Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.6.2010
Dolování na katastru obce Bílý Kámen
Ještě dříve, než se vydáme na prohlídku zdejších důlních děl, připomeňme si, že původní hornická ves Bílý Kámen se nacházela asi půl kilometru severně od stávající vsi. V současné době můžeme navštívit dvě zdejší kutiště a jedno zajímavé místo se samostatnou šachtou s velkým odvalem.
Největší kutiště se nachází asi půl kilometru severovýchodně od vsi, v zalesněné části Kamenného vrchu (660 m.n.m.). V délce asi 230 m nalezneme řadu 27 různě hlubokých šachet s odvaly, největší s hloubkou 5 m a odvalem o průměru 16 m. Dílo lze zařadit do první etapy dolování na Jihlavsku, do poloviny 13. století. Součástí byla i kaskáda asi 3 až 4 rybníků v údolí Bělokamenského potoka, z nichž se dodnes dochoval Strassen Teuch, Silniční rybník, po jehož hrázi vedla v minulosti Humpolecká cesta do Jihlavy. O něco níže po proudu potoka jsou patrné už jenom hráze rybníku Krum Teuch, Křivého. Tady byla propírána vytěžená ruda a odtud putovala do tavírny vzdálené asi 1 km jižně. Nezalesněná část Kamenného vrchu je na plánu z roku 1778 opatřena pomítním názvem Renn-Hübel užívaným především v alpských zemích, kde jím byla označována místa dobývaní rud.
Další kutiště objevíme asi 1 km západně od vsi, při okraji lesa. V délce 125 m se nalézá 5 šachet. Největší s hloubkou 4 m a odvalem o průměru 10 m byla v minulosti zasypávána odpadem. Od ní se táhne žlab o šířce 2 m a délce asi 11 m, zřejmě propadlá štola vedoucí do údolí s potůčkem. Blízké dva malé rybníčky mohly být rovněž součástí tohoto kutiště a sloužit k propírání rudy.
Samostatná šachta o hloubce asi 7 m s oválným odvalem o šíři 10 m leží v těsném sousedství bývalé Humpolecké cesty, asi 1,5 km jihovýchodně od vsi. Procházka touto zachovalou částí středověké cesty vedoucí na mnoha místech hlubokým úvozem lemovaným mohutnými starými stromy je romantickou procházkou.
Ale vraťme se zpět do vsi. Místo zdejší tavírny polymetalických rud se podařilo lokalisovat zcela náhodně na louce jihovýchodně od vsi, mezi místní komunikací do Vyskytné s meandrem Bělokamenského potoka, asi 200 m od rybníku nazývaného v 18. století Tanne Tauch, Jedlový rybník. Zamokřený terén dává tušit, že původní koryto potoka se nacházelo v těsném sousedství lokality. Jeho pozdější odklon od východní části údolní nivy způsobila výstavba rybníků Dorf Teuch a Kiefer Teuch, Návesního a Borového, ve II. polovině 18. století. Po hrázi Návesního rybníku, který byl ve 20. století vypuštěn a plocha zatravněna, vede dnes komunikace do vsi. Borový rybník byl zrušen za stejným účelem a z jeho hráze jsou dosud patrné jenom okrajové části. Zásadní přeměna nivy byla zakončena úpravou potoční strouhy a melioracemi nově založených luk.
Poslední možné zbytky zdejších tavících pecí pravděpodobně zmizely a zůstal jenom prostor o rozměrech 50 x 200 m s velkým výskytem strusky. V současné době nelze vyloučit možnost přemístění strusek z jiné lokality, protože nebylo možné blíže zkoumat nálezové okolnosti. Nicméně vzhledem k mírným návrším, které lokalitu chrání před větrem, blízkost dostatečného množství vody a konečně i středověké vsi, jeví se místo nálezu jako velmi pravděpodobné místo tavírny rud.
Nejstarší katastrální plán z roku 1778 přináší pouze pohled na meandrující potok v loukách mezi oběma shora uvedenými rybníky. V místech pravděpodobné tavírny zaznamenal geometr pomístní názvy Grosse Gern a Kleine Gern, Velká a Malá radost. Mezi prvními usedlostmi rodící se nové vsi zachytil tři malé rybníčky, které byly v důsledku výstavby stodol později zrušeny. Jejich hráze jsou dosud patrné a malý potůček tudy stále protéká. Existence těchto rybníčků mohla s tavírnou rovněž souviset, stejně jako zajímavý objekt domu čp. 17, který byl nedávno přebudován. Stojí na vyvýšenině, stranou nové domovní zástavby, asi 200 m severně od uvažované tavírny. Škoda, že průzkum lokality nebyl proveden.
Plán stabilního katastru z r. 1838 zachytil v prostoru uvažované tavírny v loukách dvě menší proti sobě ležící obdélníkové parcely čís. 115 a 118 oddělené Bělokamenským potokem, tehdy zvaným Forellen Bach čili Pstruhovým. Proč byly vyčleněny z okolí velkých parcel, nelze z plánu vyčíst. Faktem zůstává, že zde bylo nalezeno při povrchovém průzkumu veliké množství strusek.
Jedná se o zlomky velikosti do 7 cm, nepravidelného nebo plochého tvaru. Na povrchu jsou obvykle šedé, bez lesku, někdy i černé. Lom je zbarven do černé nebo černošedé, s mastným nebo skelným leskem. Běžně obsahují póry o velikosti do cca 0,5 cm. Mikroskopicky bylo ověřeno fázové složení strusek. Bezpečně byly jako podstatná složka ověřeny fayalit v krátce lištových krystalech, skelná fáze, křemenná zrna a inkluse sulfidů, pravděpodobný je wüstit.
Všeobecně se soudí, že zdejší důlní díla byla od II. poloviny 15. století natrvalo opuštěná. Zánik dolů je pak připisován husitským válkám. V roce 1554 bylo místo původní vsi pusté a ve zdejších lesích se pouze těžilo dřevo pro blízkou Jihlavu. Nový Bílý Kámen byl založen na stávajícím místě až v roce 1712.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)