Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
21.10.: Výsadba ovocných stromů na ovčí pastvině

21.10.: Největší česká medaile a Světová růže pro pelhřimovské Muzeum rekordů

20.10.: Kraj Vysočina vydává nástěnný kalendář s motivem vzrostlých stromů

20.10.: Filmový klub v Jihlavě uvede snímek Kytice na motivy balad K.J. Erbena

20.10.: Dvořákova hudba rozezní New York

19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.9.2010
Historie kapličky se zvoničkou v Ústí
Na úvod si krátce připomeňme něco o obecních zvoničkách, což je odborný výraz pro námi popisovanou zvoničku v obci Ústí. Jde o drobnou vesnickou stavbu, nesoucí zvonek. Zřizovala se v těch sídlech, kde nebyl kostel. První zvonek byl podle tradice zavěšen v prosté dřevěné vidlici umístěné před domem č. 34, kde se dodnes říká U Zvoníků. Někdy v polovině 18. století byla uvedená zvonička nahrazena hranolovou zděnou stavbou spojenou v našem případě s obecní kapličkou.Na nevelkou orientovanou barokní stavbu byl použit lomový kámen a stanová střecha včetně lucerny zakončená kovovým patriarším křížkem byla pokryta šindelem. Fotografie z konce 19. století dokládá prostou, vápnem obílenou fasádu, bez pilastrů a šambrán kolem půlkruhově zaklenutých dvou oken na bocích stavby. Zřetelná je pouze profilovaná korunní římsa, což může vést k doměnce, že na počátku byla celá fasáda bohatěji štukově vyzdobena, neboť roku 1719 vrchnost postavila v Ústí chalupu pro zedníka Jakuba Holzbauera. Patrně největší pobídkou pro výstavbu zdejší kapličky se zvoničkou byla barokní přestavba kostela sv. Václava v sousedním Branišově započatá v roce 1749 a ukončena 1751.
V roce 2010 obec přistoupila k renovaci celé kapličky a k jejímu následnému slavnostnímu přesvěcení. Od tohoto okamžiku bude oficiálně zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.
Svátek Nanebevzetí Panny Marie je nejslavnějším mariánským svátkem všech katolíků a oslavuje se dne 15. srpna. Dogma o nanebevzetí Panny Marie bylo vyhlášeno papežem Piem XII. dne 1. listopadu 1950 apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus.
Vystoupení Panny Marie na nebesa se slaví již od 5. století v Jeruzalémě a od 7. století v Římě. Později bylo s velkou okázalostí drženo ve Francii. U nás byl svátek v 50. letech komunistickým režimem zrušen. Motiv nanebevzetí Panny Marie nalezneme v průběhu staletí ve výtvarném umění i v hudbě. Zároveň je tato událost nejčastějším titulem zasvěcení mariánských kostelů. Stačí se porozhlédnout po okolí: minoritský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě nebo farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Matku Ježíše připomíná rovněž kostel Nanebevzetí Panny Marie v nedalekém Větrném Jeníkově a celá řada návesních mariánských kapliček na Jihlavsku.
Historie nevelké kapličky v Ústí se začala psát někdy kolem poloviny 18. století. Podívejme se nejdříve do dochovaných starých map tohoto kraje. Zajímavým dokladem je bezesporu mapa prvního vojenského mapování z let 1764 - 1768, kde je kaplička zachycena v podobě černého křížku mezi cestou vedoucí obcí a návesním rybníkem. Kostel sv. Václava v Branišově je na uvedené mapě vyznačen červeným křížkem.
Překvapivý je pohled na mapu stabilního katastru obce Ústí (Austie) z roku 1838, jejíž autor na kapličku úplně zapomněl. Uvažovaný prostor je zcela prázdný, jen nedaleko vodního toku z Bednářského do Návesního rybníka je zakreslen malý žlutý čtvereček bez symbolu kříže s parcelním čí. 44, což by ukazovalo na stavbu dřevěnou, snad haltýř či veřejnou studnu. Naproti tomu kostel v Branišově (Branschau) včetně tamní márnice stojící uprostřed hřbitova byly stavby zděné zakreslené tradičně barvou červenou. Mapy z dalších let kapličkám příliš nepřály. Jen kostel v Branišově byl znázorňován, často velmi nepřesně, coby obdélníček s křížem.
