Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

17.1.: Přírodovědci v Ptačím parku Kosteliska nalezli brouka, kterého už považovali v ČR za vyhynulého

16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

16.1.: Josef Šálek poběží mrazivou Vysočinou bosý a v šortkách přes dvacet kilometrů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2010
Už je to tady...
Nový rok. Hodin nepřibylo ani neubylo. Pořád 24 za den. Mění se jen kurs vůči dolaru či euru. Zůstaly nám i novoroční projevy. Dříve byl jen jeden. Jedna strana, jeden generální tajemník, jeden projev. Dnes máme demokracii. Více stran, více pohlavárů, více projevů. Jeden dojemnější druhého. Na obzoru plachta bílá, světlé zítřky... Taky se nám narodil syn, a potom dcera. Ani v jednom případě jsem nevystoupil na veřejnosti s projevem. Moje děti jsem tutlal. Musely vyrůst bez projevu. A vyrostly. Helemese. Žádné blablablaboly, žádné kekekecání. Člověk se tak jako tak nakecá až dost...
Pokud bych se dal ukecat, můj život by zahrnula procenta. Jen se dobře podívejte kolem sebe. Televise, internet, noviny. Bez procent se nic neobejde. Nájmy porostou o 20 procent. A co j8, o kolik procent porostu. A když neporostu. Co se stane. Budu mezi těmi 86 procenty co už dál neporostou. Ceny cigaret a alkoholu se zvýší o pět a více procent. Těm co kouří, se tak chtě nechtě zvýší životní úroveň. A co já, abstinent. Jak já k tomu přijdu, že se mi úroveň nezvýší. Myslím tím životní. A dost možná ani krevní tlak. Mám na to tabletky. Denně jednu polykám, pravidelně se léčím. Snad mám přece jenom naději na vyšší úroveň. Na internetu se objevila zpráva, že lékárny budou po novém roce zavřeny. No, prosím, lékárny se zavírají a zavření jsou propouštěni na svobodu. Léky se budou o nějaké to procento navyšovat. Ještě že ne zdražovat. Tak uvidíme. Vždycky jsme uviděli. Co my už toho za ta léta viděli. A slyšeli. Nebyla chvíle k nevidění a proslovy k neslyšení. Mnozí se oficiálně i zakoktali. Kokokodák. Koktali pro světlé a ještě světlejší zítřky a při tom si neviděli do huby. To se stává. I to kuře krákoře, doma na dvoře...
Žijeme uprostřed procent. Samá procenta. A přitom každý z nás má jen těch svých sto procent. O nic víc. O nic míň. To jen kdysi hodně dávno bylo mezi námi tací, říkalo se jim stachanovci, co žili a pracovali na 120 i více procent. Můj otec říkával, jen ať se z toho nepose... A můj otec málo kdy mluvil sprostě. Jen 1,5 procento jeho promluv a výkřiků by se nedalo doslovně uvádět. On to ale všechno říkal na sto procent. On tak i myslel. On tak žil, pracoval, měl nás všechny rád.
Zkrátka, stoprocentní táta to byl. Snažím se o totéž. Upřímně dosahuju tak 96,4 procent v upřimnosti. Někdy se přibližuju volebním výsledkům z dob minulého režimu, kdy kandidáty Národní fronty volilo 99,79 procent. To byl čas, kdy všichni byli zajedno a všechno stálo, jak říkala moje matka, za enono... Moje matka byla moc slušně vychovaná a o totéž se snažila se mnou. Mnohé jsem pochytil. Mnohé sprosté výrazy jsem si jen pomyslel, ale nahlas neřekl nic. Někdy jen cosi zamumlal. Přežil jsem úskalí všech dob a režimů. Těch sto procent si nechávám v sobě. Jsou to moje procenta. A vyplácí se to. Ani dneska si nepouštím hubu na špacír. Raděj špacíruju se zavřenou hubou. Statistický úřad to sice neuvádí, ale já se domnívám, že za loňský rok dostalo více jak 50 procent našich spoluobčanů přes hubu...
Ale co. Nový rok je celý před námi. Než jej uplyne sto procent, chvíli to potrvá. Těch prvních 1,5 procenta vypadá zatím slibně. Alespoň tady. Ve slunné Kalifornii, kde je nejvyšší životní úroveň v celých USA. Odtud se do světa rozšířila krise, odtud se k nám rozšíří i vyšší životní úroveň. A, zaplať pánbu, to už budu na 120 procent zase doma!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)