Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.8.: Zrestaurovaná socha Tomáše Garrigua Masaryka v Humpolci bude slavnostně odhalena 28. října

15.8.: Hasiči čerpali vodu ze sklepů, uklízeli stromy, na Žďársku evakuovali dětský tábor

14.8.: U Škrdlovic na Žďársku zemřel po srážce s osobním autem cyklista

14.8.: Na Vysočině nejvíce lidí láká kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou

14.8.: Na Vysočině bourali opilí řidiči osobních aut i opilý jezdec na elektrické koloběžce

14.8.: Na 167. km na dálnici D1 se srazila ve směru na Prahu tři auta, tvoří se kolony

14.8.: Historická huť v Tasicích nabídne o víkendu ukázkovou živou výrobu skla

14.8.: Filmový klub v Jihlavě uvede francouzský film Lola

14.8.: Bazén E. Rošického v Jihlavě bude od soboty 15. srpna otevřen pro veřejnost

13.8.: Vysočinští cestující do Řecka budou mít k dispozici víkendové odběrové testovací místo u jihlavské nemocnice

13.8.: V místech dávné železniční tragedie u Tišnova ve čtvrtek opět vykolejil rychlík!

13.8.: Sladění práce a rodiny a Otevřená zahrada v třebíčském Centru podpory rodin Ruth

13.8.: Petra Škývarová s Matějem Kodešem se svým megaslizounem zapsali do České knihy rekordů

13.8.: Ošetřovatelé v ZOO Tábor zachraňují i mobily spadlé do výběhů zvířat

13.8.: Náklad dřeva byl vyšší, delší i těžší než je povoleno; pokuta pro řidiče a sankce ve správním řízení čeká také dopravce

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 23.2.2010
Nashledanou Ameriko...
Blíží se konec února. Únor bílý, pole sílí. Doma to letos vypadá na obézní lány. Dříve kolchozní, dnes venkovského podnikatele. Tím pádem nelze zapomenout ani na únor Vítězný s velkým V, kdy se jeden soudruh v beranici objevil na balkoně a zamumlal, že se právě vrátil z hradu a uvědomělé náměstí mu tleskalo a skandovalo a jásalo. Velke V se v našich končinách objevilo už dříve. Za protektorátu, co se psával také s velkým P. Vono všechno velikánský začíná velkým písmenem a po čase končí malinkatou tečkou. To protektorátní V znamenalo Viktoria, vítězství , a bylo tehdy všude. Na oknech, na stěnách domů a stodol, na lokomotivách. Po Vítězném únoru se pro změnu vyrojila pěticípá rudá hvězda. Taky všude. Na oknech, na stěnách a střechách budov a továren, na lokomotivách. Každej takovej symbol byl v minulosti pro jedny důvodem k fanatické radosti, jiné zavedl do slzavého údolí a odvážlivce do kriminálů...
Píše se rok 2010. A americké svátkování si nehodlá oddechnout. Svátek stíhá svátek. Ale pozor, většinu z nich lidé neproleží v pelechu, ale chodí pracovat a po práci se radují. Tak nějak se odporoučel Valentin, pár srdíček dotlouklo ve výlohách, a kroky mílovými už kráčí nový oslavenec. Happy Patrick's Day. Na několika domech už plápolají ve větru žluté fángle s vesele mašírujícím boubelatým psíkem nesoucím přes rameno zelený čtyřlístek. A pokud vám pošťák donese do schránky hromádku reklamních letáků, jistě nebude chybět pozvání na Velikonoce. Co stránka, to hopsa hejsa, roztomilý zajíček uprostřed amerických kraslic. Jsou určitě z umělé hmoty a hýří barvami a roztodivnými ornamenty. Nedá se nic dělat, našince neoklameš, hned po čuchu pozná Made in China.
Je pondělí a na prstech jedné ruky už si počítám den odletu. Troška shonu ted provází každý náš den. A taky dešťové přeháňky, , což nebývá v Kalifornii obvyklé. Ranní procházka Balboa parkem byla krásně střídavě oblačná. Pár lidiček a my. V jednom podloubí hrál na housle vlasatý mladík. Obešli jsme ho. Neměl jsem to srdce projít kolem něho jen tak, a v kapse jsem nenašel ani cent. Chvíli jsme postáli u uzavřeného pavilonu s varhanami. Jen ptáci zpívali a nad hlavami nám každou minutu zahučelo přistávající dopravní letadlo. Současná Amerika žije ve vzduchu a na zemi. Auto stíhá auto. Lidi se ženou za vším možným i nemožným. A tohle všechno, možná, bude mi za pár dnů scházet. Blikající křižovatky a ambulance a neonové reklamy a hasičská auta. Budu si vybavovat kůru palem, květy oleandrů, listy pepřovníků, vůni levandulových záhonů. Budu marně hledat souseda, co každý den ve dvě hodiny odpoledne obchází svoji minizahrádku a každý pátek seče minitrávník velkou elekrickou sekačkou. Budu si lámat hlavu, jak se čte správně to či ono, kde končí bilý plůtek naší zdejší americké sousedky a začíná harampádí našeho souseda přes ulici, co den co den háže všechno z poštovní schránky rovnou do popelnic. Bude mi scházet zatraceně moc obyčejných všedních věcí a zanedbatelných zvuků. A když se občas doma v noci probudím, budu si muset zase zvykat na ložnici s dřevěným stropem, na kliky u dveří, na splachovadlo s řetízkem a malé umyvadlo s pákovou baterií a vůbec na všechno, co před časem bylo zcela samozřejmé a dneska je nezvykle překvapující. Tak nevím, asi budu mit dva malé domovy na různých adresách a jeden velikánský někde hluboko ve mně...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)