeláři 2018

13.10.: Přednáška Radioastronomie: objevování neviditelného vesmíru v muzeu v Jihlavě

13.10.: Jihlavský filmový klub uvede americký snímek The Doors

13.10.: Dýňobraní a Slámobraní v Plandrech u Jihlavy

12.10.: Za indiány na Ostrůvek ve Velkém Meziříčí

12.10.: Varhanní recitál Přemysla Kšici v klášterním kostele v Želivě

12.10.: Univerzitní centrum v Telči se ponoří do středověku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.12.2009
Uličko má středisková
Tak jsem se zase jednou trošku začetl a ještě trošku zavzpomínal nad článkem v Sedmičce. Jihlavské ulice. Kdeže loňské sněhy jsou. Jenom co noha nového režimu vstoupila na práh našeho města, už se přejmenovávalo. Někdy s okázalou slávou, jindy potichoučku. Polehoučku. Ale vždy důsledně.
Pane redaktore, Tomáši Blažku, nacisté i komunisté důsledně zbavovali ulice názvů s židovskou či křesťanskou tematikou nebo po osobnostech prvorepublikové či krátce poválečné éry.
Na nejčastější přejmenovávání si dozajista nemůže nestěžovat dnešní ulice Jana Masaryka. Na počátku Walgrabengasse zabírající tehdy i dnešní Bezručovu ulici. Budiž, nově vzniklá ulice se vinula podél hradebního příkopu a obranných valů a tak si právem zasloužila, aby se jí říkalo Walgrabengasse. Její pozdější odklon do ulice mezi křižovatkou s Palackého ulicí až po ulici Komenského se kolem roku 1900 mohl honosit hrdým názvem Schwedengasse. V místech knihkupectví Otava stála až do roku 1849 Špitálská brána kudy do města vstoupili bez boje švédští okupanti v březnu roku 1645. Naštěstí tady pobývali necelé tři roky. A jak bývalo kdysi dávno zvykem, i okupantům patřilo vzdávat hold. To jiní pobývali ve městě 6 let a ještě jiní 20 let a holdu se chudáci nedočkali.
Po převratu v roce 1918 se na uličních cedulích objevil název Na valech, který byl posléze vystřídán pojmenováním Švehlova ulice. Nutno dodat, že němečtí obyvatelé města povětšinou dál užívali názvu Walgrabengasse. Úderem 15. března 1939 nacisté otevřeli cestu k novým pořádkům. A jak jinak, než k německým názvům všech ulic, byť leckde došlo k návratu ke starým historickým pojmenováním, v našem případě Walgrabengasse. Mimochodem, ta švédská okupace města v 17.století nebyl také žádný med. Hromady mrtvol se mísily s hromadami rozbitých domů. Ta nacistická přítomnost domy chránila a spíše hromadila mrtvoly před nenasytnými pecemi krematorií v koncentračních táborech.
A pak přišel toužebně očekávaný rok 1945. Osvobození zavonělo šeříkem. Chviličku kráčeli vedle sebe osvoboditelé a západní spojenci. Ulice dostala název Churchilova. A potom najednou konec spojenectví a ulice se rozzářila názvem Stalingradská. Ve jménu hrdinů bylo přejmenováno i kino Reform na kino Stalingrad. Inu, povzdech, nic netrvá věčně. Padl žulový pomník T.G. Masaryka a posléze se rozpadl i kult generalisima J.V. Stalina. Ulice obdržela čestný název Dukelských hrdinů, stejně jako tamní škola, odkud vyšel prvotní impuls k odstranění pomníku T.G.M.
Sametovou revolucí vzalo za své soudruhování včetně bronzového soudruha K.G. a na uprázdněné místo se uvelebila obyčejná dlažba a obyčejný trávník. Naší popisované ulici se dostalo nového pojmenování po poválečném ministru zahraničních věcí, Janu Masarykovi, o kterém dodnes nevíme, zda z okna vyskočil dobrovolně a nebo ho kdosi z nejmocnějších vyhodil na dlažbu Černínského paláce.
Jsem přesvědčen o tom, že současné názvy ulic vydrží minimálně do příštích voleb. Proto bych už teď rád upozornil na Škrétovu ulici, která se v minulosti nazývala Fialkovou. Nechci ji znovu přejmenovat. Jen bych rád dodal, že pojmenovávání ulic podle keřů a stromů, jak to současná jihlavská radnice praktikuje, bych ještě rozšířil o květiny. Lidi, já mám kytky rád...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)