Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.1.2010
A slova jsou jak kapky deště...
Třetí den prší. Pro San Diego neobvyklá situace. Pro mne docela obyčejná nepohoda. Poslouchám bubnování dešťových kapek na plechovou markysu nad oknem. Skla jsou jednoduchá, zasazená v plechových šoupacích rámech. Netěsní. Vlhko a hluk jedoucích automobilů táhnou do místnosti. Usedám za dřevěný pracovní stůl a očima těkám po bílé stěně. Chtěl jsem psát o bílé zdi, ale to bílé přede mnou je dřevotřísková či prkenná stěna pomatlaná nějakým tmelem vypadající jako maltou hrubě nahozená cihlová zeď. Bílá barva je lesklá. Nijaká. Jen barva.
To naše česká bílá zeď je stavěná z lomového kamene na maznici a pamatuje už nějaké to století. A voní. Naše bílá zeď tam doma voní vápnem. Už vidím ten kyblík a štětku a slyším, jak si smlsává nahoru dolů po stěně, jak mlaská po nerovnostech co pes po telecí kosti.
Když jsem před mnoha lety chalupu kupoval a zeď otloukal, napočítali jsme kolem 45 vápenných maleb. Na vsích se malovalo tak po třech letech. Zkuste si spočítat první výmalbu této světnice. My totiž nemáme místnost, my nemáme obývák, máme buďto cimru a nebo světnici. To v jednom bytě v Jihlavě jsme měli i kabinet. Byt byl po Němcích. Byl to nóbl byt. Přišli jsem o něj po vítězném únoru...
„Do Panského domu jsem nastoupil v roce 1981 ještě skoro jako kluk. V březnu 1992 jsem zde začal podnikat a Panský dům posléze koupil. Restauratérem a hoteliérem musíte být tělem i duší, tuhle práci vnímám jako poslání. Pokud je vše jinak, zákazník to rychle pozná. Kvalitní kuchyně a dobře ošetřené pivo jsou základem dobrého podniku, v tom se naštěstí se spolupracovníky shoduji. Nejkrásnější hudbou pro mé uši je pak ruch plné a spokojené hospody. Udělení výročního certifikátu oslavíme s našimi štamgasty i obchodními partnery, kteří si zaslouží oslavu s dobrou muzikou, výborným plzeňským ležákem a něčím dobrým na zub,“ říká Pavel Halama, majitel Panského domu.Mnohokrát jsem kráčel po zdejších amerických ulicích a díval se, jak se staví dům. Samé dřevo. Trámky, prkna, latě. A dřevotřískové desky z hrubých hoblin. U nás to byl zřejmě zmetek či aušus. Z něčeho takového stavěl jeden ze sousedů kurník a druhý boudu pro ovce. A vůbec. Většina zdejších domků se podobá našim chatám. Často nejsou o nic menší a už vůbec ne větší. Nakoukl jsem do několika novostaveb. Pěkné, ale na moje gusto těsné. Zatraceně přiškrcené. Dva kroky z předsíňky a stál jsem v kuchyni, tři kroky zpátky byla koupelnička a záchod, ještě krok a byla ložnice. Co nesmí u amerického domku chybět je garáž, raději dvě. Třetí a čtvrté auto stojí u chodníku. Někde stojí u chodníku před domem všechna auta. Garáž je nepřeberné skladiště krabic, balíků a jiného roztodivného harampádí. Já tomu říkám bordel. Jeden majitel takového malého domečku má před okny ještě jeden maličký domeček. Dlouho jsem si myslel, že je to kůlnička na zahradní nářadí. Nedávno jsem odhalil tajemství oné budlinky, je to prádelnička s pračkou a suškou. To je nápad, a hned je místo pro hovník neboli fotel nebo krabici pro kočku. Tady jsou kočky v módě. A psi také. Člověka to přímo nutí si po našem zanotovat: Na okně seděla kočka a venku štěkal pes...
Ale venku stále prší. Na blízké křižovatce mokne červená tabule vábící zájemce k pronájmu volných bytů. Těch tabulek letos přibylo. A na řadě domů a domků visí cedule hlásající prodej. Stačí zavolat číslo realitky a dům je váš. Ale musíte mít peníze. Ani tady není domov zadarmo. Znovu se mi vybavuje příhoda, kdy jeden bohatý Američan opustil svůj honosný dům v New Yorku a odjel natrvalo k nám do Evropy. Tehdy přijel jen s taškou. Možná měl dvě. V Americe nechal dům plný nábytku, obrazů a nepochybně i dalších drobností či cetek, které spolu s ním tvořily jeho domov. Můj domov také tvoří obrázky a stará rozvrzaná skříň a ještě starší stůl s odštípnutým levým rohem. To všechno by se dozajista stěhovalo se mnou, kdybych měl odjet kamkoliv. Našinec se těžko loučí s domovem, s domem, s místem, s lidmi kolem. Američan se pro peníze zabydlí kdekoliv. Zatím co já koukám do deště a sním si dodaleka, auta dole na ulici jezdí a jezdí a jezdí...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)