Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
21.10.: Výsadba ovocných stromů na ovčí pastvině

21.10.: Největší česká medaile a Světová růže pro pelhřimovské Muzeum rekordů

20.10.: Kraj Vysočina vydává nástěnný kalendář s motivem vzrostlých stromů

20.10.: Filmový klub v Jihlavě uvede snímek Kytice na motivy balad K.J. Erbena

20.10.: Dvořákova hudba rozezní New York

19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.2.2010
Cestička od domova
Kdo by neznal svoji cestu k domovu. A na tý cestě každý kamínek, trs trávy, pampelišku ve škvíře u zdi. A pak najednou přišel den jako každý jiný a cestička už byla jen od domova. Už nebylo cesty nazpátek. Už nebyl žádný kamínek, žádný trs trávy, žádná pampeliška. A přitom tolik a tolikrát se ji chtělo vidět. Škvírkou, skulinkou, mžiknutím oka. A cesty a cestičky zůstaly. A dodnes vedou k dávno opuštěným domovům. Navždy opuštěným...
To všechno se mi honí hlavou, když přečítám řádky o zahájení výstavky Zmizelá ulice - Zmizelí sousedé. Jen malá hrstka lidí šlapala cestičkou po zasněženém židovském hřbitově, aby shlédla pár posledních obrázků zmizelé Židovské ulice v Jihlavě. Pár desítek domů, pár desítek laskavých a teploučkých domovů, několik posledních příbytků našich židovských spoluobčanů, kteří odtud vykročili na svoji cestu poslední. Cestu z domova. Cestu už předem předurčenou k nenávratu. Znám ty obrázky nazpaměť. Znám dům od domu. Jezdil jsem tou ulicí v kočárku, cupital po jejích kočičích hlavách, chodil tudy tatínkovi se džbánkem pro pivo. Ulice mého dětství. Ulice jejich dětství, ulice jejich mládí, jejich osudová ulice. Židovská ulice jihlavských Židů. Bylo jich jen pár. Psal se rok 1939. A potom rok 1945. Lidé se vraceli domů. A také se nevraceli. Nebyli. Vrátila se jen Zuzana. Jen co jí dorostly vlasy, zas byla černovlasá. Přijela z té největší dálky odkud se většina nevrátila. Přijela z Osvětimi...
Na výstavce je několik kopií různých archiválií. Někde jsou podpisy. Poslední podpisy našich jihlavských židovských spoluobčanů. Museli kráčet jinou cestou. K nenávratnu. Šli blátem, sněhem, mrazem, kamením. Šli bosi, nazí. A mrtví kupili se na hromadách před branami krematorií. Za pár dnů bude otevřena jiná výstava. Jihlavsko v boji za svobodu 1939 - 1945. A jak se praví v upoutávce v tisku: Perlou výstavy, podle kurátorů, bude pamětní kniha Města Jihlavy s podpisem H. Himmlera, A. Seyss-Inguarta či K.H. Franka.. Lidi, běžte se na ty perly podívat. Černé perly naší a světové historie. A dívejte se všichni. A dívejte se dlouho. To jsou podpisy vrahů milionů lidí. A díky osudu, jednou podpisy poslední. To jsou ti ničitelé cestiček k domovům. Škoda, že všichni nemůžete listovat knihou Auschwitz a New History vydanou v New Yorku roku 2005. Že nevidíte usměvavého H. Himmlera po boku R. Hosse při návštěvě Osvětimi v červenci roku 1942, kdy se s uspokojením seznamoval s celou smrtící mašinérií této továrny na smrt a v doprovodu dalších nažehlených SS oficírů procházel celým staveništěm. Že nevidíte Himmlera při návštěvě ghetta v Lodzi a snímky vyhladovělých Židů na ulicích. A nad podpisem K.H. Franka si znovu připomeňte Lidice a Ležáky. Vesnice nevesnice. A pokud se vám zachce, hoďte ty perly sviním...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)