Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 2.2.2010
Sobotní výlet po americku
Praotec Čech přišel kdysi dávno do pusté krajiny oplývající medem a strdím a do oka mu padla hora. Hele, hřib, zvolal znaveným hlasem. A lid mu rozuměl Říp. A tak to té hoře zůstalo. Pak na ni vylezl, rozhlédl se a řekl: Tady zůstaneme. V Kalifornii v San Diegu se něco podobného odehrálo až o pár století později. Jakýsi nejmenovaný Praotec se vedral do pusté krajiny oplývající šutrem a křovím a jak tak prolézal kaňony nahoru a dolů, ani se nenadál a vylezl na kopec nemlich ne nepodobný Řípu, na Mountain Cowles, a zvolal: Dál už se tím trním neprotáhnu, tady zůstaneme. A zůstali. Jako my zůstali. Oni na břehu Pacifiku, my zase na břehu Vltavy. Oni u té slané vody našli sladký život. Naši předkové pak přetrpěli nejednu slanou chvilku u sladkovodní Vltavy.
Hluboká sonda do historie čtenáře uvedla do okolí San Diega. Do zimní Kalifornie v sobotu 30. ledna L.P.2010. Právě onoho dne jsem vystoupal na vrcholek legendárního Cowlesu. Bez speciálního vybavení a bez přípravy. Bez doprovodu nosičů, maje v kapse kalhot pouze jeden papírový šnuptichl. Dokonce jsem pohrdl lahví s vodou, která je v tomto kraji stálou společnicí každého živého jedince. Vykračoval jsem si v čistém šedivém tričku bez reklam a ve sportovních botech. Obě části oděvu jsem levně pořídil v čínském módním salonu v Jihlavě. Jen texasky byly zakoupeny se slevou ve zdejším americkém obchodě. A co je pozoruhodné. Vystoupaje až na samý vrcholek, kalhoty nějak povolily. Nemaje ani pásek, ani kšandy, bylo moje další putování velmi nejisté. Ale došel jsem. Nahoru i dolů. Vrcholek je 485 m nad mořem, co leží nedaleko a je odtud vidět. Pěšina k vrcholku se klikatí jak žížala a měří asi 5 km. Bez nadsázky, je to romantická, ale chvilkama až nekonečně dlouho se vlekoucí cupitačka. Místy jsem klopýtal po vyholené a rozeklané skalní stěně, někde šlapal po dřevěných nebo kamenných schodech, šoural se oválnou kamenitou drtí a pískem, a všude kolem dokola jen samá po pás vysoká křoviska. Bylo po deštích a tak byla olistěna a povětšinou pokryta drobounkými ostny nebo sotva viditelnými bílými kvítky. A protože pěšina k vrcholu nebyla mnohde širší jednoho metru a tabulky upozorňující na chřestýše mi nedaly pokoje, měl jsem napjaty nejen zrakové, ale i sluchové buňky. Nesmíš sebou praštit o zem a v případě sebemenšího šustotu přidej zatraceně rychle do skoku. Řeknu vám, měl jsem nepříjemno po zádech. Nutno poznamenat, že jsem byl naveden na jednu z méně frekventovaných cest k vrcholu. Lidiček jsem potkal pár. To po hlavní cestě pod vrcholem se to turisty a sportovci jen hemžilo. Většina v perfektní výstroji, různé měřící přístroje na nohou a na rukou. Řada šílenců dokonce běžela nahoru i dolů. A pejsků co jsem potkal. Lidé se navzájem zdravili, uhýbali si z cesty, děkovali a vůbec mi to připadalo, že se tady zná každý s každým a i já jim byl povědomý. Ovšem byli i tací, co usilovně funěli, nikoho si nevšímali a jen se pachtili za zdravím. Tlustoprdi.
Na vrcholku je bronzová pamětní deska. Ještě nikdo ji nikdy neukradl. V roce 1931 se na úpravě horské stezky a jejího okolí podílelo na 500 studentů místní university a několik pánů profesorů. Vytvořili tam společně z kamene veliké písmeno S, které však v roce 1942 americká armáda ze strategických důvodů zamaskovala. Po válce už S nebylo obnoveno a dodnes zarůstá v křoviscích. Ve válečném roce 1942 tady vojsko zřídilo pozorovatelnu. Dnes je okolí hory vyhlášenou přírodní reservací navštěvovanou tisíci zvědavci. Na balvanech tam odpočívají senioři a švitoří stařenky sportovkyně. Na jednom místě ležela nerezová miska s vodou pro žíznivé pejsky a jinde pár odhozených papírků. A pak už jen, člověče, dívej se, rozhlížej, žasni. Nádherný velkoplošný obraz. Kam až oko dohlédne mrakodrapy, domy a domečky, plochy parkové zeleně, pavučin silnic a dálnic, mosty. A pak konec a zase cesta dolů. Tentokrát po nově zřízené silnici. Raději po širší kamenitopísčité cestě, kterou až pod vrchol hrnul buldozer. Pro hasiče. Jezdí po ní i odvážlivci na horských kolech. I můj vnuk jel po ní ten den dvakrát. Nahoru a dolů. Úctyhodný sportovní výkon. Trať měří asi 3,5 km. V období sucha hrozí v této lokalitě nebezpečí vzniku požáru. A první domky jsou hned na úpatí. Několik tragických momentů už tady v minulosti bylo. Oheň je zlý pán.
Konec dobrý, všechno dobré. Žádné puchýře, žádné bolesti kloubů. Zimní procházka na Cowles Mountain se vydařila. Jsem zdravý, jako česká rybička ve vaně. Jenom se nechci octnout, jako pečínka na stole. Raději si rychle lehnu do postele a vám i sobě popřeji - Dobrou noc!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)