Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.8.: Řidič, který opilý zabil autem dva mladé chlapce, byl obviněn ze dvou trestných činů, trestní stíhání bude vedeno na svobodě

20.8.: Čipování psů bude od 1. ledna 2020 povinné

20.8.: Zámecké nádvoří v Náměšti nad Oslavou v sobotu ozdobí stará auta BMW

20.8.: Sněhulák v létě... a nej...

20.8.: Policisté zastavili sedmnáctiletého "řidiče"

20.8.: Pelhřimovská pouť spojená s festivalem dechových hudeb a dnem záchranářů o víkendu

20.8.: Opravy jihlavských škol finišují; investice si vyžádaly více než osm milionů korun

20.8.: O víkendu se policisté zaměřili na neukázněné řidiče na Vysočině na silnicích všech tříd

20.8.: Dvě cizinky bez povolení k pobytu objevili při kontrole policisté

20.8.: Blíží se prestižní závody Zlaté podkovy; jezdecká a vozatajská elita bude k vidění v Humpolci

19.8.: Vstupenky na muzejní kostýmované prohlídky v Třebíči si zaregistrujte včas

19.8.: U Šimanova na Jihlavsku v neděli hořel na poli balíkovací stroj

19.8.: Třiadvacátý ročník MFDF Jihlava bude ekologičtější; v Březinových sadech vysadí 23 stromů

19.8.: Střední školy ve Žďáře nad Sázavou budou mít novou tělocvičnu; poslouží i místním klubům

19.8.: Pelhřimovská nemocnice začne testovat eNeschopenky; s Novým rokem je musí lékaři vydávat povinně

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

21. června: Vzpomínka na Bosého Laca

8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 15.2.2010
Výlet do lesa mrakodrapů
Napadlo mě začít básničkou z dětství. Mraveneček v lese, těžkou kládu nese... Tak jsem si připadal v sobotním odpoledni při návštěvě Dolního města v San Diegu. Stál jsem uprostřed lesa mrakodrapů. Všude kolem lesknoucí se betonová monstra obalená sklem a podivuhodně vysoké domy zdobené žebříkovými klikyháky od půdy až do přízemku. Prý zbytky staré zástavby, která ještě před pár lety byla předurčena k demolici a dnes se závratným tempem renovuje do původní podoby. Do vybydlených prostor bezdomovců, kriminálníků a narkomanů se postupně stěhují luxusní restaurace, hotely a kanceláře. Těch není nikdy nikde dost. Kanceláře jsou nejpotřebnější všude na světě.
Ale vraťme se k básničce. Tu kládu by tady žádný mraveneček nenosil. Zdejší termiti se zbytečně nedřou, oni tu kládu jednoduše sežerou, a basta. Běda zdejším dřevěným domům. A co je s těžkou dřinou, tu převzali mexičtí dělníci a stroje. Gigantické jeřáby, bagry a autotahače. Dívat se z chodníku na vrcholky mrakodrapů je věc ošidná. Měl jsem dojem, že se naklánějí, že co nevidět musí některý z nich spadnout. Nespadl žádný. Jenom mě zatraceně dlouho loupalo za krkem. A pak přišla možnost vystoupat na jeden z těch menších objektů tvořících zdejší zábavné centrum. Zatímco většina zvědavců se tlačila u zábradlí, já stál opodál. Nemám rád výšky, mám závratě a potom, kdo mi zaručí, že ta zábradlí jsou dobře ukotvena. Nechci tady v Americe spadnout. A z takové výšky. I to pojištění by mi bylo houbec platný. Byl bych na placku...
Zmínil jsem zábavné centrum. Něco jako náš jihlavský City Park, co dráždí city nejednomu starousedlíkovi. Ale několikanásobně větší, s garážemi pro několik tisíc aut. A aby člověk trefil k tomu svému, jsou jednotlivá patra očíslována a pro analfabety a pro dětičky jsou opatřena symboly ovoce a zeleniny. My jsme zaparkovali v pátém patře u rajského jablíčka. Zdejší americké zábavné centrum dokáže rozdráždit všechny smysly. I nesmysly vám podstrčí. Je to neuvěřitelný slepenec všech možných architektur, pod i nadchodů, pohyblivých schodišť, teras, přístřešků. Malé krámky střídají obrovské výklady velkoprodejen všeho možného, vůně všech možných kuchyní se line z bufetů i luxusních restaurací a posedět si můžete v kinech, v divadle, v koncertním sále nebo obdivovat zdejší baletní scénu. Tam se vypravila naše hostitelka s vnučkou a my prolézali nástrahami světových výrobců kosmetiky a módního zboží. Líbila se mi jedna kožená dámská kabelka. Byla umístěna v chromované kleci pro papoušky. Cena 1.300 $ bez daně. Stačilo připočítat nějakých 9%, vytáhnout kartu, zaplatit, a taška by bývala byla moje. Byl by to valentinský dárek pro moji ženu. Nebyl. Kabelka zůstala v kleci. Zůstalo tam i mnoho dalších tašek a taštiček. A ještě dražších. Jako český pensista mám u nás doma takřka na všechno, tady mě doběhli, tady nemám skoro na nic. Na co jsem chodil celý život do práce, to nevím. Tady mi nad tím vším zůstává rozum stát...
A nakonec si nechám dvě překvapeníčka. Jak tak šlapeme, zaslechla moje žena cosi známého: Hele, povídá, tam ti dva mluví slovensky. Nedalo mi to. Ani na chvíli jsem nezaváhal jsem se k nim přitočil a slovensky pozdravil: Dobrý den. Usmáli se a krátce jsme porozprávěli. Paní je tady na návštěvě u syna, já zase u dcery. Tak ať se máme všichni hezky, a s tím jsme se rozešli. Jako tenkrát, za federace. Každý si šel po svém. A to druhé setkání. To bylo u zmrzlináře, co prodával jogurtové zmrzliny s desítkama příchutí. Tady nás dvojice mladých lidí oslovila anglicky. Chlapec a děvče, sourozenci, bylo jim tak kolem patnácti let. Jak prý mluvíme, bylo jim to nějak povědomé. Mluvili jsme česky. Zajásali. Měli českého tatínka z Prahy. Ale česky je nenaučil ani slůvko. Jen lízat zmrzlinu, jak jsem zjistil, tu lízali se stejnou chutí, jako my, Češi. Tak alespoň v něčem jsme tu českou tradici nezapřeli - Jak k jídlu, tak k dílu...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)