Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Z policejního deníku: krádež kabelů; řidič se dopustil trestného činu, jeho spolujedoucí byl v celostátním pátrání; opilá žena nadýchala přes čtyři promile

20.4.: Stoletá lípa na Libušíně ve Žďáře nad Sázavou půjde k zemi

20.4.: Město Jihlava opraví Návesní rybník v Kosově

20.4.: Medvědi hnědí v táborské zoo zimní spánek neznají, přesto odpočívají rádi

19.4.: Z policejního deníku: u rybníka ležel dělostřelecký granát; pokus o vloupání do budovy; za volant usedl bez řidičáku

19.4.: U Lukavce na Pelhřimovsku našli archeologové technickou keramiku se zbytky dehtu nebo torzo středověké pece

19.4.: U Jaderné elektrárny Dukovany roste nová ovocná alej

19.4.: Sbírka potravin pro lidi v nouzi se bude konat v sobotu 24. dubna

19.4.: Prohlášení Václava Klause ke kauze Vrbětice

19.4.: Na silnici I/19 na Havlíčkobrodsku, Žďársku a Pelhřimovsku probíhají opravy

19.4.: Na VŠPJ vzniká nový podcast Polytechnicast; dozvíte se třeba, jak vás může zlomená ruka přivést ke studiu vysoké školy.

18.4.: Z policejního deníku: rvačka na ulici; herní konzole se muž nedočkal; krádež kola z garáže

17.4.: Třebíč má suvenýrovou euro bankovku

17.4.: Staňte se průzkumníkem městské divočiny

16.4.: Z policejního deníku: poškození pracovního stroje a krádež jeho vybavení; nález hlavic německých ručních granátů ve studni; distributor drog dopaden

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 3.7.2010
Pojďte se mnou na procházku
Píše se rok 1780 a my se vydáváme na procházku po návrší Arbesbergu nad obcí Vyskytná nad Jihlavou, tehdy ještě Taitsch Gusshibel. Samozřejmě, že budeme putovat prstem po mapě, jak jinak. Ale je to krásná mapa. Rukopisná, barevná, radost pohledět nejen na mapu, ale i tehdejší pole a políčka, obdélníčky či dlouhatánské pentle táhnoucí se od vsi až na západní okraj katastru. Bezpočet mezí, stromů, keřů, především jalovců. A ten vzdoušek, tráva provoněná jahodiním a mateřídouškou a vemeníkem. Prostor doprovází pomístní názvy In der Trau a In Tonnen. Na jednom jediném místečku je zakreslen jakýsi velký odval, snad jedna z mnoha šachet. Bezpochyby místo zajímavé, jinak by jej geometr J. N. Krzaupal tak pečlivě nevymaloval. Patrně to tady při kutání stříbronosné rudy dunělo a místo zůstalo v paměti generací po několik staletí. Ještě se k tomu místu vrátíme.
A před námi je další procházka. Od té první uplynulo 60 let. Opět to bude prstem po zežloutlé mapě, tentokrát stabilního katastru z roku 1838. Mapa plná přesně vedených čar a čárek, jmen majitelů jednotlivých pozemků a čísel jejich domů a parcel. Už je vidím, jak s volskými potahy orají písčitou zem, jak vzduchem voní vadnoucí tráva a po podzimním nebi plují vodou naducaná oblaka. A ta vůně. Oráči i poutníku, postůj a obdivuj onen krásný boží svět.
Čas je běžec s dlouhým krokem a náš krok se den za dnem krátí. Už pomalu ale jistě zapomínáme na procházky a usedajíc do aut chvátáme. Honíme čas. Ale čas je usednout. Právě teď usednout a otevřít obecní kroniku Vyskytné nad Jihlavou. Psal se rok 1923 a místní kronikář August Siegl popsal svoji procházku po obvodu vyskytenského katastru. Nemohl se nezmínit o Hlávkovském kopci, kde jak píše, poutníkům poskytuje krásný pohled na ves zvanou tehdy Německá Vyskytná a rozhled do širého kraje lemovaného na jihozápadě zalesněným Antonínským vrchem. A není bez zajímavosti, že chvíli setrval i na onom zvláštním místě, kde už po několik generací plápolal za letního slunovratu oheň, odkud se oči pásly velebným obrazem zdejšího kraje a jím se v hloubi duše těšily. I on si všímá dlouhých pásů polí a na dně údolí tuší bublající Jiřínský potůček.
V roce 1995 jsem na ono místo upozornit ve sborníku Stříbrná Jihlava 1995, kde jsem mimo jiné poznamenal, že se nalézá asi 0,5 km severně od vsi a je na něm umístěno velké betonové hnojniště bývalého JZD. Nevábně vyhlížející prostor tehdy zaváněl hnojem a málo koho by napadlo, že odtud býval poetický výhled do kraje. Čas se změnil a jak patrno, změnám se nevyhnulo ani 21.století.
Otevírám Jihlavské listy, noviny kraje Vysočina, s datem 2. července 2010. Na druhé straně pročítám článek Petra Klukana z Vyskytné nad Jihlavou s názvem Kompostárna zapáchá, lidé píší petice. Zapáchá ono bájné místo spravované v současnosti brněnskou firmou Setra. Zapáchá místo opěvované kronikářem, ale i docela obyčejnými lidmi jdoucími na nedělní bohoslužby z Hlávkova do kostela sv Vavřince ve Vyskytné. Nesnesitelný zápach otravuje občany žijící dnes trvale ve Vyskytné, starousedlíky, i ty nové, kteří si přišli postavit svoje rodinné domečky do jedné z perspektivních vesnických lokalit naší krásné Českomoravské vysočiny.
A abych jen nešmátral v historii a současnost nepopisoval cizími slovy, v neděli dne 27. června t.r. jel jsem dopoledne autem do Ústí a chtě nechtě nemohl jsem neminout onu kompostárnu. Zápach bylo cítit už předem. Byl majestátní. Obehnán betonovou zdí trčel do kraje jak hrad Smradštejn. A jak se zdá, jeho mohutné smrduté věže obklopené pomyslným příkopem naplněným čistírenskými kaly odolávají dodnes všem nájezdům rozhořčených místních obyvatel či dobyvatel. Smrad je prevít. Smrad se jen tak nedá. Kterej smrad se kdy dobrovolně dal. A ani ta silnice nevypadala v době mého průjezdu příliš vábně. Hradní posádka Smradštejnu příliš nedbá na pořádek v podhradí. Skoro to vypadá, že hrad je obýván loupeživými rytíři napadajícími nic netušící daňové poplatníky v podhradí i vzdálenějších dědinách. Smrad smrdí. Ale lidi se jen tak nedaj a určitě daj tomu Smradštejnu na frak. V historii byly hrady loupeživých rytířů zbořeny. Jejich trosky můžeme na mnoha místech našeho kraje spatřit dodnes. Jednou bude dobit i Smradštejn. Určitě. A tak se i já připojuji touto formou na petici proti smradu u Vyskytné nad Jihlavou. Ať žije voňavá Vysočina!
Z Rounku, asi 2 km jižně od Vyskytné nad Jihlavou, t.č. jen s občasnou vůní šeříků a dřevařských závodů v Jihlavě
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)