Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.9.: Z policejního deníku: pokus o vloupání v Jihlavě do domu; opilci putovali na záchytku, drogy a alkohol za volantem

29.9.: Policisté v Havlíčkově Brodě hledají svědka vandalova řádění

29.9.: Na střeše žďárské polikliniky pokvete mateřídouška, kostřava či rozchodník

29.9.: Jihlava jako jedno z nejzdravějších měst v republice

29.9.: Do jihlavské zoo za exotikou do Ladakhu a na oslavu dne zvířat

28.9.: Svatý Václav, patron země České - ale v jihlavském minoritském chrámu i tichý svědek komunistického běsnění.

28.9.: Na stránkách Třebíče je k vidění realistická vizualizace budoucího obchvatu města

27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 20.1.2010
Nedělní povzdechy
Nemohu si nevzpomínat. Neděle. V minulosti jediný volný den v týdnu. A sváteční. Se vším všudy. Na plotně se uvařila melta s přidáním jedné lžičky pravé zrnkové kávy, to aby nedělní bílá káva zavoněla, chléb se namazal máslem a šlo se do kostela k minoritům. Pokud se šlo na výlet, chodilo se na osmou, pokud bylo špatné počasí a nebo jen odpolední zábava, chodilo se na jedenáctou. Lidé se oblékali do svátečního. Bílé košile a halenky, tmavé obleky a kostýmy. Holčičky cupitaly v bílém nebo růžovém a s mašlemi ve vlasech. Kluci skotačili v oblečcích s barety a vypadali jako staří mladí, ale svátečně. Pak bylo korso po ulicích a po náměstí a zastávka v cukrárně u pana Pelikána. Měl tam kulaté mramorové stolky a dobrou zmrzlinu a ještě lepší mramorové punčové řezy. Domů se nosily obvykle žloutkové věnečky a nebo rolády. Mňam, mňam. Ať žije mírná obesita.
Všechno mělo svůj pravidelný nedělní řád. Uctívala se sváteční nudlová polévka a řízek smažený na sádle a bramborová kaše. Přitom doba nebyla vůbec jednoduchá. Krátce po válce bylo všeho málo, později zas vládly obavy z druhého dne. Ale neděle byla v nedělním. A jak čas kráčel mílovými kroky, sedmý den upadal postupně do všednosti. Škoda. Škoda těch nedělních zastavení. Nedělního poobědního povídání a naslouchání. Odpoledních čajů s přáteli či se sousedy. Nadávání na politiku a poslouchání Hlasu Ameriky a čtení novin mezi řádky, mimochodem, u nás se kupovala jen nedělní Lidová demokracie...
Proč všechno to vzpomínání. Proč návrat odnikud nikam. Americká neděle je americká. Džínově modrá, plandavá, ulítaná od hledání volného místa k zaparkování. Umaštěná od ucha k uchu, ucouraná od stánku ke stánku a ucumlaná od lízátek. Naše nedělní odpoledne započalo cestou do Balboa parku. Všude auta. Stojící podél chodníku, jedoucí ulicemi a nadjezdy a podjezdy a nakonec brzdící na přeplněných parkovištích. Všichni vystupují a kamsi halasně chvátají. Tatínkové se cpou do ochozu zdejšího fotbalového stadionu na rozhodující zápas. Stadion hučí, září tisíci světly a ohňostrojem. Jde o všechno. Skoro bych se nedivil, že o život. Zlatá klukovská čutaná na plácku za Komenského školou v Jihlavě. A navíc to byla patrně prvná poválečná mezinárodní utkání, neboť do zdejší školy chodily české i německé děti. Ale vzhůru do reality. Americké maminky s dětmi jdou do Casa del Prado, krásné divadelní budovy, kde se právě hraje představení pro děti. Žel, jen málo z nich mi připadá svátečně, nebo alespoň nedělně...
My jsme se rozhodli pro návštěvu zdejší mezinárodní vesničky, kde má každý národ zastoupený v San Diegu svůj domeček opatřený vlajkou a nápisem. House of Czech and Slovak Republics, hlásá nápis na domečku, který byl postaven ještě za bývalého Československa. Před vchodem vlaje česká vlajka, před bývalým východem, dnes druhým vchodem, vlaje slovenská vlajka. Uvnitř nás velice vlídně a přátelsky uvítala usměvavá starší paní s manželem. Žádný z nich neuměl ani slovo česky, ani slovensky. Na celý domeček pak halasil anglicky pouze jeden vousatý návštěvník s dvěma psy a z jeho řečnění vyplynulo, že jeho rod pocházel z Rakouska. A vybavení? Stejně jako před šesti lety, kdy jsme domeček navštívili s manželkou poprvé. Vitriny s krojačkami, lahvemi od piva, podobiznami T.G. Masaryka a R. Štefanika a obou současných pánů presidentů České a Slovenské republiky. Omšelé pohledy na Prahu mě rozesmutněly natolik, že mě rázem přešla hrdost na rodnou zemi. Bože můj, kde domov můj...? Poslední ránu do živého mi vyťal jednoduchý anglicky psaný dvojlist formátu A4 se spoustou, řekněme že chybiček, a jednou hrubkou dvakrát podtrženou. Náš současný pan president of Czech Republic se jmenuje Václav Kraus. Ano, je to tam uvedeno na poslední stránce uprostřed ryze českých ornamentů - Václav K r a u s. Zjistil jsem to až po příjezdu domů a buďte si jisti, že tam pojedu znovu a všechno uvedu na pravou míru. A ještě bych se rád pokusil o zásobení tohoto domečku novým propagačním materiálem třeba o Jihlavsku, o Českomoravské vysočině. A třeba se přidají další kraje. A třeba si toho všimnou i naši diplomaté v nedalekém zastupitelském úřadě v Los Angeles a jednou takhle v neděli dovezou do stařičkého domečku něco k omlazení, neboť je to "...krásná země, země česká, domov můj..."
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)