Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.1.2010
Nedělička, neděle
Americká rána bývají stejná, jako ta naše. Oči mžourají do bílého stropu, pak letmo zavadí o pětilistou vrtuli ventilátoru zavěšeného spolu se světlem uprostřed světnice a pomalu, polehoučku, otvírají se dokořán do slunečních paprsků tančících po kovových okenních rámech a lechtají hřbety knih na poličce na stěně. Snažím se přečíst alespoň pár titulů. Nedaří se. Malá písmenka se rozplývají. Snad až na jednu z těch nejbuclatějších, tu s červeným názvem Ceramic & Stone Tile. Ne, ne, tohle není ta moje světnička se starým dřevěným stropem provrtaným červotočem, kterého jsme řadu let naháněli různými přípravky, až se patrně namíchnul a vystěhoval se do sousední stodoly. Tohle není ten nedělní čas doprovázený úpěním travní sekačky nebo cirkulárky jednoho místního stachanovce nedbajícího daru Hospodina, jenž lidstu oznámil, že sedmý den světiti bude...
Co naplat. I Amerika musí vstávat na nohy, opatrně s nimi zahýbat a pak šupky hupky do auťáku a hurá na snídani. Moje letora už na žádné hurá nedá. Od té doby, co jsme přestali bojovat o zelené zlato, o hnědé a černé zlato, o každou sklizeň čehokoliv a o světový mír, už žádné hurá. Všechno pěkně pomaloučku a polehoučku. Jak říkávala nebožka naše sousedka: Pomalu se vystavěla Praha. Ale povídejte to zdejším, než bych to ze sebe vykoktal, už jsou deset mil odtud a cpou se hemenexem a funí si do počmáraného nedělního trika. A tak jsme si po skoro českých ranajkách vyšlápli v kraťasech do zimního kalifornského rána. Na chodnících nikde nikdo, jen pár hovínek po pejscích a loužiček u hydrantu. Mimochodem, jedna dobrá věc, obrubníky asi deset metrů před a za hydrantem jsou nabarveny na červeno. Tady se nesmí parkovat. Tady musí být stále volný prostor pro hasiče. A věřte mi nebo ne, ono se to dodržuje. Tak jsme dál zvolna procházeli vylidněnými ulicemi až na okraj dálnice co má deset proudů a kde to hučí ve dne i v noci, jak v rozzuřeném úlu. A hučelo to i v neděli. Valilo se to a předjíždělo a hrnulo jak o závod. Že by do kostela či nějaké modlitebny a nebo do gigantické mormonské katedrály z bílého mramoru? Takových důstojných staveb a stavbiček je tady bezpočet. Mýlil jsem se. Nedělní duchovní život začíná až od desáté hodiny. Do té doby sviští po městě jen atheisti a duchovně či duševně zaostalí...
Jak jsem již uvedl. Procházeli jsme se podél spících domečků a zhluboka oddechujících předzahrádek plných palem a pepřovníků a křovisek a roztodivných kaktusů a květin a také pohozených igelitových balíčků s novinami. A jak se tak našinec zvědavě dívá, vidí před některými domečky i několik balíčků. Dokonce rozježděných auty jedoucími do garáže a zase ven a nebo pošlapaných či rozmočených postřikovači, co se každé ráno a večer spouští do vadnoucí zeleně, aby úplně neuschla. Říkám si, divní jsou ti zdejší lidé. Divné zvyky. Snad zlozvyky. Nevadí mi, že nečtou. Také těch novin moc nenačtu. Ale oni neuklízí. Já uklízím. Já doma zametám i veřejné prostranství. Dobrovolně, bez fízlování uličního důvěrníka. A nestydím se přiznat, já zametám i tady. V Kalifornii, v San Diegu. Chodník kolem celého domu ještě část ulice pod obrubníkem zásobovanou smetím od dětiček z nedalké školičky. Jsem patrně jediný Čech v USA, který takto významně representuje svůj národ a svoji vesničku nicku tam na Českomoravské vysočině, o které zdejší američní sousedé vědí pendrek.
Já budu končit, ale všemu nedělnímu dění nebyl zdaleka konec. Ale o tom zase až příště. Klepu tady do počítače a vy si zatím doma pěkně vyspáváte do nového dne. Tady je neděle 17. ledna 5 hod. 56 minut a u vás je pondělí 18. ledna 2 hod. 57 minut - tu minutu navíc jsem pasl poslední řádek. Dobrou noc.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)