Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 16.5.2010
Bylo nás pět...
Bylo nás pět. V pošmourném sobotním dni jsme byli k vidění od rána do pozdního odpoledne na židovském hřbitově ve Větrném Jeníkově. Nikde živáčka. Jen mrazivý větřík se proháněl po našich zádech a ve větvích polonahých stromů. Sbírali jsme polámané větve a hrabali podzimní popadané lupení po celém hřbitově. Došlo i na posečení a úpravu přístupové cestičky od mlýna ke hřbitovu.
Už dlouho tudy nikdo neprošel. Jen několik ovcí teď navštěvuje pravidelně okolí hřbitova a spásá okolní louky. O co radostnější bude návštěva náhodných zvědavců v následujících dnech, kdy hřbitov prokoukl a zkrásněl a jak často zdůrazňují reklamy, je hezčejší nežli hezko a upravenější nežli pohledno. A stačilo několik párů rukou, něklolik hrábí, jedna hlučná motorová sekačka a pět svačinek v igelitových taškách. Ano, bylo nás pět. Pět neutuchajících nadšenců, kteří rok co rok zvelebují židovský hřbitůvek ve Větrném Jeníkově. Rok co rok si tady nahrabou, na rozdíl od jiných hrabivých, desítky balíčků suché trávy a lupení a jeden velikánský balík radosti z dobře odvedené práce.
Škoda, že romantický pohled na jeden z nejkrásnějších židovských hřbitovů rok co rok ruší hromada větví a hromada tlejícího lupení. Škoda, že v obci Větrný Jeníkov není alespoň pět lidiček, kteří by hromadu větví a kompostu odklidili. Bylo by nás dvakrát pět.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)