Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: V Telči se zastaví Legiovlak

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 15.2.2010
Presidents' Day po našem
A máme pondělí 15. února 2010 a Amerika slaví. Presidentský den. Den pánů presidentů. Všech, bez rozdílu. Jeden pán za druhým, a co jich bylo. Některá jména bych mohl jmenovat, ač toho o historii Spojených států amerických vím zatraceně málo. Ale mě by spíš zajímalo slavit takový den u nás doma. Byl by to den nejen pánů, ale i soudruhů presidentů.
První president T.G. Masaryk byl skutečný Pan s velkým P. Pro mě nádherný starý muž, imposantní postava. Krásný člověk. Jako zrozený do bronzu nebo do kamene. Krátce po válce jsem si lepil jeho foto do sešitu vlastivědy a pod to jsem hůlkovým písmem napsal TGM PRESIDENT OSVOBODITEL. Za pár roků to byl zloduch a jeho foto muselo zmizet. A nejen ze sešitu. Zmizelo odevšud a zůstaly po něm prázdné podstavce a někde ani to ne. Jako třeba u nás v Jihlavě. Dodnes doma uchovávám jeho barevný obrázek, pohlednici z roku 1967, pan president sedí na svém koni Hektorovi v oboře v Topoľčankách. Poslal ji jeden můj spoluzaměstnanec z lázní ze Slovenska.
Ani druhý pan president E. Beneš to neměl lehké. Byl sice budovatel, ale také pan a proto musel uvolnit místo soudruhům. Pamatuji se na něj, když projížděl s chotí Jihlavou a moje spolužačka Lída Novotná mu recitovala vítací básničku. Pak jsem jezdil s rodičema k jeho hrobu do Sezimova Ústí. Dobře si vzpomínám, jak moji rodičové byli při vstupu legitimováni a jejich jména zapsána do nějakých lejster a jak u hrobu byl nával lidu a jak to tam vonělo sněženkama, které měl pan president nejraději. Jednou jsme tam v zahradě čekali delší dobu, protože se rozkřiklo, že nám v okně zamává paní presidentová Hana Benešová. Nezamávala. A v autobuse se nakonec šuškalo, že kdo bude zapsán třikrát, ten bude mít polízačku s estébákama. A tak jsme tam už víckrát nejeli. Báli jsme se. Tenkrát se hodně lidí bálo. A nakonec byla zahrada pro veřejnost uzavřena.
Nesmím zapomenout ani na pana presidenta Háchu. Neměl to lehké. Úřadoval za protektorátu. Ale byl to taky náš pan president. Pak přišel únor 1948. Byl nejen bílý, ale i vítězný. Jak pro koho. Od té doby následovali už jenom soudruzi presidenti: Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák. Ten první měl v Jihlavě pomník a už ho nemá. Je to dobře. Je dobře, že nemáme soudruhy presidenty, ani soudruhy jiné a že se máme.
Díky Bohu, když se na pražském hradě objevil pan president Václav Havel. Mám ho často před očima a slyším jeho hlas a někdy si vzpomenu i na jeho krátké přehlídkové kalhoty. Škoda, že nepřijel na koni, mohl být svatej a mohl mít pomník dole na Václaváku. Byl to báječný pan president. Byla to báječná doba. A pořád je. Dnes máme na hradě pana presidenta Václava Klause. Do třetice, a zase Václav. Už to vypadá, že blaničtí rytíři už nevyjedou. Pan Klaus je taky moc chytrej. Chytrej pan to je. Hlavně že Pan. Bez těch dvou posledních pánů by to nebyl ten správnej českej presidentskej den. Tak tedy: Ať žijí naši čeští Páni presidenti!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)