Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

20.1.: Opilý muž ohrožoval v Jihlavě na ulici Tyršova ženu, policisté žádají svědky o pomoc

20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

20.1.: Dvaatřicetiletý řidič se po dálnici D1 na Vysočině řítil rychlostí 198 kilometrů v hodině

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.2.2010
Cestička od domova
Kdo by neznal svoji cestu k domovu. A na tý cestě každý kamínek, trs trávy, pampelišku ve škvíře u zdi. A pak najednou přišel den jako každý jiný a cestička už byla jen od domova. Už nebylo cesty nazpátek. Už nebyl žádný kamínek, žádný trs trávy, žádná pampeliška. A přitom tolik a tolikrát se ji chtělo vidět. Škvírkou, skulinkou, mžiknutím oka. A cesty a cestičky zůstaly. A dodnes vedou k dávno opuštěným domovům. Navždy opuštěným...
To všechno se mi honí hlavou, když přečítám řádky o zahájení výstavky Zmizelá ulice - Zmizelí sousedé. Jen malá hrstka lidí šlapala cestičkou po zasněženém židovském hřbitově, aby shlédla pár posledních obrázků zmizelé Židovské ulice v Jihlavě. Pár desítek domů, pár desítek laskavých a teploučkých domovů, několik posledních příbytků našich židovských spoluobčanů, kteří odtud vykročili na svoji cestu poslední. Cestu z domova. Cestu už předem předurčenou k nenávratu. Znám ty obrázky nazpaměť. Znám dům od domu. Jezdil jsem tou ulicí v kočárku, cupital po jejích kočičích hlavách, chodil tudy tatínkovi se džbánkem pro pivo. Ulice mého dětství. Ulice jejich dětství, ulice jejich mládí, jejich osudová ulice. Židovská ulice jihlavských Židů. Bylo jich jen pár. Psal se rok 1939. A potom rok 1945. Lidé se vraceli domů. A také se nevraceli. Nebyli. Vrátila se jen Zuzana. Jen co jí dorostly vlasy, zas byla černovlasá. Přijela z té největší dálky odkud se většina nevrátila. Přijela z Osvětimi...
Na výstavce je několik kopií různých archiválií. Někde jsou podpisy. Poslední podpisy našich jihlavských židovských spoluobčanů. Museli kráčet jinou cestou. K nenávratnu. Šli blátem, sněhem, mrazem, kamením. Šli bosi, nazí. A mrtví kupili se na hromadách před branami krematorií. Za pár dnů bude otevřena jiná výstava. Jihlavsko v boji za svobodu 1939 - 1945. A jak se praví v upoutávce v tisku: Perlou výstavy, podle kurátorů, bude pamětní kniha Města Jihlavy s podpisem H. Himmlera, A. Seyss-Inguarta či K.H. Franka.. Lidi, běžte se na ty perly podívat. Černé perly naší a světové historie. A dívejte se všichni. A dívejte se dlouho. To jsou podpisy vrahů milionů lidí. A díky osudu, jednou podpisy poslední. To jsou ti ničitelé cestiček k domovům. Škoda, že všichni nemůžete listovat knihou Auschwitz a New History vydanou v New Yorku roku 2005. Že nevidíte usměvavého H. Himmlera po boku R. Hosse při návštěvě Osvětimi v červenci roku 1942, kdy se s uspokojením seznamoval s celou smrtící mašinérií této továrny na smrt a v doprovodu dalších nažehlených SS oficírů procházel celým staveništěm. Že nevidíte Himmlera při návštěvě ghetta v Lodzi a snímky vyhladovělých Židů na ulicích. A nad podpisem K.H. Franka si znovu připomeňte Lidice a Ležáky. Vesnice nevesnice. A pokud se vám zachce, hoďte ty perly sviním...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)