Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.4.: Z policejního deníku: rvačka na ulici; herní konzole se muž nedočkal; krádež kola z garáže

17.4.: Třebíč má suvenýrovou euro bankovku

17.4.: Staňte se průzkumníkem městské divočiny

16.4.: Z policejního deníku: poškození pracovního stroje a krádež jeho vybavení; nález hlavic německých ručních granátů ve studni; distributor drog dopaden

16.4.: U Hamerského rybníka u Mrákotína budou kvůli opravě silnice mobilní semafory

16.4.: Policisté se zaměřili na železniční přejezdy; řidiči často porušují pravidla

16.4.: Husova ulice v Havlíčkově Brodě se dočká opravy, bude mít nový povrch i dopravní značení

15.4.: Za okny muzea v Třebíči jsou k vidění poslední majitelé panství z rodu Valdštejnů

15.4.: Z policejního deníku: posprejovaný vlak; opilý muž se válel na zemi, nadýchal 3,59 promile; alkohol a drogy za volantem

15.4.: Parčík u Žižkovy mohyly na Přibyslavsku prochází revitalizací

15.4.: Díky nové metodě pomůžou gynekologové v jihlavské nemocnici desítkám žen

14.4.: Z policejního deníku: vloupání do chalupy; muž zaplatil zálohu za auto, které nikdy neviděl; žena skončila na záchytce

14.4.: Ve Starči u Třebíče vysázeli dobrovolníci u cyklostezky další jabloně a slivoně

14.4.: V jihlavské zoologické zahradě se zabydluje levhart perský z Polska

14.4.: Rozhodněte o letošní Absurditě roku - káva z pytlíku, pomlázky neprodávat či chutná koronaviru víc v malých nebo velkých obchodech

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.2.2010
Obyčejný příběh českého pensisty
Smích. Hlaholení. Pokřikování. Stmívá se a poledních dvacetšest stupňů Celsia rázem spadává pod dvacítku. Od Pacifiku táhne chlad, ale dobrá nálada, jak se zdá, nikoho z kolemjdoucích neopouští. Zvědavci postávají před výklady, debatí nebo telefonují a spěchající upalují na parkoviště a nebo do načinčaných restaurací a svíčkami prozářených kavárniček se zahrádkami vyhřívanými infrazářiči. Není nic hezčího, než nenápadně pozorovat vyšňořené číšníky ladně kličkující mezi stolky a člověka pojednou popadne nutkání usadit se pohodlně do některého z vytapecírovaných křesílek a poručit si šálek voňavé kávy na stříbrném tácku, přimhouřit oči a nikým nerušen se zaposlouchat do večerního cvrkotu vopravdického velkoměsta.
Čím déle pobývám v tomhle městě, čím častěji bloumám po jeho ulicích a bulvárech, tím více mi připadá, že zdejší obyvatelé už dávno zapomněli na nějakou krisi, tím spíš na tu celosvětovou, kterou do nekonečna omílají všechny sdělovací prostředky. San Diego žije. Tepnami jeho ulic projíždějí miliony auťáků od samého rána, až do pozdních nočních hodin. Lidé pracují, lidé se baví, někdo se jenom poflakuje. Před nedalekým barem nacházím den co den při ranní procházce stovky nedopalků cigaret. Ve zdejších společenských místnostech se nekouří. Nikdo neprotestuje. Nikdo se nedovolává demokracie a svobody, jako u nás doma, kde kuřáci donekonečna opakují - Kouřil, zemřel, nekouřil, zemřel taky. To je pravda, ale ani jedna zdejší restaurace či bar nezapáchá nikotinovým zatuchlem a člověk odtud vychází, když ne zrovna s čistou hlavou, tak alespoň s nesmradlavým oblečením. A co tolik diskutovaná tržba? Ještě jsem tady neviděl jedinou zkrachovanou restauraci či bar. A víc o tom nehodlám polemisovat. Já osobně se držím jediného: Život je krásnej! Ano, je krásnej, stojí za to jej prožít. A ať už se v životě přihodí cokoliv, vzpomenu na V+W - Hlavně se z ničeho neposrat...
Je půl sedmé večer a my vcházíme do prodejny Apple. Okamžitě se nás ujímá jeden z prodavačů. Sleduji s úžasem debatu o zakoupení jednoho z nejnovějších počítačů. Přitom koukám kolem sebe na blikající obrovské barevné obrazovky a další věci, o nichž nemám ani páru. Jen tiše poulím oči na ty technické zázraky a vzpomínám na dobu nedávno minulou, kdy jsem sháněl všude možně tuzexové poukázky či bony a pak spěchal do Tuzexu pro kalkulačku, aby můj syn měl na gymnasiu na čem počítat. Tehdy to bylo něco. Malej zázrak. A divíte se. Bylo po válce, když jsem poprvé přišel do školy a v aktovce si nesl svoje vlastní počítadlo. Dřevěný rámeček s deseti dráty, na kterých bylo navlečeno po deseti kuličkách. Později mi otec sehnal logaritmické pravítko. To byl učiněnej zázrak. A než se mi dostal do rukou první opravdový počítač, uteklo půl století. Jeho kláves jsem se dotýkal coby vykulenej pensista. Teď jsem stál v prodejně jednoho z největších výrobců počítačů na světě a než jsem se rozkoukal, přišla dcera a povídá, že jestli chci, tak k tomu počítači dávají zadarmo tiskárnu Epson. Nevěřil jsem svým uším. Tiskárnu, a zadarmo. No, neberte to. Kdo vám dá u nás doma něco zadarmo. Ještě teď, při pohledu na velkou krabici s tiskárnou, kroutím nad tím vším svoji prošedivělou českou makovicí, do které mi to jaksi nejde a už vůbec ne na rozum...
Nerad bych přivedl Ameriku na mizinu a tak raději už nebudu nic chtít. Ale dlužen jsem jí také nic nezůstal. Spolu s manželkou jsme na jednom zdejším sídlišti vysadili dva duby. Až se jednou rozkošatí, a to už tady dávno nebudu, bude si pod nimi nejeden americkej důchodce lebedit ve stínu a to mě pro dnešek naplňuje hrdostí a velikým uspokojením. Co Čech, to muzikant, a zahradník...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)