Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.6.: Václav Klaus k aféře „doprava zdarma“ na pražskou Letnou

25.6.: Svatoprokopská pouť v Třebíči

25.6.: Putovní pohár ze soutěže ve vyprošťování si odvezli ždárští profesionální hasiči

25.6.: Pro prezidenta ČR originální sonety, pro první dámu sklo

25.6.: Policisté se chystají s příchodem prázdnin na dopravně-bezpečnostní akce

25.6.: Pelhřimovská kaple Kalvárie je součástí výstavy Má vlast cestami proměn ve Vlašimi

25.6.: Otevřený dopis společnosti Kronospan

25.6.: Na zámku ve Vranově nad Dyjí vystaví repliky českých korunovačních klenotů

25.6.: Ivana Zemanová uctila v Třebíči památku zdejšího rodáka Antonína Kaliny

25.6.: Citypark v Jihlavě opět hostí třídenní burgerové šílenství

24.6.: Výstava připomene 50. výročí objevení Amatérské jeskyně v Moravském krasu

24.6.: V babyboxu v třebíčské nemocnici byla nalezena čtyřdenní holčička, dostala jméno Michalka

24.6.: Na šikmé ploše

24.6.: Jihlavské muzeum má o prázdninách otevřeno i v pondělí!

24.6.: Hybešova ulice v Třebíči má nový povrch

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 14.1.2010
Krásný vzhled je na ten Boží svět
Koho by v tom každodenním ruchu napadlo starat se o to, v jaké nadmořské výšce žije. U nás doma máme za chalupou vrch U svatého Antonína a ten je vysoký něco přes 620 m. Je to moc a nebo málo těch 620 m nad mořskou hladinou. Ví to někdo. A teprve tady, v kalifornském San Diegu, mohl jsem si na stará kolena tu výšku krásně představit. A nejen představit. Já si na ni vyšlápl. Já ji vypochodoval až nahoru. Kousek za naší americkou chalupou je vrch Cowles měřící něco přes 480 m a protože kousek odtud je Tichý oceán, stačí se jenom dívat. Vpravo na vrchol kopce, vlevo na mořskou hladinu. Vpravo, vlevo. Marná sláva, výška je to pořádná. Pokud se skutečně na zemi otepluje a ledovce odtávají a hladiny moří stoupají, není to s námi na Českomoravské vysočině tak zlé. Než se tam voda došplouchá, bude to ještě dlouho trvat a to já už budu zase nazpátek doma na úpatí Antonínského kopce.
Když tak o těch dvou kopečcích přemýšlím, kladu si otázku, který je krásnější. Ten náš doma je porostlý jehličnatým lesem s převahou smrků. Ten americký je samý kámen, samé skalisko a je porostlý nízkou vegetací a pichlavými křovisky. Nahoru vede klikatá cesta, kudy denně proudí stovky, řekněme že turistů. Jedni jsou obaleni různými přístroji hlídajícími krevní tlak, spotřebu v kaloriích a také obaleni nadbytečným tukem. Jiní spěchají svižným krokem, dokonce jsem zahlédl i pár upachtěných běžců. S ohledem na svůj věk a stále nemotornější nohy díval jsem se především kam šlapu, nerad bych sebou praštil na tvrdou americkou zem a pak jsem koukal po hadech. Opravdu se vší vážností či přímo se strachem. Já hady nerad. Na ně tady upozorňovala celá řada tabulí a výstražných trojúhelníkových značek s černým hadem. Chřestýši si tady rádi hoví na sluncem rozpáleném písku a snad čekají na turisty. Nic jiného jsem tady mimo trávu, keře a kamení neviděl. Ale pozor, ještě to není všechno. Čas od času sem přicházejí na procházku pumy. To prý je potřeba hodně řvát, mávat rukama nad hlavou a doufat, že to dobře dopadne a ta potvora zase zmizí odkud přišla. Ale dobře to dopadlo. Na samém vrcholku mě uvítala pamětní tabule a uřícení turisté napájející se čistou pramenitou vodou z PET lahví. Ti zkušenější mají na vodu na zádech zvláštní gumové ruksáčky s trubičkou a tu si kdykoliv strčí do pusy a pijou. Inu, Amerika je země velkých vynálezů. Nám kdysi stačily na cesty dlaně a studánky a jen výjimečně hliníkové bandasky či termosky.
A tak se vracím k té původní otázce, který ten kopec je krásnější. Marná sláva, ten náš praotec Čech byl romantik, vybral si krajinu s oblými kopečky, kde se střídají čtyři roční období. Praotec Manitu byl patrně chudák sužován revmatismem a tak hledal spíš celoroční teploučko a bylo mu jedno, že slunce bude prahnout od ledna do prosince. Jak mi před časem znovu potvrdila jedna emigrantka: Tady v tý Kalifornii je furt krásně, až mi to leze krkem... A já dodávám, už abych byl zase doma a mohl si odházet pár sněhových bílých závějí. Bože můj, co já bych dal za jednu sněhovou kouli!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)