Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Z policejního deníku: krádež kabelů; řidič se dopustil trestného činu, jeho spolujedoucí byl v celostátním pátrání; opilá žena nadýchala přes čtyři promile

20.4.: Stoletá lípa na Libušíně ve Žďáře nad Sázavou půjde k zemi

20.4.: Město Jihlava opraví Návesní rybník v Kosově

20.4.: Medvědi hnědí v táborské zoo zimní spánek neznají, přesto odpočívají rádi

19.4.: Z policejního deníku: u rybníka ležel dělostřelecký granát; pokus o vloupání do budovy; za volant usedl bez řidičáku

19.4.: U Lukavce na Pelhřimovsku našli archeologové technickou keramiku se zbytky dehtu nebo torzo středověké pece

19.4.: U Jaderné elektrárny Dukovany roste nová ovocná alej

19.4.: Sbírka potravin pro lidi v nouzi se bude konat v sobotu 24. dubna

19.4.: Prohlášení Václava Klause ke kauze Vrbětice

19.4.: Na silnici I/19 na Havlíčkobrodsku, Žďársku a Pelhřimovsku probíhají opravy

19.4.: Na VŠPJ vzniká nový podcast Polytechnicast; dozvíte se třeba, jak vás může zlomená ruka přivést ke studiu vysoké školy.

18.4.: Z policejního deníku: rvačka na ulici; herní konzole se muž nedočkal; krádež kola z garáže

17.4.: Třebíč má suvenýrovou euro bankovku

17.4.: Staňte se průzkumníkem městské divočiny

16.4.: Z policejního deníku: poškození pracovního stroje a krádež jeho vybavení; nález hlavic německých ručních granátů ve studni; distributor drog dopaden

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 17.1.2010
Pár řádků na dobrou noc...
Všední den. Americký všední den na pláži v La Jolla v Kalifornii. Takových tady pamatuju už pěkných pár, ale žádný s příhodou, která by člověka zaujala natolik, aby se o ní rozepsal.
Ač kalamitní zima v Česku neustává a lidem se doporučuje nevycházet na neprohrnuté a neposypané chodníky, tady na pláži se dveře netrhnou a lidí je tady jako máku. Otužilci plavou a potápějí se, ostatní posedávají na lavičkách, polehávají na dekách a nebo bosi šlapou v prosluněném písku. Můj vnuk si vzal umělohmotné prkno zvané Body Board a hurá na klouzačku do vln Pacifiku. Vůbec jsem mu nezáviděl. Proč taky, když s rozklepanou bradou lezl pod sladkovodní sprchu, aby se zbavil soli a písku a mohl se převléknout do sucha. Jenže, co čert nechtěl. Odjížděli jsme odtud kolem poledne a někdy kolem páté hodiny odpoledne si vnuk náhle vzpomněl. Vedle sprchovacích kabin zanechal na pláži prkno za 200 $ a brýle za 35 $. Rázem bylo po radovánkách. Zesmutněl. Následovala cesta autem na pláž. A pak to přišlo. Nevídaná věc se stala skutečností. Prkno i brýle tam stály na svém místě. Nikdo nic neukradl. Kroutím nad tím hlavou ještě teď...
Doprovázel jsem vnučku na hodinu baletu. Abych pravdu řekl, po několika kilometrové jízdě přeplněnou dálnicí a stejně tak auty napěchovanými ulicemi, doprovázel jsem ji kousíček cesty od parkoviště ke krásnému paláci v Balboa parku. Tady se nejen baletí, tady se maluje, sochaří, zpívá, hraje divadlo, něco jako v naší bývalé Lidové škole umění nebo v Kulturním domě. A zatím co si tam ta moje vnučka baletila, já postával a přešlapoval celou tu hodinu venku mezi arkádami a sledoval dění kolem dokola. Kousek ode mne seděla na zemi maminka s malou holčičkou v růžových šatečkách a cosi psaly na papíry rozložené kolem sebe. Opodál seděla na zemi skupinka větších děvčat, zjevně budoucích baletek, oblečených do sněhobílých trikotů a sukýnek. Co dodat. Snad jen to, že zem byla zaprášená, pošlapaná a umudlaná neřkuli špinavá. Na jeden z arkádových sloupů se marně šplhaly dvě malé holčičky a z jejich rozhovoru jsem vyrozuměl, že si hrají na Spidermana. Ten, pokud vím, šplhal po všem bez problému. Děvčátka si jen mazala ručičky a šatičky o zaprášenou zeď. Pokud mi paměť sahá, moje kamarádky z dětství si hrávaly s panenkama a vozily kočárky. Po zdech, jak tehdy říkali starší lidé, šplhali jen uličníci a holomci a několik zatracených parchantů z naší Minoritské ulice. Tyhle americké dětičky jsou úplně jiné. Kroutím nad tím hlavou ještě teď...
Když je člověk někde pár dnů, moc toho nenakouká. Když je někde pár měsíců, nestačí koukat. Já zatím stačím, ale zmáhá mě to. Už vím, že je tady spousta míst, která je lepší nevidět. Spousta krásných míst, která stojí za koukání, ale ne se dívat pod nohy. To už si nejsem jist, zda to není promenáda pro špindíry. Ještě štěstí, že je všude dostatek metařů a zametačů. Většinou jsou všichni z dovozu. To se pozná. Škoda, že tam u nás doma také nedovážíme metaře. Taková cesta od městského nádraží nahoru k soudní budově by si to zasloužila. Jak kdysi říkávali američtí kovbojové v Rodokapsech, pro samý kelímek a papírek není kam plivnout. A to platí jak pro místa v San Diegu, tak v Jihlavě. V obou případech kroutím nad tím hlavou ještě teď, v deset hodin večer, kdy dopisuju poslední písmenka. Dobrou noc.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)