Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

17.10.: O víkendu bude uzavřená silnice do Ptáčova

17.10.: Dárek dětskému oddělení havlíčkobrodské nemocnice s "příběhem" od zaměstnanců Pleasu a.s.

17.10.: Dechová hudba Božejáci vystoupí v Třebíči ve Fóru

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 27.12.2009
Vánoce, Vánoce, odcházejí...
Jen co přišly, už jsou na odchodu. Odcházejí. Ach, Vánoce, Vánoce... Ráno se budím do modrého nebe. Teplota 5 stupňů Celsia nad nulou. A protože je sedm hodin, a mně se tím pádem nelení, tak se mi zelení. Stačí rozespalý pohled na ulici. Zelená tráva, zelené palmoví, zelená kdejaká Boží květena. Tak tady přichází Štědrý den. Na moje gusto příliš rázným krokem. Příliš nesvátečně. Bez sebemenšího náznaku onoho neviditelného tajemství, které doprovází náš Štědrý den v Česku. U nás posvátně cvakají kliky do světnic plných stromečkové vůně a dveře bouchají jen do průvanu, zatím co tady, v Kalifornii, neurvale cvakají kliky rozpálených auťáků na parkovištích a jako o závod bouchají dveře bufetů vstříc nenasytným krkům v plandavých džínách. Vánoce, Vánoce...
Poledne se plíží upachtěným krokem a zase jen od jednoho krmelce ke druhému. Podle domácího zvyku otálíme s obědem a raději se nabízíme pěšky dojít nakoupit krmení pro kočky. Všude v obchodech je otevřeno, všude dveře dokořán, všude samá sleva, ale nic není zadarmo. A ta zatracená auta. Plné ulice spěchu, předjíždění, chvatu, nervosity. Nikde ani oasa klidu. Jak se v tom mumraji může cítit Ježíšek, když nám je do ouvej. Snad Santa, ten na to vyzrál. Jako každoročně, počká si až bude noc a pak proleze komínem, nacpe něco dárků do bot, něco na hromadu, a frr. Odletí si na zamrzlé pláně kdesi na Kamčatce.
Blíží se tma. Přichází stmívání. Konečně něco rozumného. Přichází zvolna. Majestátně. Slavnostně. Jeden z mála momentů připomínající Štědrý den. Tam u nás, doma. Za vodou, za vodičkou studenou... Z kuchyně naší hostitelky voní smažený rybí řízek. A bramborový salát. Na stole cinkají příbory, svítí opravdické svíčky a také ubrousky mají sváteční potisk s větvičkami a červenými bobulemi brusinek. Pivo nahradí košer ovocný džus z červeného vína či brusinek. Je to k pití. Je to bezesporu zdravé popití, bio popití, organické popití, ale pivo, české pivo to není. Co bych dal za doušek nymburského, jihlavského či novopackého piva, na plzeňské raději ani nepomyslím. Království za doušek... V plechu, plastu nebo ve skle. Vše jedno. Doušku, doušečku, pivíčko české... Ty dárku naší země tam za moři, za horami, za lesy, v české kotlince uprostřed Evropské unie. Pohádko má tekutá. Lahodná. Léčivá. Starodávná. Poklade žíznících tam pod palmami...
Ježíšek. Ano, byl u nás v Kalifornii Ježíšek. Nadělil tiše pod krásnou jedličku za 23 $ a zanechav tam hromádku za 1000 $ zmizel nepozorován v černém palmovém hájku na konci ulice. A radost byla veliká. A opravdická. Čím byl dárek levnější, tím byla radost větší. Zvítězila dětská radost. Těch nejmenších. Co o burse ví pendrek a o světové krisi ještě méně. Listovalo se v knížkách českých i amerických. Pod jehličím se objevila i pravá česká medovina a české tričko s nápisem JIHLAVA.CZ a českou vlaječkou. To až se pojede na okružní jízdu kolem zdejšího jezera, tak aby všichni věděli, odkud si náš jezdec dovezl kořínky. Čas běží povídáním a vzpomínkami a pojednou je deset hodin večer. Tou dobou je u nás sedm hodin ráno a sousedé se chystají do druhého svátečního dne.
Santa je pro zdejší Santa. Trochu mi připomíná dobu dávno minulou, kdy jihlavským náměstím projížděl Děda Mráz a rozhazoval cucavé bonbonky a jednou prý měl nepatřičně upito a choval se k dětem neuctivě. A americký Santa? Ráno koukám do ulice a je nejen liduprázdná, ale i autaprázdná. Nikde živáčka. Velebné ticho hodně vánočního času. Snad až dnes všichni rozbalují dárky a vysypávají barevné botky zavěšené na krbových římsách. Santa. Naplňuje dětské ručičky spoustou pískajících, hučících a mrkajících sarapatiček. Přeslazené dorty se mísí s umouněným dětským přehrabováním. Radost se tetelí za okny bohaté Kalifornie. Důkazem budou nabubřelé útroby kontejnerů na separovaný odpad. Dopoledne pokročilo. Ulice dál přešlapují liduprázdnem a semafory nestačí mrkat do prázdna. Až teď. Je právě osm hodin a padesátpět minut. V dálce se ozývá sanitka. Konečně něco určitého. Něco známého. Někdo někomu spěchá na pomoc. A to je zatraceně dobře. To se mi zatraceně ulevilo. Dobrý den, Ameriko. Dobrý den, tam u nás doma, na Vysočině.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)