Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.10.: U silnice od Pelhřimova na Řemenov bylo vysazeno devětačtyřicet švestek

24.10.: Při zámeckých inventurách se počítaly peřiny i motyky

23.10.: Z policejního deníku: policisté chytili zloděje při činu; krádež platebních karet či řidič s třemi promile alkoholu

23.10.: Václav Klaus ke skandálu ministra Prymuly

23.10.: Provoz na silnici I/37 od Ořechova na Křižanov bude řízen po dobu oprav kyvadlově

23.10.: Nadělte si pod vánoční stromek tygra, lva nebo třeba medvěda

23.10.: Knižní veletrh v Havlíčkově Brodě se nekoná, tak vzal na sebe podobu knihy Země skrytých úsměvů

23.10.: Charita v Třebíči zahájila službu Nákupy ohroženým, volat můžou na číslo 603 499 850

22.10.: Z policejního deníku: muž v Telči okradl svého známého či muž, který fyzicky napadl ženu

22.10.: Výzva praktických lékařů z Vysočiny: nepodceňujte náhlé změny svého zdraví

22.10.: Víte, že když jde o život přeparkovat nestihnete?

22.10.: V trolejbusech a autobusech městské dopravy v Jihlavě začnou od pátku platit nová opatření

22.10.: V oblasti zabezpečení chat a chalup je stále co zlepšovat; letos policisté na Vysočině řešili 33 případů vloupání

22.10.: V Dukovanech provádí mimořádnou údržbu hlavních cirkulačních čerpadel

22.10.: Tržnice na Masarykově náměstí v Jihlavě v pátek končí

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 5.2.2010
Takřka růžové povídání
A jedeme. Dnes bdue v baletní škole v Balboa parku taková malá přehlídka malého baletního umění. Vnučka už se hodinu natřásala před zrcadlem jak růžová cukrová vata na špejli, ještě že umím počítat, na dvou špejlích, a rovnala si poslední faldíky na bílých punčocháčích. Inu, cukrová panenka se vším všudy. Dovádivá, upovídaná, někdy až příliš, jak stará rozumbradka. A člověk na ni kouká, a hlavou se mu začne honit divno. Všechno se mu rázem nahrne o víc jak o padesát let nazpátek.
To jsem byl malej kluk, a byla válka, a já si hrál v Židovské ulici na dvorku a jedné malé holčičce z našeho baráku jsem vozil malý kočárek a byl jsem jako tatínek a určitě, ale určitě, byl do ní zamilovanej. Někde mám společnou fotografii. Ale co vím taky určitě, že nikdy nebyla v růžovém. To bych si pamatoval. Vona válka byla prevít a děti chodily v přešívaných hadřících po dospělých a nóbl šatičky byly tak akorát na neděli a na svátek. Ale ne všechny svátky se slavily nóbl. Třeba svátek narození Vůdce Adolfa Hitlera. Byl červeně vytištěn v kalendářích. I v těch trhacích, co jsme mívali doma na kredenci. Vona válka byla prevít a tak se před námi, před dětmi, hodně šuškalo a maminka si často při povídání s tatínkem dávala prst přes pusu. A dost často houkaly sirény a my museli utíkat do sklepa a tam seděli na neckách a svítili svíčkama a byla tam lezivá zima a my čekali a čekali, až zase odhouká.
Růžovou ti krynolínu koupím dítě mé... Nevím proč, ale tuhle písničku si dost často notuji. Moje žena říká, že mi ji nechá zahrát na funuse. Škoda, to už ji celou neuslyším. Za ta léta si mi valná část textu rozkutálela tak si vyzpěvuju jenom začátek. Růžovou ti krynolínu... A stejně žádnou jsem žádné nekoupil. Jednak mě ta písnička v mládí ani nenapadla, jednak mě holky opouštěly dřív, než sem jim mohl nějakou růžovou koupit. Znáte holky, nikdy nevědí co chtějí. A konečně já, já taky ne. Snad proto mě tentokrát popadla zvědavá a já se těšil na to růžové baletění jak malej Jarda. Vopravdu. Malý růžový baletky byly úžasný. Třasořitky, boubelky, buclinky, baculky, jen jedné se nic nedařilo. A při tom jednom kroksunkroku upadla a ta opravdová velká baletka ji zvedla a chlácholila, ale ona ne a ne se utišit. Tak nádherně se rozplakala, že sem se měl co držet, abych se nepřidal. Plakala růžově a plakala usedavě a já v ten okamžik poznal, že i plakat nebo brečet se dá krásně a že i ten uplakanej kousek života může být fantastická krása krásoucí...
Růžovej svět. Je teď všude. Plné obchody jsou růžové a skloňují Valentina jak o život. Ale co si budem povídat, jde o prachy. Koruny nebo dolárky. Byznys je jen jeden. A tak listuju v růžovém magazínu firmy Macys, co má logo s červenou hvězdou. Protivnej a stále provokující symbol. Koho to jen mohlo napadnout. Ale vraťme se do reality. Valentines Day, samá sleva na všechno. Presidents Day, slevy toho dne 30 az 60%, skoro na všechno. Oblečení, galanterie, šperky, kuchyňské potřeby. To všechno pro mne k nepotřebě. Něco mi však udělalo radost. Přehled parfémů pro ženy a pro muže. Stačilo rozlepit růžky stránek a přivonět, přičuchnout. Růžový ty světe. A zadarmo! Versace, Chanel CoCo, Lola Marc Jacobs, Very Hollywood Michael Kors, Dolce & Gabbana, můj oblíbený Calvin Klein. Čuchám, čuchám člověčinu. Stačí mít 65 $ a více a svět vám voní u nohou...
Růžové baletky. Kráso nesmírná. Světe růžový až běda přeběda. A pak najednou zas obyčejnej šedivej den. Ustaraný tváře. A oči pro úplně jinej pláč, co slyším a vidím zatraceně nerad. Odhoďme růžové brýle v dál... Proč se jednou všichni nevzít za ruce a nebaletit, neposkakovat, neradovat se. Jen z toho nejprostšího důvodu - že žijeme!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)