Velmi zřetelné a přesné bylo vyhotovení katastrálních map z roku 1896. Návesní kaplička v Ústí (Ousti) byla zakreslena červeným čtverečkem s křížkem a parcelním čís. 87. Nacházela se v těsném sousedství komunikace jdoucí obcí mezi domovní zástavbou a Návesním rybníkem, na jehož opačném břehu, blíže ku hrázi, zachytil geometr pamětní křížek stojící na tomto místě doposud. Porovnání map z roku 1838 a 1896 vede k doměnce, že autor mapy z roku 1838 skutečně opomenul zakreslit, neboť žlutý čtvereček s parcelním čís. 44 je zaznamenán na obou mapách na stejném místě a ukazuje spíše na veřejný výtok pitné vody nebo studnu.
Nejstarší pohled na kapličku v Ústí nám nabízí fotografie neznámého autora pořízená v závěru 19. století, uložená dnes v Museu Dr. Aleše Hrdličky v Humpolci. Krytina byla tehdy viditelně šindelová, fasáda obílená, u soklu opadaná omítka, okolí nepříliš povzbudivé, cesta blátivá...
Písemné prameny kapličku v Ústí zmiňují až k roku 1770, kdy byla údajně vystavěna jako nevelký zděný objekt se zvoničkou. Nejstarší zvonek, o jehož původu není nikde zpráv, přetrvával patrně jeden a půl století bez vážnější újmy, než byl pro válečné účely rekvírován 4. října 1916. Jeho zvonovina byla později oceněna na 120,-K.
Na nový zvonek se vybíralo v roce 1922. Ve sborníku Zálesí k tomu učitel Jaroslav Mančal poznamenal: Zbožný soused Krátký, nemaje děti, daroval hodně peněz, soused Papež nechtěl však přispět ničím a zvoneček pak vztyčený na kapličce zvonil prý do světa - Krátkýmu hodně, Papežovi nic.
Uvedený zvonek byl za protektorátu zachráněn krátce před transportem do hutí a odvezen zpět ze sběrného střediska v Humpolci. Důvodem navrácení měla být skutečnost, že zdejší zvonek byl jediným prostředkem k upozornění obyvatelstva před blížícím se válečným nebezpečím či požárem. Podobně se podařilo zachránit jeden ze zvonů kostela v Branišově.
Dne 15. srpna 1946 se v Ústí konala tzv. Malá pouť během níž byla zdejší čerstvě opravená kaplička znovu slavnostně vysvěcena. Tato událost nepřímo potvrzuje tradici rozšířenou mezi zdejšími věřícími, že kaplička byla při této příležitosti zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.
Není bez zajímavosti, že kaplička v Ústí není zmíněna v žádné odborné publikaci, ani v soupisu nemovitých kulturních památek okresu Jihlava z roku 1999, ani v Bibliografii okresu Jihlava z roku 1988, kde u obce Ústí je uvedena pouze publikace Místní jména v Čechách od Profouse a Svobody a u obce Branišov je odvolání na pár pověstí uveřejněných v Jihlavských listech v roce 1892-3. Nic víc, nic méně. První zmínku o kapličce v Ústí nalezneme v souboru pořízeném pracovníky Muzea Vysočiny v Jihlavě v roce 2000, kde je popsána jako zvonice či návesní kaple bez zasvěcení. Není bez zajímavosti, že podle neznámého zdroje byla prý původně zasvěcena Maří Magdaleně, patronce žáků a studentů a mnoha řemesel, z nich valnou většinu v obci nikdo nevykonával. Její svátek se slaví 22. července.
Co říci závěrem? Návesní kaplička se zvoničkou obohacuje panorama nejedné naší vesnice. V minulosti opečovávána, později upadající do šedi a zapomnění. Bývala svědky nejednoho utrpení, nejedné radosti. Často se před jejím průčelím loučili vesničané s nebožtíkem a na cestu k hřbitovu jim nad hlavami vyzváněl malý zvonek. Jinde zas vyzváněli do nového rána, k polednímu obědu pod žhavým sluncem a spolu s přicházející tmou zval klekáním na kutě. Pečujme o naše kapličky, o bílé šperky dodávající lesku našim českým vesničkám. Postůjme tiše před odkazem našich neznámých předků a spolu s nimi vzdávejme hold krásám života.
V upomínku na zasvěcení kaple 25. září 2010
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)