Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Osmnáct mladistvých v Polné bylo pod vlivem alkoholu; jeden z chlapců měl téměř tři promile

18.3.: Festival dokumentů Jeden svět už posedmé v Havlíčkově Brodě

17.3.: Vodní elektrárna Dalešice nabídne zájemcům speciální prohlídky o víkendu 23. -24. března

17.3.: U Dačic zemřel po nehodě čtyřiadvacetiletý mladík

17.3.: Sčítání ptáků na krmítkách ovládla sýkora koňadra, druhý je vrabec

17.3.: Mozkohračky v akci aneb Hrajeme si nebo se učíme? na krajském úřadě v Jihlavě

17.3.: Malé letadlo v Třebíči při přistávání zavadilo kolem o auto

17.3.: Jaro ožívá na křídlech prvních čápů

17.3.: Horácká galerie představí grafiku a objekty jihlavského výtvarníka Františka Dörfla

17.3.: Cyklista v Jemnici měl téměř dvě promile alkoholu

16.3.: Žena odcizila zboží za více než jedenáct tisíc korun, muž se pokusil odcizil brusku

16.3.: Jihlavský filmový klub uvede dokumentární snímek V Mosulu

16.3.: Jihlavská galerie představí celoživotní dílo akademické malířky Evy Činčerové

15.3.: Výstava Na vlně retro v Telči nejen pro pamětníky

15.3.: Výlet plný dobrodružství vyhrála čtyřicítka soutěžících s nejlepšími znalostmi o Vysočině

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 19.2.2010
Svět je sladkej i kyselej
Poslední týden je před námi. Posledních sedm dnů, které neotřesou světem. Svět je otrlý. Svět se třese každým dnem a nikomu to nevadí. Sotva jen skulinkou nahlédnu do dění u nás doma, hned se dočítám o dvojnásobné vraždě tam, o vraždě jinde, a ať čítám co čítám, lidi se nepřestávaj mordovat. Pořád nějaké stresy. A nakonec zemětřesení. A nebo jen vemnetřesení. Jedni ze strachu, jiní z nedočkavosti. Třeba jak dopadnou domácí volby.
V centru San Diega stojí mohutná, ale nikterak nápadná budova federálního úřadu. A v sousedství hodně vysoký mrakodrap připomínající manžestrovou nohavici s hrubým proužkováním. To je federální věznice, říká mi průvodce. Koukám a snažím se spočítat ty desítky pater. Nedaří se. Kdo ví, jestli tamní delikventi koukají dolů na každodenní velkoměstský shon a nebo vidí jen modré nebe tím malým okénkem nahoře u stropu. Kdo ví. Já to v téhle chvíli vědět nepotřebuju. Jen mě napadlo, jestli také u nás doma neuvažujeme stavět kriminály coby mrakodrapy. Zabírá to málo místa a pro řádné občany zbude víc prostoru na parky a parkoviště.
Svět žije v obavách i radostech. Naši hostitelé odjeli na koncert Joela a Eltona Johnse. Vstupné 200 $ za osobu. Byly i dražší vstupenky. Program za 50 $. Mám jej před sebou. Barevný, na tuhém lesklém papíru. Perfektní. Momentky z různých turné po světě. Detaily soustředěných tváří obou zpěváků. Jejich cesta za slávou i klopýtání životem. Hity. Záběry hudebníků a popisy obou kapel. A dojmy: Joel byl výtečný, rozprávěl o sobě, vtipkoval, zpíval a poskakoval s mikrofonem jak za mlada. Elton nepromluvil, jeho zpěv se ztrácel v lomozu prozářené a blikající scény, hleděl si sám sebe... A tak jde život. Někomu stačí jen kousek radosti a roztaje. Někomu nepomůže, když si ji koupí za milion, zůstane zmrzlej. A kyselej, fujtajvl...
Páteční odpoledne je pošmourné. Sedím a klepu na klávesy a hlavou mi běží bezpočet drobných zážitků. Co chvíli přeletí nad domem vrtulník policie nebo hasičů. Nedávno tady létal nízko nad střechami a amplionem žádal občany, aby pomohli najít malého mexického kluka, co se ztratil rodičům před domem. Kluk se našel. Co chvíli se nebe rozburácí startujícím dopravním letadlem. Není divu, letiště je uprostřed města a letadla se málem dotýkají střech. Nikdo nesepisuje petice na zrušení letiště, všichni vědí, že je potřeba. A co mě potrápí nejvíc, až budu doma, pořádek na přechodech pro chodce. Hanba se zdržet krátce na přechodu, auta okamžitě zastavují. Řidiči se usmívají a kynou. A já jen žasnu, proč to všechno někde jde a jinde ztěží. Je dobré se vydat do světa. Kdysi dávno putovávali naši dědové do Vídně a do Rakous a zpátky si nosili něco v hlavě a něco po kapsách. Pak byla doba, že jsme nevytáhli ani paty. A trvala dlouho, pro mne celého půl století. Za tu dobu mám v hlavě co dohánět a po kapsách už stejně najdu jen kapesník. Ale radovat se nepřestanu, i troubové jako já mají právo na radost. Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh zdraví dá. A já jsem navíc pojištěnej u jedné nejmenované české pojišťovny.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)