Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.2.2010
Obyčejný příběh českého pensisty
Smích. Hlaholení. Pokřikování. Stmívá se a poledních dvacetšest stupňů Celsia rázem spadává pod dvacítku. Od Pacifiku táhne chlad, ale dobrá nálada, jak se zdá, nikoho z kolemjdoucích neopouští. Zvědavci postávají před výklady, debatí nebo telefonují a spěchající upalují na parkoviště a nebo do načinčaných restaurací a svíčkami prozářených kavárniček se zahrádkami vyhřívanými infrazářiči. Není nic hezčího, než nenápadně pozorovat vyšňořené číšníky ladně kličkující mezi stolky a člověka pojednou popadne nutkání usadit se pohodlně do některého z vytapecírovaných křesílek a poručit si šálek voňavé kávy na stříbrném tácku, přimhouřit oči a nikým nerušen se zaposlouchat do večerního cvrkotu vopravdického velkoměsta.
Čím déle pobývám v tomhle městě, čím častěji bloumám po jeho ulicích a bulvárech, tím více mi připadá, že zdejší obyvatelé už dávno zapomněli na nějakou krisi, tím spíš na tu celosvětovou, kterou do nekonečna omílají všechny sdělovací prostředky. San Diego žije. Tepnami jeho ulic projíždějí miliony auťáků od samého rána, až do pozdních nočních hodin. Lidé pracují, lidé se baví, někdo se jenom poflakuje. Před nedalekým barem nacházím den co den při ranní procházce stovky nedopalků cigaret. Ve zdejších společenských místnostech se nekouří. Nikdo neprotestuje. Nikdo se nedovolává demokracie a svobody, jako u nás doma, kde kuřáci donekonečna opakují - Kouřil, zemřel, nekouřil, zemřel taky. To je pravda, ale ani jedna zdejší restaurace či bar nezapáchá nikotinovým zatuchlem a člověk odtud vychází, když ne zrovna s čistou hlavou, tak alespoň s nesmradlavým oblečením. A co tolik diskutovaná tržba? Ještě jsem tady neviděl jedinou zkrachovanou restauraci či bar. A víc o tom nehodlám polemisovat. Já osobně se držím jediného: Život je krásnej! Ano, je krásnej, stojí za to jej prožít. A ať už se v životě přihodí cokoliv, vzpomenu na V+W - Hlavně se z ničeho neposrat...
Je půl sedmé večer a my vcházíme do prodejny Apple. Okamžitě se nás ujímá jeden z prodavačů. Sleduji s úžasem debatu o zakoupení jednoho z nejnovějších počítačů. Přitom koukám kolem sebe na blikající obrovské barevné obrazovky a další věci, o nichž nemám ani páru. Jen tiše poulím oči na ty technické zázraky a vzpomínám na dobu nedávno minulou, kdy jsem sháněl všude možně tuzexové poukázky či bony a pak spěchal do Tuzexu pro kalkulačku, aby můj syn měl na gymnasiu na čem počítat. Tehdy to bylo něco. Malej zázrak. A divíte se. Bylo po válce, když jsem poprvé přišel do školy a v aktovce si nesl svoje vlastní počítadlo. Dřevěný rámeček s deseti dráty, na kterých bylo navlečeno po deseti kuličkách. Později mi otec sehnal logaritmické pravítko. To byl učiněnej zázrak. A než se mi dostal do rukou první opravdový počítač, uteklo půl století. Jeho kláves jsem se dotýkal coby vykulenej pensista. Teď jsem stál v prodejně jednoho z největších výrobců počítačů na světě a než jsem se rozkoukal, přišla dcera a povídá, že jestli chci, tak k tomu počítači dávají zadarmo tiskárnu Epson. Nevěřil jsem svým uším. Tiskárnu, a zadarmo. No, neberte to. Kdo vám dá u nás doma něco zadarmo. Ještě teď, při pohledu na velkou krabici s tiskárnou, kroutím nad tím vším svoji prošedivělou českou makovicí, do které mi to jaksi nejde a už vůbec ne na rozum...
Nerad bych přivedl Ameriku na mizinu a tak raději už nebudu nic chtít. Ale dlužen jsem jí také nic nezůstal. Spolu s manželkou jsme na jednom zdejším sídlišti vysadili dva duby. Až se jednou rozkošatí, a to už tady dávno nebudu, bude si pod nimi nejeden americkej důchodce lebedit ve stínu a to mě pro dnešek naplňuje hrdostí a velikým uspokojením. Co Čech, to muzikant, a zahradník...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)