Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: V Telči se zastaví Legiovlak

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 30.1.2010
Vyvěste fangle...
Už je tu. Už klepe na dveře. Některé domky vyvěsily fangle. Ve větru plápolají barevná srdce a srdíčka od růžové po rudou. Zdravíme svátek Valentina. Ať žije Valentin. Každý slaví podle svého. Nikdo nic nikomu nenařizuje. Nikdo žádnou výzdobu nekontroluje. Nikde se nesoustřeďují hlášení, že ten či onen neslaví Valentina. Neprobíhá žádný organisovaný úklid ulic a sídlišť. Kdo nechce, neslaví, nekupuje nic se srdíčky, odmítá u pokladen růžové balonky a na just kupuje jen žlutá a zelená jablka. Taková je Amerika. Světe slav svátek světce se sladkými sousty, se spoustou svíček sálajících sváteční světlo. Ve Valentina věří většinou všichni věřící ve víru vášní. A víc už mě nenapadá. Moji písmenkové fantasii došel dech. Nápady zdejších obchodníků však překypují nejrafinovanějšími léčkami a nástrahami, jak přilákat kupující ke koupi všech roztodivných valentinských nesmyslů ve tvaru písmene V a nebo srdíček. A dav podléhá. Krise, nekrise. Amerika nakupuje.
A jakpak je dnes u nás doma. Už se zase svátek svatého Valentina přemílá z leva do prava a nazpátek. Už se vážení vědátoři opět zamýšlejí nad oslavami tohoto cizorodého vetřelce Valentina, který se k nám připlížil nabourat naše ryze české svátečnictví. Nechceme a nepotřebujeme cizáky. My si vždycky vystačili s našimi oslavenci. Někdy i svatými. Jenže. Co jiná doba, to jiné svátky. Jak dlouho odolávali T.G. Masaryk, Mistr Jan Hus, legionářský hrdina J.J. Švec. Hodně toho musel vydržet a přetrpět i svatý Václav. V Jihlavě za první republiky byly postaveny pomníky Husovi, Smetanovi a Masarykovi. Nevydržel ani jediný. Krátce po příchodu německých okupantů do města zmizel neznámo kam Smetana a zakrátko i Masaryk. První stával ve stejnojmenném parku, druhý u stejnojmenné školy v Pelhřimovské, dnes Žižkově ulici. Nejdéle odolával žulový Mistr Jan v parčíku před hotelem Beseda. Nakonec byl kameníkem panem Hurdou odborně rozebrán a uschován. Leč, marně. Musel z Jihlavy pryč. Za dramatických okolností doputoval do Hlinska. A měl štěstí. Tam se dočkal osvobození. Ale do Jihlavy se už nevrátil. Na jeho místě, přesněji opodál tohoto místa, vyrostl po válce pomník osvoboditelů města, rudoarmějců. Stojí tam dodnes. Komu čest, tomu čest. A naproti budově gymnasia dočkala se odhalení socha T.G. Masaryka. Byla to veliká událost. Stejně tak veliká, jako její odstranění. Zmizela přes noc. A nikdy už nebyla nalezena. Komu čest... Ta doba nepřála ani lidem, ani pomníkům. Jen někomu. Jen vyvoleným. Jejím symbolem se stal Gottwaldův pomník a tank na podstavci na západním konci Jihlavy, co dělovou hlavní mířil nepochopitelně na východ. A nesmíme zapomenout ani na pomník na jihlavském hřbitově. Autorem Šlesingerem byl pojmenován Zaváté šlépěje a věnovám všem obětem za období okupace. Jméno autora však bylo za času nečasu z kamene odtesáno a autor sám byl komunistickým režimem žalářován. Po sametové revoluci pomníky Gottwalda a tanku zmizely stejně rychle, jako se objevily. Dobře jim tak. Jiná doba si žádá jiné pomníky. Žel, neradostné. Smutné. Dva z nich připomínají dobu nedávno minulou. Dobu nesvobody. Dobu vykonstruovaných procesů. Dobu vraždění a žalářování nevinných...
Letos Jihlavu čeká slavnostní odhalení pomníku Gustava Mahlera. Okázalou slavnost však předcházela méně okázalá kritika. Pak byl hned takový, pak zase makový, předřazený, nevkusný, ošklivý. Tak už to u nás chodí. A to je dobře. Konečně doba, kdy se lidé mohou vykecat. Nahlas. Na papír. Mahlerova socha bude stát ve stejnojmenném parku, jehož jižní část byla v minulosti zastavěna židovskou synagogou. Nacisté ji koncem března roku 1939 vypálili a nakonec do základu rozbořili a odstranili. Tehdy nikdo ani nekec. A náckové řvali. Buďme rádi, že je dnes jináče. A park. Ten se bude líbit. Mně se líbí. Prostírá se na posvátném místě. Prostranství vyzařuje smír a toleranci a tóny muziky, co oblétá světem donekonečna...
Vyvěste fangle. A nebo nevyvěšujte. Posílejte valentinská psaníčka a nebo nepište. Dělejte si co chcete. A hlavně se radujte. Únor je přede dveřmi. Krásný vzhled je na ten zimní svět...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)