Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.10.: Vzpomínky na Karla Gotta mohou Třebíčané zapsat ještě v pondělí

13.10.: V jihlavské galerii vystoupí Burkhard Beins; představí sólo na bicí

13.10.: V areálu nemocnice v Pelhřimově bude volné parkování třicet minut

13.10.: U Osové Bítýšky havaroval motorkář, těžce se zranil

13.10.: Neznámý pachatel sebral z auta ve Víru na Žďársku peněžensku s finanční hotovostí, osobními doklady i platební kartou

12.10.: Vyrážíte do Podyjí na kole? Tady je jednoduché desatero vstřícného chování k přírodě

12.10.: Přednáška o milostném obraze Salus Populi Romani

12.10.: Jihlavský filmový klub uvede hudební snímek Pátrání po Sugar Manovi

11.10.: Projekt „Nový život starým knihám“ je úspěšný

11.10.: Poškození auta a hříšníci za volantem

11.10.: Nenapravitelný zloděj opět kradl v obchodě v Ledči nad Sázavou

11.10.: Na podzim přibude v Třebíči chodník a parkoviště

11.10.: Jihlava ocenila pracovníky sociálních služeb; na slavnostní ceremonii obdrželo cenu 19 zaměstnanců v sociálních službách

11.10.: Celostátně hledaný muž se pokoušel policistům v Měříně ujet marně; skončil v Brně ve vězení

10.10.: Český rozhlas Dvojka a regionální stanice Českého rozhlasu odvysílají živě rozloučení s Karlem Gottem z katedrály sv. Víta

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.12.2009
Předvánoční...
San Diego. Ráno 19. prosince 2009. Teplota předvánoční. Je 21 stupňů Celsia nad nulou. Jedeme do zdejšího Starého Města. Rozhodně ne tak fousatého, jako je to naše v Praze. Zdejší baráčky a domy pamatují tak polovinu 19. stoleti. Stejně jako zdejší starý hřbitůvek. Býval větší, ale nakonec musel ustoupit modernímu rozvoji velkoměsta. Část hřbitova ustoupila betonovému chodníku a asfaltové komunikaci. Něco me uspokojilo. Stavbaři zabudovali na místech zrušených hrobů mosazné destičky. Sic se po nich chodí a jezdí, ale není to tak úplně bezohledné.
Při vstupu je informační tabule s několika starými fotografiemi ze zdejšího archivu. Pár domečků, holé pláně, na pozadí caprčím porostlé kopce a malý obdélníček obehnaný kamennou zídkou. Uprostřed dřevěné, bíle natřené křížky, obehnané bíle natřeným dřevěným látkovým plůtkem. Někde nahrobní desky z bíleho mramoru. Hned se pozná, kdo byl něco a kdo nic. Pro všechny ale čekala stejně hluboka díra v zemi. V prach jsi a v prach se obrátíš. Bez ohledu na prachy na bankovních kontech. Takový byl a takový stále zůstává původní starý hřbitůve. Ale něco jej přece jen od jiných hřbitovů odlišuje. Vůně z vedle stojící mexické restaurace. Lahodná, sytá, pálivá. To se vám to odpočívá, nebožtíci. Jiní musí až do soudného dne cuchat trávu a spadané listí...
Staré San Diego. Kde je mu konec. Všude samá ulice. Samá parkoviště. Auťák vedle auťáku. Chodníky poloprázdné. Na jedné křižovatce jsme potkali bezdomovkyni s vozíčkem. Celý svuj majetek měla pěkně vyrovnaný a tlačila jej před sebou. Popřáli jsme si dobrého jitra, jak jinak. Usmála se. Měla krásné bezelstné oči. Trošku víc zapadlé. Jakoby se nechtěla smířit se svým osudem. Nechtěla zapadnout. Nechtěla jen tak civět někde v ústraní. Jela si hlavním bulvárem a v očích se jí blýskalo modré nebe plné slunce. Leckterý unuděný břichatec brindající si kafe na triko v zahrádce před kavárnou jí může závidět. Ten by ten svůj majetek neutáhl ani s párem koní. A až přijde čas, potáhne ho pár koní ke stejné jámě. Zatracená Amerika. Nadutá, lhostejná, přežraná. A o kus dál se placající ode zdi ke zdi...
Před supermarketem naše hostitelka potkala starou černošku. Snad pozorovala ten předvánoční rej na parkovišti, kdo ví. A když naše hostitelka vystupovala z auta, jejich pohledy se potkaly. Padly si z oka do oka. A pak přišel úsměv. Docela obyčejný, jaký se na tváři objevuje po ránu. Krátký. Černá tvář ženy se rozjasnila a řekla: Takhle se na mě ještě nikdo neusmál, udělala jste mi velikou radost. Jedna věta stačila. Najednou bylo co povídat. Cukrovka tady v Americe také nechodí po horách, ale po lidech. Starou paní čekala operace. Odumíraly jí prsty na nohou. A navíc bylo cítit, že ji sužuje hlad. Naše hostitelka zaskočila do marketu a koupila tam kupon na výběr zboží v hodnotě 20$. Stačila jej předat a ještě rychle ujet. Ono se z několika málo slz začalo rodit slzavé údolí. A tak mě zase napadá. Zatracená Amerika. Jeden neví co sežrat teď a co potom a jiný prostě neví, kdy se nají...
Staré San Diego. Nové San Diego. Všechno to v tom předvánočním shonu splývá. Jedni nakupují jako o závod celé hromady pitomůstek, které potom vynášejí po Vánocích do kontejneru pro separovaný odpad, aby se z nich pro příští Vánoce zase vyrobily stejné a nebo ještě blbější pitomůstky. Jiní nemají k vyhazování nic. Ani dneska. Ani pozítří. A dost možná ani za rok... A mi nezbývá, než vám popřát krásný předvánoční čas. A pokud můžete, a chcete, rozdávejte alespoň radostné pohledy.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)