Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
14.8.: U Škrdlovic na Žďársku zemřel po srážce s osobním autem cyklista

14.8.: Na Vysočině nejvíce lidí láká kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou

14.8.: Na Vysočině bourali opilí řidiči osobních aut i opilý jezdec na elektrické koloběžce

14.8.: Na 167. km na dálnici D1 se srazila ve směru na Prahu tři auta, tvoří se kolony

14.8.: Historická huť v Tasicích nabídne o víkendu ukázkovou živou výrobu skla

14.8.: Filmový klub v Jihlavě uvede francouzský film Lola

14.8.: Bazén E. Rošického v Jihlavě bude od soboty 15. srpna otevřen pro veřejnost

13.8.: Vysočinští cestující do Řecka budou mít k dispozici víkendové odběrové testovací místo u jihlavské nemocnice

13.8.: V místech dávné železniční tragedie u Tišnova ve čtvrtek opět vykolejil rychlík!

13.8.: Sladění práce a rodiny a Otevřená zahrada v třebíčském Centru podpory rodin Ruth

13.8.: Petra Škývarová s Matějem Kodešem se svým megaslizounem zapsali do České knihy rekordů

13.8.: Ošetřovatelé v ZOO Tábor zachraňují i mobily spadlé do výběhů zvířat

13.8.: Náklad dřeva byl vyšší, delší i těžší než je povoleno; pokuta pro řidiče a sankce ve správním řízení čeká také dopravce

13.8.: Nová mobilní buňka v jihlavské nemocnici změří teplotu a vydezinfikuje

13.8.: Na dovolenou do kempu, ale i na chalupu k babičce přibalte lékárničku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.1.2010
A slova jsou jak kapky deště...
Třetí den prší. Pro San Diego neobvyklá situace. Pro mne docela obyčejná nepohoda. Poslouchám bubnování dešťových kapek na plechovou markysu nad oknem. Skla jsou jednoduchá, zasazená v plechových šoupacích rámech. Netěsní. Vlhko a hluk jedoucích automobilů táhnou do místnosti. Usedám za dřevěný pracovní stůl a očima těkám po bílé stěně. Chtěl jsem psát o bílé zdi, ale to bílé přede mnou je dřevotřísková či prkenná stěna pomatlaná nějakým tmelem vypadající jako maltou hrubě nahozená cihlová zeď. Bílá barva je lesklá. Nijaká. Jen barva.
To naše česká bílá zeď je stavěná z lomového kamene na maznici a pamatuje už nějaké to století. A voní. Naše bílá zeď tam doma voní vápnem. Už vidím ten kyblík a štětku a slyším, jak si smlsává nahoru dolů po stěně, jak mlaská po nerovnostech co pes po telecí kosti.
Když jsem před mnoha lety chalupu kupoval a zeď otloukal, napočítali jsme kolem 45 vápenných maleb. Na vsích se malovalo tak po třech letech. Zkuste si spočítat první výmalbu této světnice. My totiž nemáme místnost, my nemáme obývák, máme buďto cimru a nebo světnici. To v jednom bytě v Jihlavě jsme měli i kabinet. Byt byl po Němcích. Byl to nóbl byt. Přišli jsem o něj po vítězném únoru...
„Do Panského domu jsem nastoupil v roce 1981 ještě skoro jako kluk. V březnu 1992 jsem zde začal podnikat a Panský dům posléze koupil. Restauratérem a hoteliérem musíte být tělem i duší, tuhle práci vnímám jako poslání. Pokud je vše jinak, zákazník to rychle pozná. Kvalitní kuchyně a dobře ošetřené pivo jsou základem dobrého podniku, v tom se naštěstí se spolupracovníky shoduji. Nejkrásnější hudbou pro mé uši je pak ruch plné a spokojené hospody. Udělení výročního certifikátu oslavíme s našimi štamgasty i obchodními partnery, kteří si zaslouží oslavu s dobrou muzikou, výborným plzeňským ležákem a něčím dobrým na zub,“ říká Pavel Halama, majitel Panského domu.Mnohokrát jsem kráčel po zdejších amerických ulicích a díval se, jak se staví dům. Samé dřevo. Trámky, prkna, latě. A dřevotřískové desky z hrubých hoblin. U nás to byl zřejmě zmetek či aušus. Z něčeho takového stavěl jeden ze sousedů kurník a druhý boudu pro ovce. A vůbec. Většina zdejších domků se podobá našim chatám. Často nejsou o nic menší a už vůbec ne větší. Nakoukl jsem do několika novostaveb. Pěkné, ale na moje gusto těsné. Zatraceně přiškrcené. Dva kroky z předsíňky a stál jsem v kuchyni, tři kroky zpátky byla koupelnička a záchod, ještě krok a byla ložnice. Co nesmí u amerického domku chybět je garáž, raději dvě. Třetí a čtvrté auto stojí u chodníku. Někde stojí u chodníku před domem všechna auta. Garáž je nepřeberné skladiště krabic, balíků a jiného roztodivného harampádí. Já tomu říkám bordel. Jeden majitel takového malého domečku má před okny ještě jeden maličký domeček. Dlouho jsem si myslel, že je to kůlnička na zahradní nářadí. Nedávno jsem odhalil tajemství oné budlinky, je to prádelnička s pračkou a suškou. To je nápad, a hned je místo pro hovník neboli fotel nebo krabici pro kočku. Tady jsou kočky v módě. A psi také. Člověka to přímo nutí si po našem zanotovat: Na okně seděla kočka a venku štěkal pes...
Ale venku stále prší. Na blízké křižovatce mokne červená tabule vábící zájemce k pronájmu volných bytů. Těch tabulek letos přibylo. A na řadě domů a domků visí cedule hlásající prodej. Stačí zavolat číslo realitky a dům je váš. Ale musíte mít peníze. Ani tady není domov zadarmo. Znovu se mi vybavuje příhoda, kdy jeden bohatý Američan opustil svůj honosný dům v New Yorku a odjel natrvalo k nám do Evropy. Tehdy přijel jen s taškou. Možná měl dvě. V Americe nechal dům plný nábytku, obrazů a nepochybně i dalších drobností či cetek, které spolu s ním tvořily jeho domov. Můj domov také tvoří obrázky a stará rozvrzaná skříň a ještě starší stůl s odštípnutým levým rohem. To všechno by se dozajista stěhovalo se mnou, kdybych měl odjet kamkoliv. Našinec se těžko loučí s domovem, s domem, s místem, s lidmi kolem. Američan se pro peníze zabydlí kdekoliv. Zatím co já koukám do deště a sním si dodaleka, auta dole na ulici jezdí a jezdí a jezdí...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)