Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.12.2009
Nesem vám noviny, poslouchejte...
Nesem vám noviny z daleké krajiny. To co se krčí u nás doma v květináčích, co se opečovává s láskou a zvědavostí, až se objeví první květ, to v této krajině roste samo od sebe, jen tak, bez povšimnutí v bezpočtu předzahrádek a zahrad a parku. Některé rostliny či dřeviny žijí volně v divoké přírodě.
Lidé je míjejí, jako my u nás doma na Vysočině i jinde míjíme třeba trsy mateřídoušky nebo šípkové keře. Taková vánoční hvězda. Člověk kouká doma, aby byla pěkně vybarvená do červena a ona pendrek, trucuje, Vánoce nevánoce, zelení se jako brčál. To tady jdete a najednou je před vámi statný keř, jehož kmínky pamatují už očividně hezkých pár let, a ve výšce dobrých tří metrů planou krásně červené růžice. Tak tomu se říká vánoční hvězda. A pod tou hvězdou se krčí starý dědoušek jak z pohádky, japonský dědoušek, a trhá si mandarinky. Náš zájem o jeho zahrádku ho zřejmě potěšil a tak nám dal na další putování dvě čerstvě utržené mandarinky. Lidi zlatí, to je chuť. Kdysi dávno to byla chuť Vánoc. Stáli jsme tehdy fronty na pár pomerančů, na balíček fíků, na banány, a taky na mandarinky. Dědo, dědečku, kdybys věděl, dal bys nám na cestu celou hromadu mandarinek...
Daleká krajina. Tady není nouze ani o palmy, ani o noční oblohu plnou zářivých hvězd. Při troše fantasie můžete uvidět i letící betlémskou hvězdu. Není to sice hvězda, není betlémská, patří letícímu policejnímu vrtulníku. Ale při troše naší české fantasie... Co by si člověk neudělal pro krásu Štědrého dne. Většina zdejších strání a skalisek připomíná biblickou krajinu, světla před domy svítí po celou noc, a někdy i za bílého dne. Stačí přimhouřit oči a hned se mi zjeví velký betlém v kostele u minoritů v Jihlavě. Jen ty ohýnky musí nahradit pár všudypřítomných a neodbytných reklam...
Nesem vám noviny. Na molu se pomalu vytrácejí běžci a poklusáci a rychlochodci a zůstávají prázdné lavičky. Moře vytrvale šplouchá a odkudsi z velké dálky zahouká parník. Už už se s nebes ozvou další tóny varhan. Ale je ticho. Poslední šelest ptačích křídel usedl do korun palmové aleje. A hle, tady dole, na lavičce, pod starou lucernou, sedí bezdomovkyně s nemluvnětem v náručí. Taková divná, nepodařená scéna. Matka s dítětem. Ne, tohle neni betlémský chlév. Tady sídlí smutek s beznadějí a prázdným žaludkem. Tady přešlapuje lhostejnost celého světa. Tady před lavičkou se rozplynula celá ta krásná vánoční scenerie, kterou znám od mládí. Koukám na originál obrazu americké madony. Autor neznámý. Prostředí známé. Vánočně nazdobené velkoměsto San Diego v Kalifornii. Mám zavřít oči a nic nevidět? Mám si zacpat uši a nic neslyšet? Mám utéct a nebo zůstat? Poprvé v životě jsem došel až na konec Vánoc...
Ale všem dnům ještě není konec. Štěstí se tu a tam ukáže. A lidi zůstávají lidmi. Vrátil se náš soused z nemocnice a donesl nám dárek. Po dobu jeho nepřítomnosti jsme venčili jeho malého psíka a krmili starého kocoura. Řekla mi hostitelka, že je tak trochu podivín. Žije sám. Je málomluvný. Ale jinak je hodný. To je všechno, co se o něm po okolí ví. A jak jsem řekl, donesl nám dárek. V papírovém sáčku dvě plechovky s limonádou a dvě s čistou a zaručeně alpskou vodou. A ještě nám popřál krásné Vánoce. V té chvíli se mi zachtělo otevřít oči. Nějak mi zvlhly...
Svět je zvláštní. Jednou nad ním člověk kroutí hlavou, jindy mu spílá a proklíná ho, jindy mu přináší radost a naději. A nebo to všechno není světem. Nebo to všechno přinášejí lidi lidem... Krásné vánoční svátky na sněhu i pod palmami přeje všem čtenářům Regionalistu
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)