Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

17.10.: O víkendu bude uzavřená silnice do Ptáčova

17.10.: Dárek dětskému oddělení havlíčkobrodské nemocnice s "příběhem" od zaměstnanců Pleasu a.s.

17.10.: Dechová hudba Božejáci vystoupí v Třebíči ve Fóru

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 17.1.2010
Pár řádků na dobrou noc...
Všední den. Americký všední den na pláži v La Jolla v Kalifornii. Takových tady pamatuju už pěkných pár, ale žádný s příhodou, která by člověka zaujala natolik, aby se o ní rozepsal.
Ač kalamitní zima v Česku neustává a lidem se doporučuje nevycházet na neprohrnuté a neposypané chodníky, tady na pláži se dveře netrhnou a lidí je tady jako máku. Otužilci plavou a potápějí se, ostatní posedávají na lavičkách, polehávají na dekách a nebo bosi šlapou v prosluněném písku. Můj vnuk si vzal umělohmotné prkno zvané Body Board a hurá na klouzačku do vln Pacifiku. Vůbec jsem mu nezáviděl. Proč taky, když s rozklepanou bradou lezl pod sladkovodní sprchu, aby se zbavil soli a písku a mohl se převléknout do sucha. Jenže, co čert nechtěl. Odjížděli jsme odtud kolem poledne a někdy kolem páté hodiny odpoledne si vnuk náhle vzpomněl. Vedle sprchovacích kabin zanechal na pláži prkno za 200 $ a brýle za 35 $. Rázem bylo po radovánkách. Zesmutněl. Následovala cesta autem na pláž. A pak to přišlo. Nevídaná věc se stala skutečností. Prkno i brýle tam stály na svém místě. Nikdo nic neukradl. Kroutím nad tím hlavou ještě teď...
Doprovázel jsem vnučku na hodinu baletu. Abych pravdu řekl, po několika kilometrové jízdě přeplněnou dálnicí a stejně tak auty napěchovanými ulicemi, doprovázel jsem ji kousíček cesty od parkoviště ke krásnému paláci v Balboa parku. Tady se nejen baletí, tady se maluje, sochaří, zpívá, hraje divadlo, něco jako v naší bývalé Lidové škole umění nebo v Kulturním domě. A zatím co si tam ta moje vnučka baletila, já postával a přešlapoval celou tu hodinu venku mezi arkádami a sledoval dění kolem dokola. Kousek ode mne seděla na zemi maminka s malou holčičkou v růžových šatečkách a cosi psaly na papíry rozložené kolem sebe. Opodál seděla na zemi skupinka větších děvčat, zjevně budoucích baletek, oblečených do sněhobílých trikotů a sukýnek. Co dodat. Snad jen to, že zem byla zaprášená, pošlapaná a umudlaná neřkuli špinavá. Na jeden z arkádových sloupů se marně šplhaly dvě malé holčičky a z jejich rozhovoru jsem vyrozuměl, že si hrají na Spidermana. Ten, pokud vím, šplhal po všem bez problému. Děvčátka si jen mazala ručičky a šatičky o zaprášenou zeď. Pokud mi paměť sahá, moje kamarádky z dětství si hrávaly s panenkama a vozily kočárky. Po zdech, jak tehdy říkali starší lidé, šplhali jen uličníci a holomci a několik zatracených parchantů z naší Minoritské ulice. Tyhle americké dětičky jsou úplně jiné. Kroutím nad tím hlavou ještě teď...
Když je člověk někde pár dnů, moc toho nenakouká. Když je někde pár měsíců, nestačí koukat. Já zatím stačím, ale zmáhá mě to. Už vím, že je tady spousta míst, která je lepší nevidět. Spousta krásných míst, která stojí za koukání, ale ne se dívat pod nohy. To už si nejsem jist, zda to není promenáda pro špindíry. Ještě štěstí, že je všude dostatek metařů a zametačů. Většinou jsou všichni z dovozu. To se pozná. Škoda, že tam u nás doma také nedovážíme metaře. Taková cesta od městského nádraží nahoru k soudní budově by si to zasloužila. Jak kdysi říkávali američtí kovbojové v Rodokapsech, pro samý kelímek a papírek není kam plivnout. A to platí jak pro místa v San Diegu, tak v Jihlavě. V obou případech kroutím nad tím hlavou ještě teď, v deset hodin večer, kdy dopisuju poslední písmenka. Dobrou noc.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)