Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.1.2010
Hoří, má panenko...
Úterní dopoledne jako vymalované. Jedeme směr La Jolla. Frčíme jako o závod. A najednou je před námi oceán. Dneska nádherně modrý. Ta barva se popsat nedá. Ani hučení příboje. Ani pěna dopadající na skaliska. Natož pak dunění příbojových vln. Úchvatný zážitek. Co návštěva, vždycky s pokorou a v úžasu poulím oči na tu spoustu vody.
Ale jak jsme se tak prodírali zdejšími uličkami a bulváry hledajíc kousíček místa na zaparkování, zaznamenal jsem úsměvnou příhodu. Při přecházení rušné ulice. Samozřejmě po vyznačeném přechodu pro pěší. A samozřejmě, že všechna auta stála, jak se sluší a patří na americká auta na přechodech pro chodce. Zastavilo i veliké červené hasičské auto. Nablýskané jak na přehlídku. Nevím, co mě to napadlo, ale rukou jsem pokynul řidiči na pozdrav a usmál se. Pusa se mu rozjela taky, a pěkně doširoka, a krátce ťukl na klakson. Moji přátelé sice tvrdili, že to byl zvuk od brždění, ale nebyl. Ten hasič a já jsme si potvrdili navzájem naši radost ze života.
Odpoledne nedalo na sebe dlouho čekat. A odpoledne se mělo na našem malém dvorečku grilovat. Dvanáct párků na velikém kovovém grilu. Vše probíhalo podle plánu. Pán domu otáčel uzeninami a ostatní vyměnili čistý vzduch za připálené maso. A toužebně přitom hleděli do žhavých uhlíků. Potud bylo všechno normální. Bylo krásné modré zimní odpoledne s teplotou vzduchu 26 stupňů Celsia nad nulou. Ideální zima v San Diegu. Ideální letní pohovění pro našince z Českomoravské vysočiny. A pak to přišlo. Pronikavé houkání policejních a hasičských aut. Letím k oknu, abych nic nezmeškal. Vždycky mě podobný konvoj blikajících světel fascinuje. A, světe drž se, zatáčejí do naší ulice. Jeden, dva, tři policejní černobílé vozy a jeden malý hasičský. Poulím oči na tu přehlídku. A poulím ještě víc. Zastavují před našim domem. Vybíhají z aut. Rozhazují rukama. Úžasný zážitek pro človíčka z českého venkova. Z domu vybíhá naše hostitelka. Hoří, kde hoří? Nikdo nic neví. Jen z našeho dvorečku už se přestalo kouřit a přes dřevěný plot se line vůně uzených klobásek nebo párků. Teď už je to jedno. A chaos utichá, vše se uklidňuje. Policajti i hasiči se usmívají. Nehořelo. Jen se čoudilo a smrdělo. Tak trochu za to může i jehličí z vánočního stromečku. Je to dobré, je to dobré. A všichni odjíždějí. Raději nemávám. Radost mě tak trochu přešla. Ale jiná radost se dostavila. Jen na vysvětlenou. Pokud někdo v San Diegu upozorní policii nebo hasiče na nějaké nebezpečí, hned tam vyjedou. Dříve, než bude pozdě. Tady někdo v ulici cítil kouř a tak zavolal. Vše se vysvětlilo. Auta odjela. Vše utichlo.
Psal mi přítel z Jihlavy. Sivestrovská noc, a nejen ona, mění se často v bengálskou. Bujarý ryk v pozdních nočních hodinách třeba v paneláku. Vřískot a hulákání na ulici. Vše dovoleno. Máme svobodu. Máme demokracii. Nikdo nemá právo omezovat naše práva... V San Diegu se nekonal letos žádný ohňostroj. Na ulicích byl klid. Hučely jen bary a restaurace. A pokud si někdo nedá pokoje, stačí zavolat na policii. Tam a tam je po 10. hodině večerní binec. Do pěti minut tam přifrčí policie, do dalších pěti minut je tam tichoučko. A já? Už se těším, až přifrčím do Česka. A do pěti minut si přivyknu na české poměry...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)