Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
6.12.: Výstavy v muzeu ve Žďáře nad Sázavou přiblíží Vánoce za socialismu i za první republiky

6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Od začátku roku do konce listopadu šetřili policisté na Vysočině 4 448 dopravních nehod; zemřelo 44 lidí

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

6.12.: Meteorologové varují před sobotní ledovkou na Vysočině

6.12.: Adventní koncert ve Velké Lhotě; rozezní se i cenné varhany

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

5.12.: S učitelem, který v třebíčské škole napadl žáka, rozvázala škola okamžitě pracovní poměr

5.12.: Požár harvestoru na Havlíčkobrodsku za sebou zanechal milionovou škodu

5.12.: Památku zesnulých dětí budou moci rodiče, pozůstalí a přátelé uctít v neděli 8. prosince

5.12.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě vydala ke svým osmdesátým narozeninám knihu

5.12.: Na novorozenecké JIP v jihlavské nemocnici mají rodiče novou svoji místnost

5.12.: Devětačtyřicetiletého muže, který v jihlavských ulicích obtěžoval studentky, dopadli strážníci městské policie

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 20.1.2010
Psáno mezi kapkami deště...
A bylo rušno. Takřka celá naše americká rodina prožívala očividné rozechvění. Jeden přes druhého odbíhali k oknům a hleděli kamsi do výšky a do dálky. Ptám se, co se děje. Dědo, dědo, přijde silný déšť a ještě silnější vítr. Mezi San Diegem a Los Angeles se očekává tornádo. Podívej se tady na obrazovku iPhone 3G. Koukl jsem, pokýval nad tím hlavou a dál seděl klidně u šálku ranního čaje a přikusoval zdejší děravý bílý chléb připomínající plátek ementálu namazaný máslem.
Dědo, ty možná nevíš, že v okolí San Diega prší ročně v průměru asi patnáct dnů. Nevěděl jsem to. A jen mi to připomnělo jednu naši emigrantku, která mi před lety řekla, že je tady odporně krásně a že jí to sluníčko pěkně leze krkem. Popravdě řečeno, mně sluníčko krkem neleze. Já už před tím vším, co tady viděl a vidím, už nemám hubu votevřenou a jestli mi něco leze krkem, tak to není sluníčko.
Vonehdy jsme s manželkou čekali před divadlem. Konalo se tam dětské představení a naše vnučka tam hrála malou roličku. Byl podvečer a rodinky přicházely k osvětlenému hlavnímu vchodu. Co setkání či jenom míjení se známých doprovázely halasné pozdravy dospělých a řev, ano, přímo lví řev dětiček urvaných ze řetězu. Dětičky lítaly neomaleně davem, válely se po zemi, lezly po stromech a po zábradlí a dospělí, ti se bavili a objímali a líbali na tváře, což je tady jakýsi ustálený zvyk. Mne s manželkou nikdo neobjal, ani nepolíbil. Ani se nedivím. Stáli jsme tam jako vytesaní z kamene. Žádná radost se v našich očích neodrážela, konečně, v životě jsem se nařval a nalítal dost...
Dědo, dědo, už prší. A lilo. Na americké poměry jako z konve, na naše poměry tak akorát. A vítr fičel. To zase jo. Po ulici lítaly noviny a lupení a v sousední zahrádce padaly na zem velké dřevnaté lusky z australského stromu, co nemá patrně český název a latinsky se jmenuje Bradvychiten discolor. Dostat tou luskou do hlavy by se jistě neobešlo bez boule. Vzdálenější soused takové štěstí neměl, zhroutil se mu stanový přístřešek nad rozestavěnou besídkou, s níž se hmoždil celý víkend. Voda zmáčela zaparkované automobily a stěny nízkých rodinných domků, protože většina zdejších objektů nemá okapové žlaby. Na co taky. Za pár hodin vysvitne slunce a všechno vysuší. Tentokrát ale pršet nepřestávalo a já s podivem zjistil, že aut na jinak rušných ulicích očividně ubylo. I semafory na blízké křižovatce mrkaly čas od času barevně do prázdna. Ale listonoš přijel. Ten tady jezdí i v sobotu. Vozí se v nevelké speciální dodávce co má volant na pravé straně, aby nemusel pořád vystupovat. On ten americkej pošťák je vikuk. Občas vjede na chodník a pak pokračuje od schránky ke schránce a tam jenom zasunuje zásilky neboi bere poštu k odeslání. Ten co má na starost naši ulici, jezdí v kovbojském širáku, krátkých kalhotech, dlouhé šedivé vlasy má upravený do copu a zdraví nás a mává nám do okna. Je to náš jediný stálý americký kamarád.
Tak vidíte. Pošťák. Dříve to byl vážený listonoš. Já pamatuju ještě listonoše s francouzskými čepicemi a v černých pláštěnkách a s velkými koženými kabelami na rameni, co po válce chodili po Jihlavě od domu k domu a nebo seděli na kozlíku modrých hranatých vozů tažených koníkem a rozváželi balíky. Modrá barva byla barvou listonošů a krásně tvarovaných litinových poštovních schránek. Později se objevily schráky oranžové. Ale to už byla docela jiná doba, jiná pošta a na poště censura. Obálky z ciziny i do ciziny se rozlepovaly a pročítaly a sem tam i vykrádaly. Mně posílal americké žvýkačky bývalý spolužák Petr ze Západního Německa a nebylo dopisu, aby některá nechyběla. Dneska, kdy je všude žvýkaček habaděj a já můžu jet za žvýkačkama i do Ameriky, nežvýkám. Na stará kolena nebudu mlet hubou na prázdno. To nechám jiným. Na obrazovkách televisoru...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)