Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

23.4.: Přednáška Jiřího Burela v jihlavském muzeu shrne houbařský rok na Vysočině v uplynulém roce

23.4.: Pelhřimov rozzářila výsadba jarních květin

23.4.: O Velikonocích se policisté zaměřili na neukázněné řidiče na silnicích

23.4.: Nesahejte v přírodě na zdánlivě opuštěná mláďata zajíčků nebo srnčat

23.4.: Nejvíc krajových pojmenování pro pomlázku - lískačku, lípačku, kruťanku aneb společný velikonoční rekord finišuje

23.4.: Nehoda u Jihlavy směrem na Brno si vyžádala život řidiče osobního auta a šestiletého chlapce

23.4.: Letošními mistry řemesla Kraje Vysočina jsou dva skláři a sedlář

23.4.: Den otevřených dveří na vodárenských zařízeních na Vysočině i v Jihomoravském kraji

23.4.: Další dopravní nehoda na okraji Jihlavy, tentokrát snad bez ztrát na životech

22.4.: Malá tlačítka s velkými ambicemi - SOS tísňová tlačítka pro osaměle žijící seniory

22.4.: Kovy a nápojové kartony lze házet do žlutých kontejnerů na plasty

22.4.: Komentovaná prohlídka výstavy akademické malířky Evy Činčerové v jihlavské galerii

22.4.: Jak prožít Filipojakubskou noc v poklidu

22.4.: Den Země na Chaloupkách v evropském duchu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.2.2010
Obyčejný příběh českého pensisty
Smích. Hlaholení. Pokřikování. Stmívá se a poledních dvacetšest stupňů Celsia rázem spadává pod dvacítku. Od Pacifiku táhne chlad, ale dobrá nálada, jak se zdá, nikoho z kolemjdoucích neopouští. Zvědavci postávají před výklady, debatí nebo telefonují a spěchající upalují na parkoviště a nebo do načinčaných restaurací a svíčkami prozářených kavárniček se zahrádkami vyhřívanými infrazářiči. Není nic hezčího, než nenápadně pozorovat vyšňořené číšníky ladně kličkující mezi stolky a člověka pojednou popadne nutkání usadit se pohodlně do některého z vytapecírovaných křesílek a poručit si šálek voňavé kávy na stříbrném tácku, přimhouřit oči a nikým nerušen se zaposlouchat do večerního cvrkotu vopravdického velkoměsta.
Čím déle pobývám v tomhle městě, čím častěji bloumám po jeho ulicích a bulvárech, tím více mi připadá, že zdejší obyvatelé už dávno zapomněli na nějakou krisi, tím spíš na tu celosvětovou, kterou do nekonečna omílají všechny sdělovací prostředky. San Diego žije. Tepnami jeho ulic projíždějí miliony auťáků od samého rána, až do pozdních nočních hodin. Lidé pracují, lidé se baví, někdo se jenom poflakuje. Před nedalekým barem nacházím den co den při ranní procházce stovky nedopalků cigaret. Ve zdejších společenských místnostech se nekouří. Nikdo neprotestuje. Nikdo se nedovolává demokracie a svobody, jako u nás doma, kde kuřáci donekonečna opakují - Kouřil, zemřel, nekouřil, zemřel taky. To je pravda, ale ani jedna zdejší restaurace či bar nezapáchá nikotinovým zatuchlem a člověk odtud vychází, když ne zrovna s čistou hlavou, tak alespoň s nesmradlavým oblečením. A co tolik diskutovaná tržba? Ještě jsem tady neviděl jedinou zkrachovanou restauraci či bar. A víc o tom nehodlám polemisovat. Já osobně se držím jediného: Život je krásnej! Ano, je krásnej, stojí za to jej prožít. A ať už se v životě přihodí cokoliv, vzpomenu na V+W - Hlavně se z ničeho neposrat...
Je půl sedmé večer a my vcházíme do prodejny Apple. Okamžitě se nás ujímá jeden z prodavačů. Sleduji s úžasem debatu o zakoupení jednoho z nejnovějších počítačů. Přitom koukám kolem sebe na blikající obrovské barevné obrazovky a další věci, o nichž nemám ani páru. Jen tiše poulím oči na ty technické zázraky a vzpomínám na dobu nedávno minulou, kdy jsem sháněl všude možně tuzexové poukázky či bony a pak spěchal do Tuzexu pro kalkulačku, aby můj syn měl na gymnasiu na čem počítat. Tehdy to bylo něco. Malej zázrak. A divíte se. Bylo po válce, když jsem poprvé přišel do školy a v aktovce si nesl svoje vlastní počítadlo. Dřevěný rámeček s deseti dráty, na kterých bylo navlečeno po deseti kuličkách. Později mi otec sehnal logaritmické pravítko. To byl učiněnej zázrak. A než se mi dostal do rukou první opravdový počítač, uteklo půl století. Jeho kláves jsem se dotýkal coby vykulenej pensista. Teď jsem stál v prodejně jednoho z největších výrobců počítačů na světě a než jsem se rozkoukal, přišla dcera a povídá, že jestli chci, tak k tomu počítači dávají zadarmo tiskárnu Epson. Nevěřil jsem svým uším. Tiskárnu, a zadarmo. No, neberte to. Kdo vám dá u nás doma něco zadarmo. Ještě teď, při pohledu na velkou krabici s tiskárnou, kroutím nad tím vším svoji prošedivělou českou makovicí, do které mi to jaksi nejde a už vůbec ne na rozum...
Nerad bych přivedl Ameriku na mizinu a tak raději už nebudu nic chtít. Ale dlužen jsem jí také nic nezůstal. Spolu s manželkou jsme na jednom zdejším sídlišti vysadili dva duby. Až se jednou rozkošatí, a to už tady dávno nebudu, bude si pod nimi nejeden americkej důchodce lebedit ve stínu a to mě pro dnešek naplňuje hrdostí a velikým uspokojením. Co Čech, to muzikant, a zahradník...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)