Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.2.2010
Cestička od domova
Kdo by neznal svoji cestu k domovu. A na tý cestě každý kamínek, trs trávy, pampelišku ve škvíře u zdi. A pak najednou přišel den jako každý jiný a cestička už byla jen od domova. Už nebylo cesty nazpátek. Už nebyl žádný kamínek, žádný trs trávy, žádná pampeliška. A přitom tolik a tolikrát se ji chtělo vidět. Škvírkou, skulinkou, mžiknutím oka. A cesty a cestičky zůstaly. A dodnes vedou k dávno opuštěným domovům. Navždy opuštěným...
To všechno se mi honí hlavou, když přečítám řádky o zahájení výstavky Zmizelá ulice - Zmizelí sousedé. Jen malá hrstka lidí šlapala cestičkou po zasněženém židovském hřbitově, aby shlédla pár posledních obrázků zmizelé Židovské ulice v Jihlavě. Pár desítek domů, pár desítek laskavých a teploučkých domovů, několik posledních příbytků našich židovských spoluobčanů, kteří odtud vykročili na svoji cestu poslední. Cestu z domova. Cestu už předem předurčenou k nenávratu. Znám ty obrázky nazpaměť. Znám dům od domu. Jezdil jsem tou ulicí v kočárku, cupital po jejích kočičích hlavách, chodil tudy tatínkovi se džbánkem pro pivo. Ulice mého dětství. Ulice jejich dětství, ulice jejich mládí, jejich osudová ulice. Židovská ulice jihlavských Židů. Bylo jich jen pár. Psal se rok 1939. A potom rok 1945. Lidé se vraceli domů. A také se nevraceli. Nebyli. Vrátila se jen Zuzana. Jen co jí dorostly vlasy, zas byla černovlasá. Přijela z té největší dálky odkud se většina nevrátila. Přijela z Osvětimi...
Na výstavce je několik kopií různých archiválií. Někde jsou podpisy. Poslední podpisy našich jihlavských židovských spoluobčanů. Museli kráčet jinou cestou. K nenávratnu. Šli blátem, sněhem, mrazem, kamením. Šli bosi, nazí. A mrtví kupili se na hromadách před branami krematorií. Za pár dnů bude otevřena jiná výstava. Jihlavsko v boji za svobodu 1939 - 1945. A jak se praví v upoutávce v tisku: Perlou výstavy, podle kurátorů, bude pamětní kniha Města Jihlavy s podpisem H. Himmlera, A. Seyss-Inguarta či K.H. Franka.. Lidi, běžte se na ty perly podívat. Černé perly naší a světové historie. A dívejte se všichni. A dívejte se dlouho. To jsou podpisy vrahů milionů lidí. A díky osudu, jednou podpisy poslední. To jsou ti ničitelé cestiček k domovům. Škoda, že všichni nemůžete listovat knihou Auschwitz a New History vydanou v New Yorku roku 2005. Že nevidíte usměvavého H. Himmlera po boku R. Hosse při návštěvě Osvětimi v červenci roku 1942, kdy se s uspokojením seznamoval s celou smrtící mašinérií této továrny na smrt a v doprovodu dalších nažehlených SS oficírů procházel celým staveništěm. Že nevidíte Himmlera při návštěvě ghetta v Lodzi a snímky vyhladovělých Židů na ulicích. A nad podpisem K.H. Franka si znovu připomeňte Lidice a Ležáky. Vesnice nevesnice. A pokud se vám zachce, hoďte ty perly sviním...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)