Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.2.: Výstava obrazů Ivany Měkotové v Humpolci bude zahájena vernisáží ve stylu jam session

23.2.: Vagon diakonie Broumov opět zastaví na městském nádraží v Jihlavě 13. dubna

23.2.: V Praze začala Matějská pouť, potrvá do 22. dubna

23.2.: Společnosti REMA podporují sběrné dvory i v malých obcích; svoz elektroodpadu zajišťují již od 150 kilogramů

23.2.: Jak se legálně zbavit autovraku

22.2.: Řidiči – vandalové ničí novou komunikaci vybudovanou jako propojení lokality Na Kopcích a Rafaelovy ulice v Třebíči

22.2.: Zástupci pelhřimovské radnice popřáli k devadesátinám paní Marii Rysové

22.2.: Víska na Havlíčkobrodsku odchovala býka šampiona

22.2.: Vlak bez strojvedoucího ujel šest kilometrů z Martinic až do Velkého Meziříčí

22.2.: V třebíčské a novoměstské nemocnici již jsou povoleny návštěvy

22.2.: Představení Obsluhoval jsem anglického krále v Třebíči

22.2.: Přednáška Národní muzeum v Praze a jeho obnova... v podání Pavla Jerie na radnici v Telči

22.2.: Náledí zkomplikovalo na Vysočině provoz na dálnici D1

22.2.: Kriminalisté dopadli v Hrotovicích distributora pervitinu, muž byl obviněn ze spáchání dvou trestných činů

22.2.: Jihlavský magistrát v návaznosti na nedávné zjištění o úniku peněz zpřísnil vnitřní procesy

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.2.2010
Když velryby připlouvají
Jedeme na Point Loma Lighthouse. Jedeme k majáku a nedaleké vyhlídce na Pacifik. Velryby připlouvají. Bereme dalekohledy a teplé bundy a naději, že nějakou velrybu uvidíme. V tom případě to bude poprvé, co ji uvidím na vlastní oči. Nebo co je uvidím, připlouvají v hejnech. To by bylo, abych v tom případě nějakou neviděl. Čím víc se prodíráme záplavou auťáků, čím víc se blíží kýžený cíl, tím se víc obloha vyjasňuje. Máme štěstí. A pak to přichází. Jedeme do kopce. Táhlého návrší, vzhůru k vrcholu skalnatého poloostrova Point Loma odkud bývá nádherný pohled na San Diego. A na oceán. Dneska výjimečně a především na oceán. Krátká zastávka u budky, zaplacení vstupného a coby dup, zastavujeme na jednom z parkovišť na útesu. V hloubce pod námi se dmou temněmodré vlny, nad hlavami nám fičí čerstvý mořský vzduch a já koukám a koukám... a nic.
V dálce stojí americká válečná loď a ještě dál se v mlze rýsují pobřežní útesy Mexika. Koukám do všech stran, až mi co chvilku zaslzí oči. Zatrápené velryby. Člověk se jednou v životě jede podívat, jak připlouvají a nikde nic. Pak to ale přišlo. Nebe se ještě víc rozjasnilo a vymalovalo zlatavé pruhy na mořskou hladinu. Hele, tamhle stojí nějaká malá loďka. Na tu dálku skutečná kocábka. A kolem ní, sem, tam, černé hřbety velryb. Vidím je. Poprvé je vidím. Stojím v úžasu jak solnej sloup a koukám. Jak málo někdy stačí, aby člověk ohromeně sledoval pár černejch flíčků nořících se z vln. Velryby jsou tu. Připluly až odněkud od Aljašky, tady porodí potomstvo a zase budou cestovat nazpátek. Stovky kilometrů do svých domovů. Fantastické putování. Celá příroda je úžasná. Div divoucí...
Šeří se. Jdeme se podívat do majáku. Jeho zdi bíle září, ale nesvítí. Je to museum. Staré fotografie posledních obyvatel tohoto nevelkého objektu. V přízemí kuchyňka s litinovým sporákem, jídelní stůl, židle, police s nádobím. Jakoby odtud někdo před pár okamžiky odešel a zase se vrátí. Obývací ložnice, postele, kanape, křesílka, obrazy na stěnách a psací stůl s otevřeným sešitem a brýlemi. Hlídač majáku právě dopsal a odskočil si... Opodál je úkryt pro radisty, pozorovatelna z druhé světové války. Tady stálo velké dělo na ochranu zdejšího přístavu před japonským napadaním. Zvolna se navracíme do města. Po obou stranách cesty jsou hřbitovy amerických námořníků. Pečlivě upravované zelené pláně poseté bezpočtem bílých pomníčků. Stovky, tisíce padlých námořníků z obou světových válek. A pár čerstvě vykopaných hrobů. Někde zase umírají mladí kluci. Ale smrt za to nemůže. To lidé vedou války proti lidem. Prej, válka je vůl. Chyba lávky. Volové jsou mezi námi...
Hele, dědo, tamhle, vidíš, do přístavu přijíždí letadlová loď Lincoln. Vidím. Gigantickou hromadu oceli. Jede tiše. Taky se navrací domů. Skoro jako ty velryby...
Šeří se. Ještě je vidět Cabrillo National Monument. Kamenný památník s postavou Juana Rodrigueze Cabrilla, portugalského mořeplavce, který tady se svojí plachetnicí San Salvador přistál 28. září 1542. Na nedalekém ostrově Santa Rosa archeologové našli v roce 1901 část kamenného náhrobku s iniciálou R a domnívají se, že patří právě jemu. Budiž. Ale našli také hliněné nádoby původních indiánských obyvatel. Nic jiného po nich nezbylo. Jejich domovy pohltilo velkoměsto. Kam až oko dohlédne, samé rodinné domy a domky a lesknoucí se mrakodrapy. Můj poslední pohled z výletu patřil hotelu Coronado. Kdo by neznal báječný film Někdo to rád horké. Tady se natáčel. Noblesní stavba. Obrovská přijímací hala. V přízemí obchůdky s luxusním zbožím. A klenotnictví. Samé zlato, stříbro, platina, diamanty. Před čtyřmi lety jsem si všechno prohlédl. Jen prošel a očumoval. Dodnes tady pobývají milionáři a pracháči a také páry novomanželů na jednu svatební noc. Prý zvyk, místní tradice. Někomu skutečně stačí jen jedno nevyspání. A má prázdnou šrajtofli. Ono se tady, mezi námi, nespí zadarmo. Zadarmo se spí doma. Skoro zadarmo, teď se všude všechno přidražilo. Já spím doma. A až budu milionář, poznáte to, pošlu vám pozdrav a účtenku z Coronada.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)