Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.10.: O hříšném opatu Ignácovi aneb příběh přeukrutný o uříznutém nose

15.10.: Výročí 100 let založení společného státu si připomíná i Zakarpatí

15.10.: Přírodovědcem v muzeu aneb Zeptejte se Johany

15.10.: Přednáška na téma Palau - ztracený ráj v Tichomoří v Třebíči

15.10.: Parkinsonova nemoc známá i neznámá

15.10.: Dar Jihlavě připomíná slovinského básníka; zpěváci mužského oktetu z Kobaridu předali městu plaketu

14.10.: Výstava Tradiční lidová kultura na Vysočině ve Velké Bíteši

14.10.: Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...

14.10.: Mistrovství ČR volných modelů – mládež a junioři letečtí modeláři 2018

13.10.: Přednáška Radioastronomie: objevování neviditelného vesmíru v muzeu v Jihlavě

13.10.: Jihlavský filmový klub uvede americký snímek The Doors

13.10.: Dýňobraní a Slámobraní v Plandrech u Jihlavy

12.10.: Za indiány na Ostrůvek ve Velkém Meziříčí

12.10.: Varhanní recitál Přemysla Kšici v klášterním kostele v Želivě

12.10.: Univerzitní centrum v Telči se ponoří do středověku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 14.2.2010
Mít kliku je když...
Ono se to tak povídá. Ten měl ale kliku. A tááámhle ten taky. Mít kliku je zatracená klika. Nemáš kliku, nemáš Kliku. Máš pendrek. Klika není. Hledej, čmuchej, přehrabuj. Klika se nekoná. Snad všechny dveře v celém San Diegu jsou bez kliky. Kdo by si to kdy pomyslel, že na dveřích nebude klika. Že právě tady, v zemi neomezených možností, budou dveře bez kliky.
Hrozná představa. Zdrcující realita. Pro jistotu jdu od jedněch dveří ke druhým a koukám. Žádný takový to zahnutý, čemu my doma říkáme klika, se nekoná. Žádný ladně vytvarovaný bakelit, žádné aluminium, na mosaz či bronz ani nepomyslím. Tam u nás doma byly kliky už ve středověku. Lidé snad ani netušili, jako vlastně měli kliku. Mít po staletí kliku, to už cosi znamená. Však jsme měli království od jednoho moře ke druhému. U nohou nám mohla ležet celá Evropa. Ale Evropa nám sáhla na kliku, a bylo po klice. Klika nás opustila. Našel ji až někde u Trocnova. Pozvedl ji a měl takovou kliku, že s ní otevíral brány všech tuzemských i cizozemských měst. Pak ale ztratil zrak, kliku někam položil, a už ji nenašel. Bylo po klice. A po Lipanech už byly na dveřích jiné kliky a jiní měli tu kliku je otevírat. Taková klika je nad zlato. Přijdeš, uchopíš, zmáčkneš směrem dolů, a div divoucí, dveře jsou ti dokořán. Nemít kliku, neuchopíš, nemáš co mačkat a jdi si kam chceš...
Co vlastně mají zdejší dveře, když ne kliku. Mají kouli. Kovovou, pěkně kulatou kouli. Podle důležitosti dveří a za dveřmi jsou buďto z hliníku čili aluminia, zní to odborně, a nebo z nějaké jiné slitiny, která se pochromuje a nebo pozlatí. Rozhodně to jako klika nevypadá a už vůbec si nedovedu představit mít tady v Americe místo kliky kouli.
Jednu chvíli jsem kliku měl. To jsme šli se psem na procházku a já nesl igelitový pytlík se psím hovínkem. A hle. Co to leží na betonovém chodníku. Peníz. Celá čtvrtka dolaru i s portrétem presidenta. Tomu se říká klika. Vůbec si nedovedu představit, že bych přišel rozjásaný domů a zvesela volal: Měl jsem kouli. Žena by to mohla přeslechnout a smutně by konstatovala: Tak ty máš na starý kolena v kouli, no, to se máš čím chlubit...
Ale koulím ještě není konec. Ještě vám musím říct, že dveře se otevírají zatočením koulí proti zárubním, česky futrům. To mi nedává smysl. Klika se taky otevírá směrem dolů a nééé nahoru. Pořád tím trpím. Mám z toho komplex. Když přistupuju ke dveřím, stále si opakuji: Troubo, doleva, otáčej doleva. A sláva, dveře se otevírají. Ale marná sláva, klika je klika. Není nad českou kliku. A dokonce i dveře uvnitř zdejších bytů jsou opatřeny koulemi. Tentokrát lze vidět koule z průzračné hmoty podobné sklu, snad plexikoule, někde opravdu skleněné a dokonce tvarované, podobné našim broušeným vázičkám. Lepší lidi mají holt lepší koule...
Co dodat na závěr. Mít kliku je terno. Bez kliky se neobejdou nejen dveře, ale i lidské počínání. Ten či onen má kliku ve všem, jiný jen někdy. A když to vezmeme v průměru, máme v Česku klik jako máku. Jen si spočítejte doma všechny vaše dveře. A přidejte jednu kliku navíc. Tu Kliku s velkým K, kterou vám přeje autor těchto řádků.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)