Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.1.2010
Hoří, má panenko...
Úterní dopoledne jako vymalované. Jedeme směr La Jolla. Frčíme jako o závod. A najednou je před námi oceán. Dneska nádherně modrý. Ta barva se popsat nedá. Ani hučení příboje. Ani pěna dopadající na skaliska. Natož pak dunění příbojových vln. Úchvatný zážitek. Co návštěva, vždycky s pokorou a v úžasu poulím oči na tu spoustu vody.
Ale jak jsme se tak prodírali zdejšími uličkami a bulváry hledajíc kousíček místa na zaparkování, zaznamenal jsem úsměvnou příhodu. Při přecházení rušné ulice. Samozřejmě po vyznačeném přechodu pro pěší. A samozřejmě, že všechna auta stála, jak se sluší a patří na americká auta na přechodech pro chodce. Zastavilo i veliké červené hasičské auto. Nablýskané jak na přehlídku. Nevím, co mě to napadlo, ale rukou jsem pokynul řidiči na pozdrav a usmál se. Pusa se mu rozjela taky, a pěkně doširoka, a krátce ťukl na klakson. Moji přátelé sice tvrdili, že to byl zvuk od brždění, ale nebyl. Ten hasič a já jsme si potvrdili navzájem naši radost ze života.
Odpoledne nedalo na sebe dlouho čekat. A odpoledne se mělo na našem malém dvorečku grilovat. Dvanáct párků na velikém kovovém grilu. Vše probíhalo podle plánu. Pán domu otáčel uzeninami a ostatní vyměnili čistý vzduch za připálené maso. A toužebně přitom hleděli do žhavých uhlíků. Potud bylo všechno normální. Bylo krásné modré zimní odpoledne s teplotou vzduchu 26 stupňů Celsia nad nulou. Ideální zima v San Diegu. Ideální letní pohovění pro našince z Českomoravské vysočiny. A pak to přišlo. Pronikavé houkání policejních a hasičských aut. Letím k oknu, abych nic nezmeškal. Vždycky mě podobný konvoj blikajících světel fascinuje. A, světe drž se, zatáčejí do naší ulice. Jeden, dva, tři policejní černobílé vozy a jeden malý hasičský. Poulím oči na tu přehlídku. A poulím ještě víc. Zastavují před našim domem. Vybíhají z aut. Rozhazují rukama. Úžasný zážitek pro človíčka z českého venkova. Z domu vybíhá naše hostitelka. Hoří, kde hoří? Nikdo nic neví. Jen z našeho dvorečku už se přestalo kouřit a přes dřevěný plot se line vůně uzených klobásek nebo párků. Teď už je to jedno. A chaos utichá, vše se uklidňuje. Policajti i hasiči se usmívají. Nehořelo. Jen se čoudilo a smrdělo. Tak trochu za to může i jehličí z vánočního stromečku. Je to dobré, je to dobré. A všichni odjíždějí. Raději nemávám. Radost mě tak trochu přešla. Ale jiná radost se dostavila. Jen na vysvětlenou. Pokud někdo v San Diegu upozorní policii nebo hasiče na nějaké nebezpečí, hned tam vyjedou. Dříve, než bude pozdě. Tady někdo v ulici cítil kouř a tak zavolal. Vše se vysvětlilo. Auta odjela. Vše utichlo.
Psal mi přítel z Jihlavy. Sivestrovská noc, a nejen ona, mění se často v bengálskou. Bujarý ryk v pozdních nočních hodinách třeba v paneláku. Vřískot a hulákání na ulici. Vše dovoleno. Máme svobodu. Máme demokracii. Nikdo nemá právo omezovat naše práva... V San Diegu se nekonal letos žádný ohňostroj. Na ulicích byl klid. Hučely jen bary a restaurace. A pokud si někdo nedá pokoje, stačí zavolat na policii. Tam a tam je po 10. hodině večerní binec. Do pěti minut tam přifrčí policie, do dalších pěti minut je tam tichoučko. A já? Už se těším, až přifrčím do Česka. A do pěti minut si přivyknu na české poměry...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)